Na podzim ’99 uplyne 10 let od převratu, který představitelé naší církve, shromáždění zrovna na zasedání synodu, prožívali díky poslům z Národní třídy od samého začátku. K oněm deseti letům patří ovšem i zápas o pojmenování vlastní role pod vládou jedné strany.
S napětím leckdo odpočítával 24. března minuty, kdy začne válka. Mnozí prý měli těžké spaní. Najednou totiž národ začalo prudce zajímat, že jsme v NATO – a že tedy jaksi i naším jménem budou na Bělehrad i jinam padat bomby. Co kdyby Miloševiče – jak už se to ve válce dělává – napadlo oplácet? A co na to Rusko? Kdoví jak tohle skončí – do toho se ti Američané neměli pouštět…
Reakce církevních představitelů na jmenování vládní komise pro vztah církví a státu (27. 1.) byly poměrně jednoznačné ve své odmítavosti jako na podzim a při jejich zdůvodňování se objevila podobná historická reminiscence: členem vládní komise nemůže být komunista, znamenalo by to totéž, jako jednat o odškodnění obětí holocaustu s nacisty.
Začne-li se církev příliš starat sama o sebe, zavání to sebeopečováváním nebo alibistickým utíkáním od vlastních úkolů. S tímto předporozuměním otevře asi nejeden čtenář 4. svazek knižnice Spolku evangelických kazatelů, Téma: církev.
Do druhého kola se dostává rozhovor v LN mezi obdivovatelem evangelikálů, sociologem Petrem Hamplem, a jejich kritikem, farářem Pavlem Otterem.
Někdy před deseti lety koukaly naše děti na seriál Lost – Ztracení – o trosečnících uvízlých na tropickém ostrově. Když jsem se podivoval náruživosti, s níž jakožto počínající kritikové rozvinutého kapitalismu seriál konzumují, vysvětlovaly mi, jaké má všelijaké důležité sociální kontexty, podtexty a filosofické přesahy.
Spustí-li se liják (Martin ve Zdi 24. 12. 2016) Texty: Jan 1,1–14; Iz 55,10–11
J 1,1–14
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha.
V sobotní příloze Lidových novin Orientacevyšlo 12. září celostránkové interview se synodním seniorem ČCE a předsedou ERC Pavlem Smetanou. Věnujme mu pozornost – jednak proto, že je to v poslední době snad nejrozsáhlejší prezentace názorů představitele nekatolických církví, jednak proto, že přinejmenším polovinu témat, s nimiž se vyrovnává, otevřel v nedávné době náš časopis.
V sobotu 1. 8. 1998 zemřel ve věku 36 let Jan Svoboda, absolvent Komenského evangelické bohoslovecké fakulty. V r. 1985 se oženil s Alicí Lisovou a měl s ní později tři syny. Byl jedním ze zakladatelů Nezávislého mírového sdružení – iniciativy za demilitarizaci společnosti. Připomeňme alespoň jeho rozklad Federálnímu shromáždění o výkonu vojenské služby z r.
Texty: Gn 19,1–9, Mt 25,31–33.41–46, Ga 3,26–29