Z redakční pošty 7/2005

Číslo

Milí přátelé,

provolání J. Z. Duse Jakým antikomunistou z Protestanta č. 6 na mě zapůsobilo nemile. Mám závidět jednoduchý život tomu, kdo dovede říci s jistotou, zda byl horší komunismus, nebo nacismus, a v závorce se zmínit o „jediné hrozné výjimce, genocidě na židech“? Ta závorka na mě působí urážlivě. Překvapuje mě odvaha k rozsuzování, kdo byl pouze Marxem oklamaný slušný člověk, a kdo autentický komunista. Může těšit, že za oklamané slušné považuje autor Záviše Kalandru a Milana Machovce, ale obávám se, že takový výrok jejich životní dramata banalizuje. Ušlechtile může působit výzva, abychom mezi sebou vítali „ty z bývalých komunistů, kteří ze svého poblouzení poctivě vystřízlivěli“ – ale jak je rozeznám jinak, než že mi to autor podobně kategorickým tónem poví? Zaráží mě i tvrzení, z něhož by mohlo vyplývat, že nemorálně se v justici a policii chovají zejména bývalí členové KSČ, jejich spojenci a pokračovatelé. Jazyk manifestu mi asi příliš připomíná – právě komunistickou novořeč včetně jejího rozlišování na „třídní nepřátele“ a „pomýlené“, včetně vysvětlování velké části soudobých společenských neduhů „buržoazními přežitky“.

Jinak děkuji, že jste doporučili k četbě výbor z publicistiky Mileny Jesenské Nad naše síly. Jen jste chybně uvedli nakladatele: knihu nevydal Torst, ale olomoucká Votobia.

S upřímným pozdravem Václav Burian

Odpověď Václavu Burianovi

Pan Burian o mně píše jako o nějakém totalitním primitivovi. Napadám podle něho komunisty „kategorickým tónem“. Dokonce to prý činím jazykem, který „příliš připomíná právě komunistickou novořeč“. Pana Buriana text (jehož tón je neméně kategorický než text můj! Což si pan Burian možná ani neuvědomil! Nebo snad ano?) si vysvětluji následovně:

Jako mnoho jiných levicových nekomunistů, přilnul také pan Burian k velmi rozšířené bludné víře, podle které Marxův revoluční socialismus v sobě přece jen skrývá jakési zdravé (a samozřejmě také úctyhodné) humanistické jádro. Komunismus, založený obdivuhodným, ano geniálním humanistou Marxem, prohlašovat za zločinný? Dokonce za srovnatelný s nacismem? Komunistickou ideologii prohlásit za lživou? A kvůli jejímu pokrytectví dokonce za nebezpečnější a škodlivější, než byl nacismus? Tím je pan Burian rozezlen, protože se tím dotýkám jednoho jemu milého bludu, kterému on chce, ačkoli je (dovoluji si předpokládat) z přesvědčení nekomunista, věřit i nadále.

Přitom by stačilo tak málo, aby se pan Burian od toho bludu osvobodil: Měl by se totiž konečně už začíst do memoárů obětí komunistických režimů. Nesčetná a stále přibývající věrohodná svědectví o zločinech a zločinnosti komunistů pan Burian dosud buď nečetl, nebo je četl nedbale. Doporučuji mu například od Dagmar Šimkové „Byly jsme tam taky“.