Zakladatel Protestanta (aneb ubývá svobodných tisků zas a sněženský hřbitov)

Číslo

Smutný pohled na Tvůj hrob. Ale přece dvě lucerničky. Hřbitov je v těžké mlze a padá tma.

Leží tam také můj otec, který zde sám pochoval několik set lidí.

A dokázal blízké povzbudit jako málokdo. Jen se mnou měl potíž. Kříž.

Před deseti lety v krátké době se vám oběma otevřel sněženský hřbitov.

Před deseti lety i teď zoufale hledám v otcově pozůstalosti. Trochu jiný svět. Skoro by i povzbudil. Mne a možná Tebe.

Ale Tys už asi nemohl. Moc žít. Hodně za sebou a před sebou?

Před chvílí jsem jel kolem hotelu Sport, kde jsi zůstal. Skoro bych se tam s nejasným koncem zdržel. Cesta vedla dál. Ke sněženskému hřbitovu. Stále ke mně mluví můj otec. Dědeček, babička, strýc Balabánovi. Mne ještě leckdo a leccos drží.

Tebe už nikdo neudržel. Tvůj otec Tě hodně naučil, včetně střechy na našem domě. Ale nechal Ti děsivý odkaz. Matky jsi mnoho neželel. Ale už ses vezl. Jeden z nejpronikavějších myslitelů, formulátorů a pak i kazatelů. Zároveň Tě rozežíral alkohol a spolu s ním Tvé směřování za hřbitovní zeď.

Oženil ses. Šťastně. Ano tak. Byli jste si podobný. „Prý vychovávají děti negativisticky“.

A byla dobrá období. I spokojenou rodinku jsem viděl

a OF, poslanec, PROTESTANT.

Žel jsem byl náhodou u Tvého definitivního rozchodu s talárem.

Kdo má právo psát o Tvém životě.

Mně chybíš a chyběl jsi mi, když jsi ještě žil!

Ale copak já, Tvoji!

Dodnes si vyčítám, že jsem Tě v posledním čase nenavštívil

Přes všechny hrůzy, zvlášť ke konci Tě mnozí zatracovali, i právem, mnozí vážili

Tak jako chybí některá písmena v Tvém jménu na hrobě

Tak vždy bude chybět „jednotný pohled“ na zakladatele Protestanta

Výrazná osobnost, výrazný konzument, výrazný thanatofil i kazatel

Viděl jsi ty zástupy od sněženského kostela ke sněženskému hřbitovu?

A nakonec? NEUMŘEL JSI VČAS?

Nechme to na Bohu, a ať povzbudí smutné

Před deseti lety zemřeli Jan Svoboda (1962–1998) a Jaroslav Pfann (1924–1998)