Volby v realitě tajemných mužů

Číslo

Příslovečná otázka „Volíš Losnu nebo Mažňáka?“ se ve zdejších Stínadlech proměnila spíš v odtajňování tajemných mužů v pozadí: Jestliže Mažňáka jak známo platil Tajemný Em, čí zájmy asi zastupuje Losna a další party? Volíš bémistu Janouška, čezáka Romana, zeleného zubistu Soukopa, top zbrojaře Hávu? A kdo zastupuje uhelné barony? A koho kryje kníže? Než se naší reálnou postsocialistickou korupcí necháme znechutit a propadneme klišovitému pocitu, že není koho volit, protože stejně nic nenaděláš, je dobré si uvědomit:

Tajemní Emové, které nám novináři toto léto jednoho po druhém vypreparovávají z pozadí, tu fungují delší čas. Jen ti, kdo vytvářejí mediální témata, to nehodlali tolik zviditelňovat. Např. na Romana Janouška a jeho letištní aktivity a podolské vily jsme s tímto časopisem narazili, už když jsme připravovali rozhovor o boji Suchdola s pražským magistrátem kvůli trase pražského okruhu. To, co tehdy vyšetřil a publikoval Jiří Pšenička v časopise Ekonom, stačilo teď vlastně jen opsat, doplnit o zablokovaná švýcarská konta a přiměřeně bulvárně okořenit. Podnikatelé a utajení prostředkovatelé, navěšení na zdejší politiku, jsou tématem dlouho a na dlouho. Vyrostli v realitě reálného socialismu, a tak si jiné podnikání než kryté protekcí a sítí známostí nedokážou představit. Je dobré o nich vědět, nezadávat si s nimi a nenadbíhat jim (pro řadové občanstvo a církevní spolky to platí zejména na okresní a místní úrovni).

Především však tyhle poměry nepřijímejme jako jedinou realitu. Demokratické poměry nespočívají totiž jen v těch poměrech. Při jejich utváření jde daleko víc právě o ten přístup k realitě. Může mít podobu rezignovaného rozhodnutí brát danosti tak, jak právě jsou, – a pak se v nich zařídit. Dnes, dvacet let po převratě, je vidět, že někteří rezignovaní jsou v tom hodně úspěšní – právě přes ty známosti a korupci. Svobodnou demokracii vytvářejí ale ti, kdo se rozhodli s realitou utkat. Takoví dokážou i tvrdě jít za svým, soutěžit, a přitom nepřestávají v konkurentech vidět spoluobčany, lidskou tvář či potřebného.

Losnu nebo Mažňáka? Volím toho, kdo se takto utkává s realitou. Někdy může připomínat Davida proti Goliášovi. Někdy ho jen posunuli na nevolitelné místo kandidátky. Kdo někoho najde, ať nezapomene dát o své volbě včas vědět – všelijakých facebooků a blogů je k tomu dost. Stranám jde před volbami o to přizpůsobit program a kandidáty momentální náladě voličstva. Nebojme se svůj postoj nahlas za takovou náladu vydávat.

Utkávat se s realitou současných Stínadel ale také znamená: Než nadávat a nechat se znechutit – to raději děkovat. Nejen, že krásná je modrá obloha. Vyberte si, komu poděkovat (třeba těm, kteří dopadli náckovské komando, co teroristicky podpálilo romský dům ve Vítkově), – a napište jim: udělali jste nám radost. Já tímto děkuji pražským městským policistům, kteří se nás 24. srpna večer U Bohouše zastali proti dvěma neodbytně vulgárním opilcům. Šlo jim to trpělivě a bez obušků.