všichni se dusí
předstírají že ne
a v dešti ruce
na prsou složené
všichni se bojí
v kabátech od bláta
že pravda není
krásná a bohatá
že láska sedí
v zažloutlé hospodě
nad slabou kávou
žaludek na vodě
a schován v davu
v růžové ulici
provazochodec
s vojenskou čepicí
Existuje-li něco, zač lze Daniela Landu zcela jednoznačně obdivovat, je to jeho citlivost na společenskou atmosféru a dobrý odhad v tom, co si v danou chvíli může nebo nemůže dovolit. Svou dráhu populárního zpěváka Landa započal na konci osmdesátých let, kdy založil v určitých kruzích dodnes legendární kapelu Orlík.
Bělorusko je poslední evropskou diktaturou. President Lukašenko je na to náležitě hrdý a do nedávna si mohl být svou posicí v podstatě neochvějně jistý. Když totiž většinu ostatních zemí zasáhla hospodářská krise, Bělorusko stále prosperovalo.
V událostech poslední doby, které spolu možná souvisejí jen volně, ale možná také úžeji než se zdá, hraje opět velmi důležitou roli určitá lhostejnost nebo, chcete-li, shovívavost tam, kde rozhodně není na místě.
V souvislosti s pražskou variantou akce Gay Pride, která se už léta koná po celém světě, se opět v jasném světle ukázaly myšlenky a postoje, které považuji za dvojnásobně nebezpečné právě proto, že jsem křesťan.
O Španělsku se v poslední době hodně mluvilo především v souvislosti s údajně nakaženými okurkami, ale přitom se tam už od 15. května dějí věci daleko zajímavější a závažnější. Někdo mluví dokonce o revoluci, což je asi trochu přehnané, ale pokud současné události nazvu masovými projevy občanské neposlušnosti, nebudu přehánět ani trochu.
To, k čemu došlo 1. května v Brně, považuji za zlomovou událost a svým způsobem velký úspěch. Mám na mysli nenásilnou blokádu neonacistického pochodu, která si zvýšenou pozornost zaslouží mimo jiné proto, že je to vůbec poprvé, co v naší zemi k takové akci došlo.