Krev krev dějiny
Napsáno v roce 1969 pro herecký seminář posluchačů prvního ročníku JAMU. Brno 1974
A když bylo nazejtří
A AJ
HOSPODIN ŠEL TUDY
A VÍTR VELIKÝ A SILNÝ
PODVRACEJÍCÍ HORY
A ROZRÁŽEJÍCÍ SKÁLY
PŘED HOSPODINEM
ALE NEBYL V TOM VĚTRU
HOSPODIN
ZA TÍM PAK VĚTREM
ZEMĚ TŘESENÍ
ALE NEBYL V TOM TŘESENÍ
HOSPODIN
A ZA TÍM TŘESENÍM OHEŇ
ALE NEBYL V TOM OHNI
HOSPODIN
A ZA OHNĚM
HLAS TICHÝ A TEMNÝ
první kniha královská
19, 11–12
JIMŽ ŘEKL
TAK PRAVÍ HOSPODIN BŮH
ISRAELSKÝ / PŘIPAŠ JEDEN KAŽDÝ
MEČ K BOKU SVÉMU / PŘEJDĚTE
SEM I TAM OD BRÁNY TÁBORU
K BRÁNĚ A ZABÍ JEDEN KAŽDÝ
BRATRA SVÉHO A KAŽDÝ PŘÍTELE
SVÉHO I BLIŽNÍHO SVÉHO
I UČINILI SYNOVÉ LEVÍ
PODLE ŘEČI MOJŽÍŠOVY A
PADLO JICH V TEN DEN
Z LIDU NA TŘI TISÍCE
MUŽŮ
exodus 32, 27–28
* * *
(znějí smuteční bubny
nářek pádí táborem
jako vlny ve vichřici)
* * *
MOJŽÍŠ
slyšíš hospodine
slyšíš to běsnění
jak řvou
hrdla rozedraná pískem
jak řvou
muži se jistě zas
chytí jílců
a pak jim bezmocně
padá kov z ruky
kamsi se rozběhli
zmateně
šílení vztekem a žalem
a zase zpět
kohosi chytili
kamsi ho vlečou
bosi rozcuchání
v cárech od krve
jak řvou
děti křičí hladem
jen křičte
to bylo pro vás
ženy se válejí
s vytím v popelu ohnišť
mezi těmi mrtvolami
nebo jsou to hyeny
hyeny nebo ženy
už by měly pochovat
ty své mrtvé
budu muset vydat rozkazy
kde jsou synové léví
mají řiť
sevřenou strachem
ke všemu ještě tak mor
tuhle ránu ne
hospodine
vždyť tady je hora
pane zástupů
hora tvé slávy
sinai
a pod ní vidíš
tisíce ohňů
v předranních stínech
nikdo z těch mužů
už nedospal rána
když je z opilých snů
probudilo první zachroptění
dnes nebylo počato
jediné dítě
mrtvá noc
noc mrtvých
ještě včera
když jsem spěchat stmíváním
z tvé hory
od tábora
který se v rovině mihotal
jako nebeská báň
se nesl veselý křik
rytmicky duněly bubínky
nohy tepaly zem
píšťaly hopsaly
nad pískem
smích skákal
a držel se za ruce
ve velikém
stále se měnícím kruhu
až na svou kamenitou stezku
jsem zřetelně slyšel
v ohništi křiku
ta prokletá slova
baal a ištar
bethel a anet
dagon a ašera
zabít je za tuto zradu
tvé jméno
hospodine
nevyslovitelné
a oni je vymění
za zlaté tele
sotva se od nich
na chvíli vzdálím
ale tak vždycky bylo
s tímhle lidem
jen co jsme vytrhli
z egypta na cestu
pamatuješ hospodine
už ve fiarot reptali
a na poušti sur
a potom v sin
div jsem to přežil
to je ten tvůj lid
hospodine
vyvolený
ach
proč jsi tak zle
učinil mojžíšovi
služebníku svému
proč jsem nenalezl
milost před očima tvýma
že jsi vložil
jeho břímě na mne
já jsem snad
počal ten lid
já jsem ho zplodil
že mi díš
nes jej na rukou svých
jako nosí
chůva děťátko
do země kterou
jsem s přísahou
zaslíbil otcům jejich
a teď jsem ty zlotřilce
musel dát pobít
tři tisíce
se jich tam
v krvi válí
kolem té zlaté obludy
hlásili synové léví
jako chůva děťátko
* * *
(pomstychtivý křik se blíží
ke stanu – stan je obklíčen
plameny hlasů)
* * *
MOJŽÍŠ
není to vražda
jen hromadná sankce
kázeňské opatření
tvrdé ovšemže tvrdé
ale co jiného
řeči přesvědčování
k smíchu když ani
zázraky nebyly k ničemu
jak jimi pohnout
z tohoto pekla
kde bychom za pár dní
pomřeli všichni
jak jinak
než důtkami krve
hospodine
v tom není ta potíž
ani hříchy
zničit pár životů
je-li to nutné
aby většina žila
a měla budoucnost
na této cestě
tak rozumím
tvému přikázání
nezabiješ
jsou mrtví ti
kterým v srdci
umřel sen
ostatní bědují
ale půjdou
přísámbů půjdou
v tom není ta potíž
jiného se bojím
pane
to zlaté tele
víš co to znamená
že pro ně v tu chvíli
přestals být bůh
přestals být
bože
sochu
jsem přikázal zničit
synové léví
ji rozbili na zlatý prach
a smísili s pískem
je po ní
po smilné obludě
ale také
po mém klidu
pane
ó pane
rozbitý netvor
se štěkavě vysmívá
zabils mne
zabil nezabil
jsem tady
každý mne vidí
každý z těch
cos nechal žít
protože
víš co jsem skutečně
přitomnost
tato chvíle tato
a žádná jiná
cit který citím
hlad který zajídám
žízeň kterou zapíjím
výtrysk semene
který mne bodá
do slabin slastí
tenhle okamžik
a žádný jiný
dítě které se rodí
pro slavnost kmene
pot který setřu
vzpřímení sehnutým zádům
a sladkost čerstvého fíku
