Zápas československých politických vězňů za spravedlnost

Číslo

„Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, nebo jejich jest království nebeské.“ Evangelium Sv. Mat. 5,10

„Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí po spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou.“ Evangelium Sv. Mat. 5,6  

Tato dvě Ježíšova Blahoslavenství jsou částí jeho známého „Kázání na Hoře“, které proslovil z vyvýšeného místa k velkému zástupu posluchačů, jenž se shromáždil, aby slyšel všechna jeho slova.

Právě na tato dvě Ježíšova Blahoslavenství jsem si vzpomněl, když jsem jako odsouzený politický vězeň padesátých let přijel do jáchymovského pracovního lágru, abych si tam odpykal svůj čtyřletý trest za odmítnutí povinné dvouleté vojenské služby.

Než jsem byl náčelníkem přijat a bylo mi přiděleno místo k bydlení, všiml jsem si, jak z jednoho baráku vychází asi desetičlenná skupina mužů pokročilejšího věku. Byli bledí a ve tváři nápadně vyhublí. Brzy jsem se dozvěděl, že jde o vězně z Trestního baráku. Byli proto v tak zbědovaném tělesném stavu, že již po delší dobu dostávali pouze poloviční dávku jídla. Jejich hladovění bylo trestem za to, že nesplnili na šachtě svoji denní pracovní normu. Ona desetičlenná skupina unavených a podvyživených starších mužů pod vedením Staršího tábora vycházela na novou brigádu, aby na těžkých dvoukolových dřevěných kárách rozvezla zeminu na budování květinových záhonů. Obávaný náčelník Rovnosti politické vězně šíleně nenáviděl a chtěl je všechny zlikvidovat, neboť zločinný komunistický režim měl v plánu zbavit se všech politických vězňů. Viděl v nich totiž své nebezpečné kritiky a neohrožené odpůrce komunistické marxistické ideologie, která se zakládá především na hrubé moci a síle. Pomocí politických vězňů, kteří ve dne i v noci těžili uran pro výrobu atomových bomb, měla být vybudována nejlépe vyzbrojená armáda světa, která by zvítězila nad všemi ostatními armádami. Že k tomu nedošlo, bylo také zásluhou československých politických vězňů, kteří sváděli v padesátých letech 20. století nesmírně těžký a vysilující boj za spravedlnost, a proto právě jim jsou srozumitelná slova Ježíšových Blahoslavenství.

K prvnímu Blahoslavenství tolik, že uvěznění museli být bezdomovci po dlouhá léta, která trávili v ponurých příbytcích kamenných věznic a pracovních táborů. Mohli jen toužit po místech, kde byli obklopeni láskou a péčí svých nejbližších, po svých domovech, ze kterých byli násilím vytrženi.

Blahoslavenství Ježíšovo o tom, že kdo trpí protivenství za spravedlnost, jeho je království nebeské, je jim proto velice blízké a srozumitelné. A mají radost z toho, že by mohl existovat domov ještě krásnější a bezpečnější (království nebeské).

V dalším Blahoslavenství chválí Ježíš ty, kteří lační a žízní po spravedlnosti, a slibuje jim, že budou nasyceni. I tato slova jsou politickým vězňům velice blízká, neboť v komunistických věznicích a pracovních táborech museli často trpět hladem a žízní, neboť jejich příděly jídla byly velmi malé a neodpovídaly tak těžké práci, jakou museli konat pod stálou hrozbou, že nevzepnou-li se k většímu pracovnímu výkonu, budou dostávat jídla čím dál tím méně. Hlad a žízeň byly velmi obávanými vězeňskými tresty, neboť znamenaly vážné ohrožení zdraví a života zbídačelých a vysílených politických vězňů.

Zvůle a arogance některých náčelníků jáchymovských pracovních lágrů neznala mezí. Přesto nemohla zvítězit nad bezbrannými politickými vězni, kteří za žádnou cenu nehodlali změnit svůj demokratický postoj.

V jáchymovském pekle, jímž museli projít, se z nich stali bojovníci za spravedlnost, a jako takoví se mohou radovat z obrovské odměny, která je za to čeká: jednak že je pro ně připraven dokonalý, bezpečný a jistý domov, jednak že v něm budou nasyceni vším, co je třeba k životu plnému a krásnému, který je čeká.

Závěrem je třeba říci, že ačkoli byl zápas československých politických vězňů za spravedlnost nesmírně těžký a dlouhý, pro ty, kteří se ho zúčastnili, byl současně nesmírně radostný, neboť v něm nezvítězila lež a nenávist, ale pravda a láska.

17. 1. 2011 ve Strmilově

Autor úvahy (nar. 1927) byl vězněn 4. 10. 1950– 21.  8. 1953 pro odpírání vojenské služby. Vzpomínkový rozhovor byl otištěn v Protestantu 4/2008