Součástí kultury židovského národa byl vždy důraz na vzdělání. V tom tkvěla výjimečnost jeho společenství, díky tomu v průběhu staletí vychoval tento národ tolik význačných myslitelů, vědců i spisovatelů. Ale také dnes je izraelské školství na vysoké úrovni a mohlo by být vzorem mnoha dalším státům; úspěšnost zdejších vědců je neobyčejně vysoká. Nabízí se tedy otázka, v čem spočívá unikátnost izraelského vzdělávacího systému a na co je kladen důraz?
Když se ohlédneme do minulosti…
Židovský národ je bezesporu lidem Knihy. Již od rané fáze židovských dějin bylo součástí tradice seznamovat s moudrostí Tóry další generace. Podle rabína Mordecaie Kaplana žádná jiná starověká civilizace nekladla takový důraz na učení jako judaismus.
Se vštěpováním vědomostí se začínalo u nejmenších dětí, respektive chlapců. Už od tří let, tedy v době, kdy začínali mluvit a chápat, byli svěřováni učenému rabínovi a začínali se věnovat studiu Tóry. Do hebrejské školy pak docházeli celých 10 let. Zdůrazněme, že šlo o všechny děti, bez výjimky, bez ohledu na jejich původ. Mnozí z největších učenců byli zároveň obyčejnými řemeslníky. (Dnes je bohužel v Izraeli dobré nadrámcové vzdělání placené, což mimo jiné prohlubuje třídní rozdíly a vzdaluje školství od demokratické tradice hebrejských škol, které byly otevřené a přístupné všem.)
Každý muž v tom dlouhém židovském rodokmenu uměl číst; a také četl. A lásku k písmu (i Písmu) předával svým synům. Dědictví národního intelektu tak bylo už od starověku přenášeno z generace na generaci.
Ale jak je tomu dnes, kdy se prastarý dialog rabína a jeho žáků přesunul do veřejných škol, navíc většinou sekulárních, a poznání zprostředkovává dětem moderní výuka? Jak se současné izraelské školství staví k výjimečné tradici hebrejských škol? Je tato tradice stále aktuální? Není pro moderní civilizaci příliš archaická? Vytěžit z tradice to přínosné, a přitom jí nezůstat svázaný, to je univerzálním problémem každého vyvíjejícího se společenství.
Bible byla základním pilířem koncepce vzdělávání při vzniku státu Izrael
Amos Oz a Fania Oz-Salzbergerová ve své knize Židé a slova popisují, jak při zakládání státu Izrael vytvořili sionisté nejen moderní hebrejštinu, ale také první školní sylabus. Do těchto osnov tehdy zařadili široké, avšak nenáboženské studium Bible. Východiskem jim přitom byla moderní literární kritika, jejich sekulární pohled a německá filologie. Tento sylabus byl využíván asi po tři generace.
Bible se svými sociálními a morálními principy tehdy vyjadřovala ducha a vizi Izraele jako moderního židovského státu. Ovšem s postupem času se mění složení izraelského obyvatelstva, přichází vědecký pokrok a priority školství se také proměňují. Na co se tedy klade důraz ve školách Izraele nyní?
Maturita z Bible
Studium Bible provází židovský národ až do současnosti. Bible je dokonce jedním z povinných předmětů u zkoušky Bagrut, která by se dala přirovnat k naší maturitě. Skládá se na konci střední školy a je podmínkou přijetí na vysokou školu. Ale co vlastně přináší dnešnímu modernímu člověku zkoumání starých textů a zaobírání se literaturou dnes již mrtvého jazyka? Není to projev sentimentu?
Proč Izrael jako sekulární stát zařazuje studium Bible do všeobecného vzdělání? Důvodem není náboženský zájem, ale hluboká úcta k jazyku a textu.
I další povinné „maturitní“ předměty, kromě matematiky a volitelných předmětů, jsou humanitně zaměřené. Zkoušky se skládají například z dějepisu, hebrejské literatury, občanské výchovy a angličtiny. Z toho jasně vyplývá, že základní a střední školy značně zdůrazňují humanitní obory. Exaktní vědy se jeví jako utlačovaná menšina. Není to příliš nemoderní a jednostranná tendence? Neodsoudí to Izrael ke stagnaci v současném světě?
Plodná tradice
Izrael však překvapivě v přírodovědných oborech v žádném případě nezaostává. Izraelští vědci se všeobecně řadí mezi celosvětovou špičku a šest z nich bylo oceněno Nobelovou cenou za chemii! Prestižní univerzita Technion, která je považována za jednu z nejlepších na světě, je zaměřená technologicky.
Všechny tyto vědecké úspěchy jsou odchovávány solidními humanitními základy. Tato skutečnost podporuje mimo jiné teorii, že studiem klasických jazyků se rozvíjí logické uvažování a kritické myšlení. Především ale ukazuje, jak excelentní je tradice hebrejského učení, jak skvěle byla adaptována v moderním státě Izrael, a že se od něj máme ještě hodně co učit.
Text vznikl jako soutěžní příspěvek do projektu CEMACH (hebrejsky výhonek, klíč k poznání), což je kreativní soutěž v poznávání moderního státu Izrael určená studentům středních a vyšších odborných škol a univerzit třetího věku v České republice, Izraeli, na Slovensku, v Maďarsku a Polsku. Hlavním cílem soutěže je seznámit studenty se současným Izraelem.