a studna na dohled
ovčí sýr k večeři
prostřená rohož
blaženství snů
to všechno jsem já
já vše co je na dosah
já tišící lék
já vlahý podvečer
já konec cesty
já obyčejné štěstí
já netvor
hospodine hle
pravá tvář obludy
ať už jí říkají jakkoliv
strašlivý bůh
tvůj konkurent pane
toho se bojím
vyhnat ho z jater
těch bláznů
na to nestačí
ani tvá hora
ani tvůj oblak
ani tvůj hlas
slyšíš jak křičí
jak mají chápat
když jsi vždy vpředu
na míle daleko
svítící oblak
který jde za obzor
ano já vím vyvolení
kanaán
cesta
mně se to nemusí
vštěpovat
vím
opakuji to do omrzení
kam tvá pouť
israeli
do země
za tímto mořem
za těmi horami
za touto pouští
za touhle oázou
za těmi přesypy
za
vždycky jen za
jak mají chápat
když nejsi na omak
když jsi jen
který jsi
odvaha
do všech těch rizik
jít a jít
ač nevím dojdu-li
ba vědět že nedojdu
a přece jít
jak mají chápat
vím že to tak musí být
a že tedy jsi
proto jsem zabil
ty slabé
až potud
to nebyla vražda
i když to venku
zběsile křičí
ale hospodine
pane
ta zaslíbená zem
za tímto mořem
za těmi horami
za touto pouští
za touhle oázou
za těmi přesypy
věřím
že tam je země
jenže
i když tam dojdeme
co bude pak
buď
nová moře
nové pouště
nové pahorky
nové oázy
a s nimi ty
pane
na míle vzdálený
nebo
nebo ta obluda
to zlaté tele
kde je ta zaslíbená země
je někde vůbec
lžu jim
můj pane
ty který jsi
byla to vražda
* * *
(křik před stanem se stupňuje
už se mu nelze vyhnout!)
(vůdce vyjde ze svého stanu
mlčí – křik ustrašeně ulehá
sem tam vylétne jiskra)
* * *
MOJŽÍŠ
vidím jste tu všichni
všech dvanáct kmenů
vy staří
chcete mne soudit
nebo jste přišli
se zeptat
proč jsem já
mojžíš
spáchal ten hrozný čin
říkáte vraždu
vražda je opravdu
hrozný čin
co potom vražda
tří tisíc vlastních
a za co
jenom za zlaté tele
za ten váš nevinný
nemravný tanec
šílenou opilost
modlářský fantas
jenom
odporní jste byli
hospodinu
od toho dne
co jsem vás poznal
zapomínáte
že se nestačím divit
teď bude ticho
teď mluvím já
co bylo když jsme vyšli ze sochot
a dospěli sotva
k okraji pouště
nevíte
padali jste jak mouchy
ze strachu před faraónem
řvali jste mi před stanem
zdali proto
že nebylo hrobů v egyptě
vyvedl jsi nás
abychom zemřeli na poušti
zdali jsme toho nemluvili
tobě ještě v egyptě
řkouce
nech nás
ať sloužíme egyptským
řekl jsem
že bude ticho
a co na poušti sin
sotva čtyřicet dní
jsme byli na cestě
a už byly nářky
názone synu aminadabův
cos to tehdy říkal
ó bychom byli zemřeli
od ruky hospodinovy
v zemi egyptské
kde jsme sedávali
nad hrnci masa
to ti nebylo hanba
a ty
natanaeli synu suar
myslíš že nevím
jak ses smlouval
s aliabem
salamielem
a ještě dalšími
mám vás zlotřilci jmenovat
v rafidim
že mne svrhnete
vydáte písku
spiknutí
důvod
jen proto
že se vám chtělo pít
hanba
lidu hospodinovu
nepodivím se
bude-li tě bít
hospodin
souchotěmi
zimnicí pálivou
horkem suchem
rudou nemocí
a morem tě postihne
až tě i docela zkazí
prostě si pak
prstem pro vás nehnu
pro pár mrtvých svůdců
to je mi křiku
ano nezabiješ
ale kdo je čí vrah
já
nebo ti
kteří vás vedli
k strašnému smilstvu
a vy jste bázni
hopsali radostí
a říhali vínem
tady pod touhle horou
to jste se nebáli
že do vás uhodí blesk
že rázem pojdete všichni
i s kojeňátky
které musíme přenést
přes výheň pouště
a položit na prazích
kanaánu
kdo svádí myši
je nejhorší vrah
zabít ho ctí
tak kdo je čí vrah
proč teď nic neříkáš
abídane synu gedeonův
ty mluvko všech mluvků
tak ti už konečně došlo
bláznivý fegiele
už se vám nechtělo dál
jenom se přiznejte
tady se zařídit
kde jsou dva stromy
ubohá studna
a jinak písek
že zítra vypukne hlad
že pozítří ztratí se
ze studny poslední kapka
že za týden na nás jak stádo šakalů
vyrazí ze skal
amalekova smečka
a slunce bude mít jedinou práci
vybělit tady
hromadu kostí
to je vám jedno
konec s tím
kdo je s hospodinem
připrav se na cestu
dej se do práce
sežeňte stáda
svolejte ženy a děti
spočtěte kmen
navažte vodu
naložte velbloudy
cíl cesty
kanaán
jak ještě daleko
měl bych tě ztrestat
že sis dovolil
si otevřít hubu
ale budiž
jak ještě daleko
tak daleko
s jakou odvahou půjdeme
