Podivínskému kazateli Terry Jonesovi, který v USA spravuje asi třicetičlenný baptistický sbor, se podařil neobyčejný kousek. Tento osmapadesátiletý pastor s výzorem jižanského řidiče náklaďáku a doktorským titulem z podezřelé neakreditované školy by na sebe asi sotva upoutal tolik pozornosti svými vlastními schopnostmi či teologickou prací. Přesto se stal na několik dnů celosvětově známou osobou. Jak se mu to podařilo? S blížícím se datem 11. září ohlásil, že jeho sbor se chystá uspořádat k výročí pádu WTC veřejné pálení dvou set výtisků koránu. Zpráva, která by mohla za jiných okolností zapadnout bez povšimnutí, se díky médiím rychle rozšířila, a to nejen po celých Spojených státech, ale také v muslimských zemích. V krátkém čase tak bylo možné vidět záběry demonstrujících Pákistánců, kteří na ulicích pálili americké vlajky, fotky Terryho Jonese a požadovali, aby policie zabránila plánovanému aktu. Nebyla to ale jediná reakce. Také umírněnější muslimové varovali před možnými důsledky pálení koránu. 11. září bublina alespoň na okamžik splaskla, protože Terry Jones od svého záměru upustil a začal tvrdit, že realizaci ve skutečnosti nikdy doopravdy neplánoval. Jeho nápadu se ale v tomto okamžiku chopila jiná křesťanská komunita – fundamentalistický baptistický sboreček z kansaského Westboro. Jeho členové se už stihli proslavit dlouhodobou nenávistnou kampaní proti homosexuálům, americkým vojákům, vládě a mnoha dalším nepřátelům. Místo obvyklého narušování pohřbů homosexuálů s transparenty „Bůh nenávidí gaye!“ se tentokrát uchýlili k spálení jednoho exempláře koránu. A aby nezůstal jejich antiamerikanismus ve stínu, přidali ke koránu také americkou vlajku. Zdali tato událost skutečně vyvolá nějakou další lavinu, zatím není jasné. Jedno ale jasné je. Pomocí internetu a globálních medií může dnes i pitomost, která si v reálném prostoru nezaslouží mnoho pozornosti, zadělat na pořádný průšvih. Jeden výstřední, nepříliš úspěšný muž může hloupým nápadem rozkolísat mezinárodní vztahy, které pak budou ministři zahraničí a diplomaté složitě urovnávat a vracet ke křehkému normálu. U nás se zatím s podobnými excesy tolik nesetkáváme. Ve světovém měřítku naši vlastní podivíni poněkud zapadají. A dokonce ani kontroverze způsobené čas od času našimi předními politiky obvykle nevyvolají žádnou mezinárodní bouři, leda pár shovívavých vtipů. To však nic nemění na tom, že i v našem prostoru dokáže medializované slovo rozčeřit hladinu víc, než odpovídá skutečnému významu věci. Jak s tím naložit? Snad dávat si lepší pozor, než člověk něco přenese na papír a zašle do tiskárny. A také vyčkat, až opadne první vlna, která nese na rty rozhořčené reakce. Často se totiž časem ukáže, že pitomosti samy zapadnou a to, co má váhu, se stejně neztratí.
22. 9. 2010