Masakr Hamásu ze 7. října a válka v Izraeli a Gaze jsou pro umírněné Izraelce a Palestince ve své podstatě dramatem. Pro Ofera Waldmana představuje poslední naději pokus oslovit mezinárodní společenství.
Toto je volání o pomoc.
Volání o pomoc pro hladovějící obyvatele Gazy.
Volání o pomoc pro zneužívaná izraelské rukojmí v tunelech Hamásu.
Volání o pomoc pro Izraelce, kteří musí téměř každý týden pohřbívat oběti teroru Hamásu.
Volání o pomoc pro Palestince na Západním břehu, kteří jsou ohrožováni násilím osadníků.
Volání o pomoc pro všechny děti v Libanonu a severním Izraeli, kterým hrozí, že se stanou obětí stále pravděpodobnější eskalace války.
Volání o pomoc, které odhaluje vlastní selhání. My, umírnění Izraelci a Palestinci, jsme nedokázali dostat k moci politické vedení, které by zajistilo humánní podmínky pro všechny lidi, kteří zde žijí.
Volání o pomoc, které je obzvlášť těžké proto, že se radují ti, kteří po 7. říjnu poprvé úplně ztichli, kteří vnímají Izrael pouze jako agresora, a proto nemají empatii k izraelským obětem teroru Hamásu.
Jiní toto volání odsuzují, protože jejich empatie, posílená právě 7. říjnem, se vztahuje pouze na izraelské oběti. Jsou tací, kteří chtějí rozlišovat mezi mrtvými dětmi slovy jako „osvobozenecký boj“ na jedné straně nebo „kolaterální ztráty“ na straně druhé. Morální integrita některých má formu vyžehlených pouštních šátků, které nosí jako módní doplněk. Konzervativní síly, a to nejen v AfD, považují xenofobii za formu solidarity s Izraelem.
Mnozí z nás se oddávají fanatickým fantaziím.
O pomoc tu volají mírové sily v Izraeli a Palestině. Po masakru, který provedl Hamás 7. října, a vzhledem k zabíjení a hladu v Gaze, je stále obtížnější představit si mírový horizont. Strach a teror této doby využívají cynické politické síly a sociální sítě je podněcují. To je důvod, proč se mnozí z nás oddávají fanatickým fantaziím. Fantaziím, které se skládají z Božího příslibu a etnické čistky. Ti, kteří na základě mesiášské rétoriky usilují o hororovou vizi, ve které je domnělá druhá strana zabita, poražena a vyhnána. Na obou stranách to jsou stejné fantazie, jen role jsou obrácené.
To není srovnávání izraelské vlády s vedením Hamásu.
Aby bylo jasno, nejde o srovnávání izraelské vlády s vedením Hamásu. Jediným cílem takových morbidních porovnávacích her je zbavit se odpovědnosti za vlastní selhání. Nebo se zdá rozumné či možné brát masový hlad a sexuální násilí jako válečné zbraně?
Je to volání o pomoc, protože na obou stranách zjevně působí politické síly, které mohou své apokalyptické fantazie realizovat pouze ve stínu totální války. A již nám dochází čas. Už nemůžeme déle čekat, až politické konstelace na obou stranách přivedou k moci mírové síly. Mezinárodně schválené příměří, které osvobodí rukojmí a poskytne humanitární pomoc, po němž bude následovat závazná mírová konference pro tento region, je jedinou možnou odpovědí na hrůzy posledních měsíců. To ale nemůžeme udělat sami.
Toto je volání o pomoc. Bude vyslyšeno?
Deutschlandfung Kultur, 13. 3. 2024
Přeložila Daniela Bísková © Creative Commons
Ofer Waldman, narozený v Jeruzalémě, je spisovatel a novinář na volné noze. Byl členem arabsko-izraelského West-Eastern Divan Orchestra. V Německu hrál jako kvalifikovaný orchestrální hudebník mimo jiné s Berlínským rozhlasovým symfonickým orchestrem a Norimberskou filharmonií. Doktorát z němčiny a historie získal na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a na Svobodné univerzitě v Berlíně. Waldman se v přednáškách a textech zabývá německo-židovskými, německo-izraelskými a izraelsko-arabskými vztahy.