tak daleko
jak pevná je víra
tak daleko
je kanaán země
zaslíbená praotcům
už ne moc daleko
elisame
ahiezere
eliazate
sestavte tři čety zvědů
nejlepší jezdce
dovedné bojovníky
muže bystrého zraku
ať zítra vyjedou
stále půlnočním směrem
ať drží rozestup
a berou se po různých cestách
ať se vyhnou
zbytečným půtkám
až dorazí
k jordánu řece
ať ho překročí tajně
a po dvou či třech
se rozejdou po kraji
ať jsou tam sedm dní
a pak ať se vrátí
a donesou ze všeho
co se tam zrodí
ne není to daleko
a teď už jděte
vpřed
vpřed
kanaán
vpřed
jásají
synové léví
vytlačte dav
dbejte ať zahrabou
rychle ty mrtvé
* * *
(křik odbíhá jako
jásavé děti)
* * *
MOJŽÍŠ
daleko hospodine
nesmírně daleko
byla to vražda
* * *
MOC KRVESMÍŘENÍ
TEDY SEBRAV DAVID VŠECKEN
LID VYTÁHL PROTI RABBA
KTERÉHOŽ DOBÝVAL A VZAL JE
A SŇAL KORUNU KRÁLE JEJICH
S HLAVY JEHO KTERÁŽ VÁŽILA
CENTÉŘ ZLATA A BYLO V NÍ
KAMENÍ DRAHÉ A VSTAVENA
BYLA NA HLAVU DAVIDOVU
VYVEZL TÉŽ KOŘISTI MĚSTA
VELMI VELIKÉ
LID PAK KTERÝŽ V NĚM BYL
VYVEDL A DAL JEJ POD PILY
A POD BRÁNY ŽELEZNÉ A POD
SEKYRY ŽELEZNÉ A VEHNAL
JE DO PECI OHNIVÉ
A TAK ČINIL VŠECHNĚM MĚSTŮM
AMMONITSKÝM
druhá kniha samuelova
12, 29–31
* * *
(za zdmi zní harfa
dítě ze spánku nepokojně
zavrní
pak se dá do pláče)
* * *
BETSABÉ
ššššš
ticho
tichoučko
králi
ššššš
* * *
(dítě se uklidňuje
brouká)
* * *
DAVID
přišel jsi v noci hle kdo tě vítá
chudák a nuzák
co ti mám dát
je pobit nepřítel
a z těl se kouří
v té chladné noci
ještě se kouří
včerejší oběti
smiluj se nade mnou
bože můj pane
denně tě volám
v té temné hloubi
dotížen vinou
povstala rota
nepřátel božích
ammon a moáb
s tisícem lučišť
v kamenné hradbě
kam ale kam
se poděla síla
mých paží pane
ah proč jsi váhal
smiluj se nade mnou
bože můj pane
denně tě volám
z té temné hloubi
obtížen vinou
BETSABÉ
ššššš
chceš dám ti napít
vezmi si maminčin prs
je horký naběhlý
je plný mléka
tebe už nedám
jsi můj
tebe už nedám
smrti a tlení
tebe už nedám
ššššš
tak jsem ho chovala
jako teď tebe
a plakal celé noci
od luny k luně
dech sípěl v prsíčkách
rtíky jak noční fiala
tvářička jako
šedivý stín
v údolí mamre
koupali ho
v horoucích olejích
v osličím mléce
věšeli ho za nožky
aby prý nemoc
vyšla mu ústy
pak přišel nátan
krahujec nátan
tvůj prorok pane
a zloduch našich síní
tvůj prorok pane
zamračen postál
nadzvedl ruku
neřekl slova
díval se
až že to pálilo
a chlapeček zčernal
och dobře vím
co se tu hrálo
a david
modlil se k bohu
na zemi klečel
posypán svinstvem
o hladu a žízniv
kajícně žadonil
žebral ten král
za život synka
veliký král
na hlavě velbloudí
trus
* * *
(muž vyje
ale nechť cítíme
že je to forma jednání
mezi prosebníkem a jeho
bohem)
* * *
DAVID
pane slyš pane
volání mé
hleď jak se modlím
ve špíně a hnoji
nahý jak raněný vlk
ó pane pláču
volám tě
neslyšíš
až ze dna země
až ze dna srdce
pomoz mi
zvedni mne
nebo tu pojdu
jako prašivý pes
bývals můj štít
a pevná věž
má křídla
můj přední voj
a já v tobě tázal
všude kams šel
zabíjet vrahy
do gát i akaron
gessur i balperazim
k tébes i k rabba
už nevíš pane
byl jsem ti dobrý
proč tedy zabíjíš
betsabé syna
* * *
(děťátko nyní uklidněno
pije a mlaská)
* * *
BETSABÉ
a vidíš zemřel
řekli mi proč
prý
pro naši společnou vinu
společnou vinu
ach ano
to šílenství v krvi
když vyšla jsem z potoka nahá
a našla tě davide v křoví
jak na mne překvapen číháš
tak zblízka tě vidět pojednou
vzdálený králi
jsem žena vojáka pane
velí tvým korouhvím pane
a vidět tvou pádící žilku
a krev jak plavá se v běl
ne pane není to elchanan
ne azael také ne
ne prosím ne pane
ne abimelech ani ten
vidět
tvá ústa
jak říkají zbytečná jména
namátkou z rozpaků
zbytečná zbytečná všechna
tak jako uria hetejský
uria hetejský je můj muž
králi
do války ammónské táhne
a pod tvým velením
davide králi
davide
a potom už nic
než to šílenství v krvi
* * *
vydal jsi rozkazy korouhvím
plukovník joáb pozvedl meč
byli tam všichni
elchanan syn dódův
azael syn sárvin
ittai i cheleb
abimelech i hita
elifelet i uria
uria hetejský
můj muž
byli tam všichni
byla to válka
korouhve odtáhly
za zvuku trub
do krvavé války hospodinovy
