„…pravoslaví není pro běžného Rusa důležité především jako služba Hospodinovi, ale jako symbol národního svérázu a odlišnosti, proto se za omezení cizích náboženských vlivů na ruském území paradoxně zasazují i kovaní ateisté,“ napsal Jefim Fištejn v článku Ukáže Rusko, zač je toho loket?, otištěném v Proglasu 3/99.
Dne 3. července 1329 se konečně mohl vrátit do Prahy na svůj biskupský stolec Jan z Dražic, s velikou radostí a ctí uvítán jak od lidu všech stavů, tak i zvláště od duchovenstva (Fr. Palacký). Stalo se to po jedenácti letech nuceného pobytu na papežském dvoře v Avignonu, kde se musil hájit proti obvinění, že nepronásleduje náležitě valdenské kacíře.
Básník nemůže doufat jen v člověka.
A není také Eliáš,
aby mu havran přinášel jídlo.
Cesta do Rytířska je zdlouhavá,
ta cesta si žádá trpělivosti,
jakože oheň rozděláváš
tam, kde jej palič založí...