Text: Job 8,1–13.20–22

Jb 8,1–13.20-22

V září se připomínalo 40. výročí komunistického procesu s osobnostmi českého undergroundu Vráťou Brabencem, Ivanem Jirousem, Sváťou Karáskem a Pavlem Zajíčkem. Připomínat je třeba, už kvůli tomu, že ne tak dávno jeden politik ocitoval tehdejší propagandistický žvást Mladého světa na adresu souzených, jako by to byl holý fakt.

Dnes uzavřeme pokusem všimnout si podnětů k otevřenosti vůči lidem doposud cizím a lidem na útěku v Novém zákoně.

(Pokračovaní z předchozího čísla)

Věnováno účastníkům biblických hodin v Benešově, na jejichž popud jsem téma od září 2015 zpracovával.

Jak se rok od roku otepluje, stává se čas předadventní i ten adventní čím dál víc časem těžknoucí tmy. Aspoň fyzicky. Kdysi začal touhle dobou pod nohama křupat sníh nebo aspoň zmrazky, teď po západu slunce padne teplá ale o to hustější tma. A v ní vyhlížej vánoce, když nám o nich bere v Čechách náladu už to, že jsou zamračené a bez sněhu.

Mluvili jsme na katechetickém vyškolování s výborným Holanďanem E. Jonkerem (autorem „katechetické hermeneutiky“ Aby se slovo dostalo ke slovu) o tom, jak rozumět biblickým zázrakům a jak toto porozumění předávat dalším.

Konec letošního léta přináší nečekané výzvy. Onehdy nechal náš čerstvý středoškolák ve vlaku kabát. Stačil tu nepříjemnou skutečnost oznámit na nádraží, kde slíbili, že kabát na něj počká na nejbližší zastávce s doplatkovou pokladnou neboli ztrátami a nálezy. Na mně zůstalo vykomunikovat zbytek.

Láska bázeň vyhání

aneb pokus o pravdomluvné slovo

Na okraj výbuchů a urážek náboženského cítění

Co se to uráží při náboženském cítění?