proti psům ammónským
jen ty jsi tu zůstal
mé nohy tě obtekly
jak povodeň šelmu
v zajetí divoce
hryzls mi hruď
chutná to vždycky
krví a potem
společná vina
lásku
vždycky provází
smrt
* * *
(píšťala zpívá bojovou píseň
předstírá sebevědomí leč
na konci kadencí se chvěje strach)
* * *
DAVID
povstal jsi pane
proti svým nepřátelům
a budou rozprášeni
jako vlk prchá před medvědem
tak prchnou před tebou
ammónští hospodine
jdi před námi kráčej
a nepřítel padne v tvém stínu
slepý a bezradný
jako je rozháněn dým
tak ho tvé dechnutí
zajisté zapudí
a jako vosk taje pod ohněm
tak bezbožní uhoří
před tváří tvou
neboť jsi silný pane
ó pane zástupů
kopí a štít
povstal jsi pane
proti svým nepřátelům
a budou rozprášeni
betsabé
betsabé pojď
* * *
(dítěti vypadla bradavka
z úst
nespokojeně zapláče)
* * *
BETSABÉ
betsabé jdi
jdi domů betsabé
jdi a buď s pokojem
neboj se hanby
ty malý tyrane
hned ti dám druhý
chtěls vinu ukrýt
chtěl ses mne zbavit
proč jsi dal zavolat
uriu z boje
a poslals ho ke mně
když ses s ním předtím
tak průhledně
přátelsky bavil
blázne cos myslel
i kdyby přišel
a chtěl přilehnout ke mně
cožpak jsem mohla
zradit velkého krále
který mi z tebe
pod srdcem rost
ale on nepřišel
bylo to marné
nadarmo
dětinsky
mužové z fronty
nejsou na hlavu padlí
to bys měl vědět
právě ty můj králi
a tak šel na smrt
a věděl že jde
když nesl tvůj listopad pod hradby rabba
pomstil se
jak blázni se mstívají
pomohl hříchu
změnit se v ctnost
ubohý uria
* * *
(dlouhý vokál pláče
dítě se ublíženě připojí
betsabé okamžitě přestane)
* * *
BETSABÉ
zhořklo ti v ústečkách
ještě ti zhořkne
můj malý králi
* * *
(komnatami těká nesrozumitelný
šepot šeptají kouty výklenky
zástěny
šeptá se na chodbách
když míjejí sluhové
šeptají hlavy k sobě
nachýlené starci ženy
ve svých příbytcích)
* * *
DAVID
jed mají v sobě
jako jedovatý had
jako had hlušec
který nikoho neposlouchá
ani zaklínače hadů
ani hadí hlas kouzel
jed mají v sobě
ó bože vyrvi jim
jedozub z tlamy
to jejich plížení
pokaž ó pane
ó bože vyrvi jim
jedozub z tlamy
ať jsou jak střelec
co napíná luk
dej ať se přelomí šíp
bez štítu stojím
nahý jsem před tebou
ty sám mne prohledáš
trápíš a trestáš
dej ať se přelomí šíp
* * *
(šepot se stupňuje
do hrozivého křiku)
* * *
BETSABÉ
ticho vy hlasy
tady spí budoucí král
vím dobře
o co vám jde
když dítě zemřelo
to jste se třásli
jak těžce to ponese král
zatajme zprávu
kdo mu to řekne
hle sotva je živ
ale v úlisných očích
skákal vám smích
ticho vy hlasy
dobře to vím
těšil se nátan
krahujec nátan
tvůj prorok pane
že dítě zemřelo
hřích nesmí vládnout
a kdo smí vládnout
když už ne hřích
snad tedy ctnost
to neplodné nic
však vy to víte
lépe než já
což ammón
ten pretendent trůnu
nesvedl svou sestru támar
a cožpak absolon
další syn králův
si nečítá na prstech
jak zhubí ammóna
když už mu tak dobře
zneuctil sestru
aby se stal králem on
ctnost nebo hřích
jak je to směšné
nic z toho nevyjde
nic z téhle hry
protože david zved hlavu
a z hladu zapadlé oči
se zeptaly zpříma
umřelo dítě
kývli jste bojácně
a david
ach david
umřelo umřelo
dejte mi jíst
nalejte vína
připravte koupel
pak přišel za mnou
jak chodíval dřív
má co vy nemáte
unese hřích
jen si šeptejte
hle teď jste už zticha
* * *
(zaznějí polnice
intráda útoku)
* * *
DAVID
bože zavrhl jsi nás
roztrhl nás
skryls před námi tvář
za slabost trestáš
bodals nás do slabin
třásl jsi zemí
pustil jsi mor
v tvých rukách pane
bylo nám tvrdě
řekli jsme dost
šel jsem tě nést
jako se nosí korouhev
doprostřed boje
tam kde mé hříchy
omývá krev
a to je vítězství
budu se veselit
rozdělím sichem
rozměřím údolí sochot
patří mi galád
můj je i menasse
a to je vítězství
kdo mne však pošle
do kraje moáb
kdo se mnou půjde
do kraje edom
zda ne ty pane
kterýs nás trestal
půjdu
jako se nosí korouhev
doprostřed boje
tam kde mé hříchy
omývá krev
* * *
(znovu znějí polnice
intráda vítězného
návratu)
* * *
BETSABÉ
králi
tys přišel
voňavý potem a pískem
voňavý hořkostí trav
voňavý od koní
voňavý krví
ammómských psů
voňavý celý
můj jsi
můj králi
* * *
DAVID
vzal jsem rabba
