V článku Čemu věří Češi referuje týdeník Respekt č. 39/93 o výzkumu úrovně evropské religiozity. 57 % evropského obyvatelstva se považuje za tak či onak věřící. Neplatí to ovšem o České republice, kde je toto procento nejnižší v Evropě. Pokud jde o to, jak které náboženství, konfese či ideologie ovlivňují českou společnost, vede katolictví. Protestantismus je na 6. místě (za marxismem, transpersonální psychologií, jógou a new age). O menší míře jeho ozvučnosti, mj. i v redakci Respektu, svědčí i rozmarné označení „protestanctví.
Arcibiskup pražský Miloslav Vlk poskytl rozhovor Lidovým novinám. Vyjímáme jednu pasáž:
Církev nemůže říct, dnes si zavedeme demokracii a zítra zase něco jiného. Jak ukazuje.minulost, demokracie nemusí být definitivní forma života, proto si ji církev nemůže zavést místo vlastní hierarchie.
Demokracie ale patří k nejlepším tradicím lidstva…
Církev se vyvíjí podle nejrůznějších systémů, má v tomto svoji vlastní hierarchii – nikoliv zdola, ale shora. Je zapotřebí, aby tento systém nebyl absolutismus, ale aby to byla kolegialita, která se nyní v církvi zdůrazňuje. Spolupráce kolegia biskupů s papežem se krok za
krokem realizuje. V diecézích není biskup absolutním pánem. Já mám k ruce kněžskou radu, s níž se radím. Ve farnostech se začínají rozvíjet farní rady. To jsou ty známky demokracie, o kterých mluvíte.
Ovšem v doktrinálních a principiálních věcech není demokracie možná. Princip, který je v demokraciích, že se všechno bude určovat zezdola, tu není a nebude.
Jak si vysvětlujete pokles zájmu o katolickou církev v české společnosti ve srovnání s obdobím těsně po listopadu 1989?
Je to víceméně pochopitelné. Za komunismu bylo mnoho sil sjednoceno vnějším nepřátelstvím. Církev byla v této frontě, protože řada kněží se účastnila Odporu a také vlastně církev byla jedinou povolenou nekomunistickou institucí a zároveň byla pronásledována. To nás všechny spojovalo. Tak jako se původně jednotný protikomunistický blok rozpadal, tak i role katolické církve ustupuje. Na novém ekonomickém poli se církev již nemůže angažovat. Po listopadu se například říkalo, že chceme žít v pravdě a v lásce. Dnes tato hesla také ustupují. Myslím si, že společnost byla po listopadu vyhladovělá po věcech duchovních. Za komunismu bylo málo perspektivní naděje a dnes je mnoho perspektiv, včetně hmotných. Společnost je saturovaná něčím jiným.
LN, 7. září 1993