Tereza Říčanová – Černá zvířata
Na přelomu roku 2020 a 2021 v Jihlavě v Oblastní galerii byla nainstalována průřezová výstava dílem Terezy Říčanové, která nesla název Černá zvířata. Záměrně píši „naistalována“ a nikoliv „mohli jste navštívit“, jelikož výstava během svého trvání byla většinu času uzavřena a to kvůli koronavirovým opatření. A tak jen těm, kteří byli pohotoví, se poštěstilo výstavu navštívit. Věřím, že alespoň část z toho, co nemohly vidět oči, lze přenést slovy.
Proházejí-li se jednotlivá písmena ve jméně Tereza Říčanová, dostaneme název Černá zvířata. Ta však nejsou odrazem pouze této hříčky, nýbrž jsou i v jejích dílech. Sama říká: „Černá zvířata jsou myšlenky, které prolézají mými sklepeními, válejí se a vzpínají, hledají cesty. Když se jim podaří najít východ ven, stanou se obrazem, dostanou barvu, můžete je vidět.“ Umělkyně Tereza Říčanová žije na Vysočině a pochází z Prahy, ilustruje knihy pro děti, doplňuje je vlastními, často ručně psanými texty. Maluje na sklo květiny a sny, vytváří takzvané podmalby na skle, kdy barvy v popředí vždy musí nanést jako první, pak je dále vrství. Ovládá grafické techniky, na satinýrce tiskne ohně, hory, hororové pohádky či zadek krávy a doma má knihtisk. V její knihovně najdete nespočet deníků, zaplňuje je mimo jiné zjeveními, svými sny, které zvěčňuje textem i kresbou.
Technikou podmaleb na skle tvoří obrazy rostlin a snů, ty poté zasazuje do starých rámů. Na obrazech rostlin nalezneme detaily stonků, květů a plodů v různých okamžicích jejich vegetačního vývoje. Obrazy tak předkládají proměnlivý život rostlin, počínaje nesmělým pučením, vábivým květem, aby pak přešly k přejícnému plodu, a posléze k nevyhnutelné hnilobě. Sny nebo spíše vlastní zjevení si autorka vizuálně i textově zaznamenává do deníků. Následně je překresluje, přepisuje, maluje na sklo či technikou linorytu tiskne jako jakási malá okénka se strohým příběhem. Sny jsou prchavé, avšak deníkové zápisy a jejich vizuální obtisk je zpřítomňují. Autorka se k nim může navracet, znovu a znovu ji zavádějí do krajiny denního snění. Přijímá signály, které jí pomohly osvětlit podstatu toho kterého snu v průběhu jejího života.
V oboru tvorby dětských knih je Tereza Říčanová stálicí. Její knihy kypí životem v jeho různých rovinách. V Psí a Kozí knížce zavádí děti do nepřikrášlené každodennosti. Soužití se zvířaty skýtá jak čistou radost, tak prozření někdy i bolestného koloběhu světa. Ve Vánoční a Velikonoční knížce se mísí dávný příběh křesťanských svátků s rodinným či individuálním prožíváním a vnímáním adventního zimního období či nadějným probouzejícím se jarem. Svůj výtvarný projev v oblasti ilustrací autorka posouvá dále v knize Noemova archa. Texty zde prostupují do ilustrací, píše je vlastní rukou, projev je kompaktnější. Celostránkové ilustrace tak nesou hlavní narativní linku a vtahují tak intenzivněji čtenáře do dávného a napínavého starozákonního příběhu o potopě světa. Dalším autorčiným publikačním počinem jsou Obrazy světa, který obsahuje 14 map a knižního průvodce. V našem světě slouží mapy k orientaci, najdeme v nich přesné polohy či souřadnice. Ve výtvarném světe Terezy Říčanové dostávají jiný rozměr – jsou to mapy vnitřní představivosti, divoké fantazie, ale i všedních situací. Všude je opravdu rušno! V knize To je Istanbul objevujeme most mezi Asií a Evropou v jeho pestrobarevné, bujné až chaotické atmosféře, zobrazuje prostupnost posvátných míst s pouličním životem, proplétáme se parky, obchody, chrámy, památkami, tržištěm, až spatříme pohled na noční město. Orientální ornament a jeho meditativní a zároveň pestrobarevný charakter je autorce blíže, než bychom si mohli myslet. Před více jak dvaceti lety na obyčejný balicí papír namalovala dvanáct ornamentů jako část své diplomové práce na VŠUP.
To však není vše, mimo svět výtvarného umění se Tereza s chutí pouští i do teatrálních špílů. Společně s Barborou Látalovou tančí Kozí kraviny, představení o kravské každodennosti a soužití s ní. Pro děti hraje divadelní představení o Vlku Šedivákovi a Černé paní. Divadlo vyrobila z krabice a může jej rozbalit, kde se jí zachce – tak jako to v minulosti dělali putovní komedianti. Sama sobě je v něm scénáristou, režisérem, hercem či scénografem.
S manželem a dětmi žije na malém hospodářství poblíž Pelhřimova, hrabe seno, pěstuje zeleninu, štípe dříví, kydá hnůj. Měla krávu, z mléka vyráběla sýr. To vše je součástí její tvorby, je to tvorba živá a žitá! Tereza Říčanová vizuálně pojmenovává koloběh a předmětnost světa!
Černá zvířata / Tereza Říčanová, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, 12. 11. 2020 – 31. 1. 2021
Kurátorka: Hana Zrno Vondrů
http://www.ogv.cz/ricanova_vystava