to ammónské město
a smekl jsem korunu
s hlavy jejich krále
koruna vážila
centéř zlata
mé hlavě
nebyla těžká
kořist jsem vyvezl z města
lid pak který v něm byl jsem vyvedl na jedno místo
a dal jsem je tam pod pily
pod kovové hroty
a vehnal je
do peci na cihly
tak učiním všem
BETSABÉ
davide lásko
neboj se
dítě spí
šalamoun už spí
šalamoun bude
veliký král
DAVID
co je to
veliký král
přišel jsi v noci
můj pane
hle kdo tě vítá
chudák a nuzák
co ti mám dát
je pobit nepřítel
a z těl se kouří
v té chladné noci
ještě se kouří
včerejší oběť
* * *
(malý šalamoun se přece
jen vzbudil
začíná plakat
pláč sílí)
* * *
DAVID
smiluj se nade mnou
bože můj pane
denně tě volám
v té temné hloubi
obtížen vinou
obtížen vinou
KULHAVÝ VLADAŘ
A KDYŽ UZŘEL ACHAB ELIÁŠE
ŘEKL ACHAB K NĚMU
ZDALIŽ TY NEJSI TEN KTERÝŽ
KORMOUTÍ LID ISRAELSKÝ
KTERÝŽ ODPOVĚDĚL
JÁŤ NERMOUTÍM LIDU ISRAELSKÉHO
ALE TY A DŮM OTCE TVÉHO
KDYŽ OPOUŠTÍTE PŘIKÁZÁNÍ
HOSPODINOVA A NÁSLEDUJETE
BÁLŮ
první kniha královská
18, 18–19
* * *
(ta píseň zní nesouvisle
jakoby sama
nad příběhem)
* * *
ZPĚVÁK
jala jsi srdce mé
jala jsi srdce mé
a není před tebou skrýší
přilehni ke mně
ať zkrátí se noc
jala jsi srdce mé
(gong)
ELIÁŠ
horko ach to horko
elizee synu
nalej mi ovčího mléka
studené dobré
poděkuj vdově
psí časy
stařec a musí se skrývat
pomoz mi
bolí mne noha
změní se počasí
za týden přijde déšť
déšť
hospodine ty pravíš
déšť
a říkají-li mé kosti déšť
pravíš je čas
díky ti pane
synu máš svěží nohy
dobře
poslouchej co ti teď řeknu
poběžíš
půjdeš
do města samaře
kde sídlí král
zatlučeš na bránu paláce
a až ti stráže otevřou
budeš chtít mluvit
s abdiou
vrchním písařem králova domu
je to náš člověk
tomu se pokloníš
a podáš větévku jalovce
eliáš tvůj sluha
řekneš
ti vzkazuje
připrav se pane
náš čas již dozrává
postav mne před krále achaba
a pobuď tam se mnou
abys vše věděl
ach ty se bojíš
elizee
krále se bojíš
má sukně neboj se
sám tvými ústy promluvím
ty jen odvážně spusť
eliáš řekneš
eliáš prorok hospodinův
už málem jediný
ti posílá pozdrav
pane achabe králi
synu hříšného amri
a ty sám hříšný
kéž jsi dlouho zdráv
a prospíváš lidu
a znovu se pokloníš
udělej pauzu
a zvedni hlavu
pak zaútoč zpříma
dostává se nám
hodnověrných zpráv
máme své lidi všude
že tvých zločinů nevidět konce
jejich hromada narůstá
ba je už vyšší než sion
hora hospodinova
až hora vykročí
je po tobě veta
dá-li ti políček
ostře se obrať
jsem prorokova ústa
bůh potrestá smělce
to řekni
ano to
myslíš že nevíme
cos učinil s nábotem
že to lid neví
a nešeptá o tom
všechno se roznese
nábot nepřítel boha a krále
taková průhledná lež
vždycky se říká
když se má ukrýt
nějaký ohavný zájem
zálusk si dostal
na jeho vinici
to je to co ti nedalo spát
a víš co je nejhorší
žes ani odvahu neměl
vzít si ji
achabe ochablý králi
vysmrkals chtivost
do klína jezábel
té děvce královské
z cizího rodu
když jste se pářili
ona a ta její klika
králových kněží
všeho jsou schopni
pro vlastní zájem
a tak jsi dostal vinici
a nábot kamení na hřbet
drží tě pěkně v slabinách
cizácká královna
jen co je pravda
jestli tě srazí
utři si krev
a znovu vstaň synu
je ještě mnoho co musíš říct
zločin je se svahu
hozený kámen
řítí se strhuje další
dals pobít desítky proroků
božích
ty israelský králi
a proč
protože po právu kázali
proti zpupnosti jezábel
a jejích prohnaných rádců
či měli snad proroci mlčet
omluvit zločin
který se roznesl
schvalovat teror
který jsi rozpoutal
proti otcovské víře
kázali odvážně
jak za starých časů
jak za velkých králů
a tys je dal pobít
pamatuj hlupáku
mlčí-li lid
šeptá si pravdu
no dobře
neříkej hlupáku
máš pravdu
není to k věci
ptám se tě králi
kdo tady vládne
ty nebo cizinka jezábel
ty nebo baalovi kněží
copak jsi slepý
nevidíš že za tvými zády
se vedou jednání
s prohnaným sidonem
se syrským králem
vstáváš jak opilý
z ženina klínu
že všechno dovolíš
i veřejnou zradu
svatyně v troskách
a v hájích telata
kdo tady vládne
baal nebo hospodin
pravím ti
je toho dost
dost vražd a loupeží
dost smilstva
dost cizáckých pověr
a hanebných zrad
všeho je po okraj
hospodin nebude
mlčet a přihlížet
svoláváš na sebe trest
tak
a teď uděláš pauzu
pak řekneš
poslyš proroctví pane
které ti vzkazuje
eliáš prorok
a trochu ustoupíš stranou
ale tak abys byl v tu chvíli
výše než král
křikne-li nech ať se vykřičí
jen zvedni ruku
hlad žere děti a stáda
sucho už spálilo zem
v potocích poteče kamení
bude však zakrátko hůř
tak praví hospodin
uvalím na tebe mor
a zkazím co zkazit se dá
pro tvůj hřích achabe
dávám ti naposled čas
maličkou uzounkou škvíru
do týdne přivolá eliáš déšť
ne velký déšť
jen ukázku deště
abys mu uvěřil
až se to stane
vydáš mu baalovy kněze
aby je zhubil
zapudíš cizinku jezábel
odstraníš pabohy
obnovíš oltář a chrám
kajícně přineseš oběť
přivoláš z vyhnanství věrné
do zbraně postavíš lid
a ochráníš bezpečnost hranic
splníš-li příkazy
sešlu ti bohatý déšť
po kterém země už žízní
jinak jsi propadl soudu
tak praví Hospodin
a svoje stranou
dobře se dívej
co na to král
dobře se dívej
* * *
ZPĚVÁK
dotknout se sedmkrát
dotknout se sedmkrát
ach čela víček prsí
oulehu břicha
a lýtek rtů
dotknout se sedmkrát
(gong)
JEZÁBEL
rizame hagade
askare
miláčku šúre
lehněte
co je to s vámi
máte hlad vlci
ovhizi pojď ke mně
ty také dodone
lehněte
tiše
už brzo bude to brzo
brzo vám tlamami poteče
krev
(gong)
ať přijde abdia písař
rizame zpátky
ochizi ke mně
askare lehni
bude to vlci
promiň abdio
vznešený písaři králův
promiň těm psům
ale co chceš
málo jim dávají žrát
je vůbec málo jídla
ubohá země kde
už i psi musí mít hlad
vytrhla jsem tě
jistě máš něco
nesmírně důležitého
statní úkoly vím
promiň tvé královně
zdržím tě chviličku
ráda bych napsala listopad egyptským písmem
to přece svedeš
anebo ne
slyším že psáváš
na všechny strany
měl bys dát pozor
přátelsky radím
je tolik prodejných duší
a krk je tak úzký
a psi jsou hladoví
ale to jen
aby řeč nestála
a ty byl přesvědčen
že s tebou cítím
dejme se do práce
abych tě mohla
v milosti propustit
máš sebou potřebné
dobrá sedni a piš
Jezábel sidonská královna
v Samaří, Benadadovi králi
syrskému, vzkazuje úctu a
pozdrav
Náš milý přiznivče, děkuji za tvůj nedávný list. Došel nás dosti rychle za těchto zmatených časů. Měli jsme radost. Ano máš pravdu: nebylo jak u mého otce na sidonském dvoře. Mládí! Byla jsem rostenec mlaďoučké slivy. Vzpomínám: přijel jsi tehdy nakoupit zboží, které k nám proudilo z bohatých Mykén, z egyptské délty, a zase naopak z Aššuru, z Ninive. Škoda, byla jsem dítě. Zdál ses mi divoce krásný, spala jsem špatně, trýznila otroky, chůvy a psy, i když jsi odjel. Byls, co jsem dosud neznala muž, jak má být. Stačil rok, možná dva, všechno mohlo být jinak.
Ale co dělat ! Nejsem už rozmarné dítě. A ty jsi přeslavný král. I doba je jiná. Už není sidonský dvůr, ale tady ta prašivá Samař, ve které zběsile vládne zmatek a hlad. Řemeslo upadá, obchody drhnou, vinice zarůstá pískem
ach, nad čím dřív bědovat?
A proroci zdejšího kmene mluví a mluví o zemi praotců. Ta země je rozryta záští, každý chce urvat každému, co se jen dá. A tak jsou rozbroje denně.
Tam, kde je bída, nehledej rozum, či soucit. Chtěla jsem upevnit vládu a pozvala pár chytrých kněží z otcova domu. Lecčemus rozumí, ty je přec znáš. Z hvězd čtou jak z papyru budoucí štěstí i pád, znají se v počtech a v poměrech staveb, v tom, jak zpracovat kovy a zabarvit látky, jsou zkrátka prospěšní.
Ale co myslíš? To bylo křiku.
Prý kazím víru, šířím sem
nemravné zvyky a kdoví co
ještě. Nejvíc křičeli samařští
proroci, sucho a hlad jsou prý
trest boží.
Na radu kněží chtěla jsem
lépe využít vinic, jež ležely
ladem, a málem vypukla
vzpoura. Vedl ji jakýsi Eliáš,
stařec snad stoletý, prolezlý
podagrou a slinící žluč.
Nezbylo než proroky potlačit
a pár jich příkladně ztrestat.
Ostatní zalezli. A Eliáš
zbaběle prchnul.
Snad se ti pane a příteli
zdá, že mlčím o králi. Král
Achab – nic zlého o něm.
Dobrý hoch, vášnivý milenec.
Dovedně zpívá a snad má
i jakési vlohy, snažím se
vštípit mu rozumné zásady
vládnutí, zvyky našeho dvora
(zde je vše barbarské)
dát mu státnický rozhled,
mít ho k rozhodným činům.
Skoro to šlo. Mohlo to jít.
Ale sotva jsem odjela navštívit
otce a domluvit jakési
obchodní styky, přispěchal
Eliáš a úlisně přemluvil krále.
Za zcela náhodný déšť dostal
mé rádce. Takové dětinství!
Takový nerozum. Takový zločin.
Tak nelze dál vládnout.
Abych to zkrátila: prosím
tě snažně, přijď domluvit
králi. Jsi moudrý a zkušený,
silný. A je to i v tvém
zájmu mít klidné zázemí
v těch nejistých dobách.
Ale ty chápeš, jsem si tím
jista. Zvu také otce do této
země. Utvoříme prospěšný
spolek od břehu moře až
daleko k východu slunce.
Rozšiřme moc, než Aššur se hne.
Pane a příteli, čekám tě
brzy. Pošli mi zprávu.
Toto je vše
dopsal jsi
královský písaři
dobrý dík
můžeš teď jít (kroky
královna tiše poštve
své psy)
JEZÁBEL
rizame
hagare
zpátky vy psi
ochizi askare
nebyli takoví
abdio písaři
až teď jakoby cítili krev
sotva je šakaly zkrotím
kdyby například
tobě skočili po hrdle
domyslet nechci
ale tys rozumný
víš jistě jak se máš chránit
dopis nech ležet
pošlu ho sama
a ještě jednou
promiň své královně
že tě tak zdržela
* * *
ZPĚVÁK
má bído klenote
má bído klenote
zaháním žárlivě spánek
noci jsou krátké
den přináší smrt
má bído klenote
(gong silně
pak dva slabší)
ABDIA PÍSAŘ
a toho dne
kdy cizinka na mne
poštvala psy
poslal jsem běžce
na všechny strany
silný je hospodin
volá vás eliáš prorok
vstaňte
a povstaňte všichni
chopte se kopí
zahoďte štít
je svatá útočná válka
vezměte útokem rámat galád
a obsaďte hranici
přišel den páně
to jsem dal rozhlásit
a vyšel israel věrný
hospodinův
ze skrýší a z jeskyní
kam jsem ho ukryl
před pomstou jezábel
když dolehla na lid
a bylo ho na sedm tisíc
král achab
mezitím popíjel víno
z té zloupené vinice
a bylo s ním
jak praveno starým
hřešící je tetřívek hlušec
neslyší přicházet lovce
když přišla zpráva
o tom zlém vpadení
povolal achab baalovy kněze
a bylo jich čtyři sta padesát
kteří věštili před ním
táhni pravili všichni
a smáli se do hrstí
táhni a zvítězíš
nad syrským králem
věděli zrádci
jak má být nazejtří
hanebně zajat
králi se nechtělo
neboť byl opilý
ať přijde prorok
aby stál přede mnou
a řekl mi pravdu
pravdu
říct pravdu
našel jsem věrného
který se nebál
benadad pravil
napadl zemi
jak bys moh táhnout
bojíš se smrti
a proto netáhni
bude to lepší
urážíš krále
zbrunátněl achab
sluhové podejte zbroj
abych jel do boje
a dokázal jak tento zde
lže
to pravil
neboť byl opilý
kulhal ode zdi ke zdi
stál jsem tam
smutně přemýšlel jsem
o podivných cestách
vší krve
a tak byl zabit zezadu střelen
tam kde se spojují pláty
israel zvítězil
nad syrským vojskem
ve městě povstání
na dvoře zmatek
baalovi kněží prchli
ke svým sidonským plátcům
vešel jsem k cizince
pojď se mnou paní
a šli jsme po schodech
mlčela bílá
v zahradách křičely cikády
byl konec spiknutí
šla
krvavý stín v luně
u psince jsem ji
zezadu bodl
padla
a přes mříž stříkala krev
chrti dostali pít
krále jsme pohřbili slavně
vždyť bylo vítězství
co nás však v budoucnu čeká
jsem pouhý královský písař
pamětník zmatené doby
zestárlý ve službě
boha i lidí
a to co tu v ústraní zaznamenávám
jsou příběhy pokleslé víry
kulhavých králů
a božího hněvu
ó vy šťastnější budoucí
až už nebude pláč
leda z převelké radosti
až bolesti budou se léčit
hebkým obvazem úsměvu
či dobrého slova přátel
až krev bude pro duši řekou
s modrými bárkami štěstí
vězte
že nejdříve musela
vytéci z žil
vsáknout se
a sebrat se
v podzemí jezero krve
byla to naše krev
teprve potom
až přeteče břehy
stane se úrodnou záplavou
ze které zrodí se děti
snad
šťastnější nás
zatím však
bortí se klenba
(strunný nástroj hraje
zpěvákovu píseň)
TAJEMSTVÍ
DŮM PAK BYL PLNÝ MUŽŮ A
ŽEN A BYLA TAM VŠECKA KNÍŽATA
FILIŠTINSKÁ ANO I NA
VRCHU OKOLO TŘÍ TISÍC MUŽŮ
A ŽEN KTEŘÍŽ DÍVALI SE
KDYŽ SAMSON HRÁL
I VOLAL SAMSON K HOSPODINU
A ŘEKL
PANOVNÍČE HOSPODINE PROSÍM
ROZPOMEŇ SE NA MNE A POSILNI
MNE ŽÁDÁM TOLIKO ASPOŇ
JEDNOU Ó BOŽE ABYCH SE JEDNOU
POMSTÍTI MOHL ZA SVÉ
OČI OBĚ NAD FILIŠTINSKÝMI
OBJAV TEDY SAMSON OBA
SLOUPY PROSTŘEDNÍ
kniha soudců 16, 27–29
* * *
(výskot veselí
výtrysky smíchu
vřeštivé trubky
posměchy
jednotlivá slova
opilost davu)
* * *
DALILA
konečně
jestli měl někdo nárok
být první
když už je po trablech
to se to huláká
to se to plive
kreténi
samsone (čas se zastavuje
výskot uniká
pod prahy vědomí)
jsem tady samsone
citíš mne
to jsem já dalila
milenka dalila
tvůj přízrak dalila
tvá zhouba dalila
to jsem já dalila
ta lehká holka filištýnská
nešahej
páchneš
já tě se odvedla
do tohoto chrámu
k těm dvěma sloupům
takovej silák
takovej hrdina
slepej a dočista všivej
to byla já
ta lehká holka filištýnská
a jenom já
já byla protivník
jedinej
víš to už samsone
tam ti
tak číhat v záloze
kout v bezpečí zradu
chránit si kůži
podrážet nohy
bít až když nepřítel padne
bát se i vlastního stínu
pryč s nimi
ten kdo tě objal
a v zápase drtil
až kosti praštěly
až chytal dech ohněm
kdo se ti do srdce vhryz
a vypil tvé tajemství
to byla já
protivník dalila
to byla já
ta lehká holka filištýnská
škoda už nejsem
všechno jsi ztratil
samsone umřeš
když jsi k nám vpadl
do údolí sorek
chytil se mužů
strašlivej zmatek
a holek krásnejch
ten krásnej strach
z touhy a z rozbití
muži se zdejchli
ženám se potily dlaně
a ty jsi zůstal
hvízdal jsi do zahrad
brouzdal se v trávě
pils víno s olivou
smál se
zabíjel vlky
koupal se v kádi
v osličím mléce
lehal sis v suknici
a vstával nahý
a proč ne
je to mý řemeslo
všichni jste na těle těžký
na srdci sotva listopad
a nic se nedělo
jen pořád to samý
zklamaný ženský
to vzkázaly
zbabělejm mužskejm
zbabělý mužský
to donesli kněžím
kněží mne pozvali k radě
šla jsem
jsem věrná poddaná
šla jsem
tys vyspával
víš co mi řekli
dodnes to
slovo od slova vím
dalilo
oklamej samsona
a zvěz
v čem je síla jeho
tak veliká
a jak bychom přemohli jej
tobě pak
jeden každý z nás dáme
tisíc a sto lotů stříbra
nebo
no tohle
bylo to strašný
já beru za lásku
a mužský neprodávám
co prodat upravili
jen zvědět tajemství
tajemství
až se mi zpotily dlaně
v tom našem řemesle
vidíš až na dno
a nic tam nemlčí
a rybičky leknou
řekni mi tajemství
a ty ses jen smál
hvízdal jsi do zahrad
pils víno s olivou
a zase jsi zabíjel vlky
jako by nic
klepal jsi
zaplať
řekni mi tajemství
třikráts mi namluvil
jakési nesmysly
třikráts mně oklamal
tvá chyba samsone
budem se bít
a ryla jsem v tobě
jak vlčí samice
jazykem zuby pažemi ňadry
do boků patami
a stehny a břichem
mrtvice blízko
žhavá jak tekutý bornz
zapřažená do tebe
lačnící křik
ach dodnes to bolí
vzpínal ses
prchal
lámal ses v kříži
šeptal jsi zchváceně
ó nejkrásnější z žen
již nikdy nebylo
poprvé z žen
již nikdy nebude
překrásná všecka
není ti poskvrny
ty vaše vznešený slova
ty my tu nemáme
proč teda pláču
byla jsem šílená
podivná v sobě
poprvé v naději
a ty jsi promluvil
byla jsem bez dechu
pohleď mé vlasy
od dětství rostou
neznají břitvy
jsou znak mé síly
kdybych však zbaven
ach proč jsi nemlčel
proč ses mi vydal
chtělo se smát
tohle je tajemství
střihnout ho břitvou
a je po něm po něm
volně jsem dýchala
už zase prázdná
a ty jsi spal v klíně
a pak jsi byl svázán
zkrvaven
oslepen
popliván
doveden k chrámu
sem k těmto sloupům
takovej silák
takovej hrdina
slepej a dočista všivej
dobře ti tak
dobře ti tak
měla jsem vědět
kdo nemá tajemství
tomu už zbývá
jen čepice šaška
smrt
horší než smrt
je mi zle
půjdu
* * *
(znovu se vrátí křik
až dokonce)
* * *
DALILA
ach tihle kreténi
co mlčíš samsone
kam se to díváš
co vidíš
jak to že vidíš
teď já nic nevidím
úplně slepá
a znovu šílená
ach tys mne oklamal
ach ty ses skryl
nejhlouběji do sebe
a já jsem zas zvenčí
ty vlasy to nebyly
říkal jsi znak
ale znak čeho
zblázním se
řekni kam se to díváš
co vidíš slepými důlky
co může vidět slepý
ach já se tě dotknu
* * *
(v chrámu vybuchne smích)
* * *
DALILA
hle ty se modlíš
a objímáš sloupy
co drží chrámovou klenbu
rosteš
potíš se
pláčeš
co se to stalo
co mi to skrýváš
víra
počkej
Ta tvoje víra
bohové to je to slovo
všecko se vrací
všecko se pozpátku vrací
jak tomu zabránit
vykřiknout
varovat
prozradit všechno
bohové
jsem děvka
prodávám lásku
jsem člověk
a to je to tajemství
kdo ztratil tajemství
tomu zbývá už
jen čepice šaška
smrt
horší než smrt
* * *
tys na mne čekal
samsone
lásko
abys mne zachránil
abys mne zhubil
ach to je šílený
ach to je krásný
šíleně krásný
(z výšky strašlivý praskot
výkřiky děsu
pád klenby
přehluší všechno)
* * *