Nejstarší tištěná hebrejská kniha, jež nese datum, je Rashiho komentář k Pentateuchu, jenž se objevil v Itálii, v Reggiu di Calabria v roce 1475. (Více o význačném státníku a učenci I. Abravanelovi viz. cit výše, str. 22.)
Kolem roku 1500 už byly vytištěny všechny důležité židovské spisy. Ale počátky prvních tištěných hagad zůstávají nejisté. První známý tisk pochází z Guadalajara ze Španělska, z období kolem roku 1482. Je bez ilustrací, skládá se z šesti folií (listů) tištěných na obou stranách ve dvou sloupcích. Text je bez punktace. V porovnání s tamní produkcí se jedná o velmi skromné dílo. Navíc datace a místo vzniku je stále nejisté.
Přesněji datovatelné tisky se nacházejí v Itálii. Mnoho různých tisků pochází z rodiny Soncino. Objevují se od roku 1480 do poloviny šestnáctého století. Rodina se přesouvala z místa na místo, nakonec z Itálie do Turecka.
V roce 1485 byla vytištěna první edice Římského Machzoru. V tomto Machzoru se nachází plná verze Hagady, která zde zastupuje část liturgie pro pesach s občasnými dřevořezbami. Tento zvyk, umísťovat hagadu do modlitební knihy, přetrvával i dále.
Před koncem patnáctého století byla Hagada vytištěna ještě v jiném díle: ve sbírce zákonů Moše Maimonida. V té době byli Židé vyháněni nejen ze Španělska, ale i z Portugalska a z Jižní Itálie. Proudy uprchlíků směřovaly do vzmáhající se turecké říše – na Balkánský poloostrov. Sefardští Židé dominovali nad ostatními, a tak pro ně bylo šestnácté století v Otomanské říši druhým zlatým věkem. V roce 1506 vzniká v Konstantinopoli Hagada s komentářem k textu [Zebach Pesach] (Pesachová slavnost) od Dona Isaaka Abravanela. (Více o význačném státníku a učenci I. Abravanelovi viz. cit výše, str. 22.) V prvních desetiletích tohoto století se však setkáváme s velmi omezenou produkcí židovského tisku. Rané tisky byly obvykle publikovány v několika stovkách kopií.
Renesanční tisky Hagad, jež byly zásadní pro pozdější vývoj byly tyto: Pražská, 1526; Mantovská, 1560; Benátská, 1609; Amsterdamská, 1695 (tamt. s.30.). Tyto archetypy ovlivňovaly téměř všechny ilustrované Hagady až do dvacátého století.
V šestnáctém století je evidováno pouze 25 hagad. V sedmnáctém století se počet mírně zvýší – na 37. Ale v osmnáctém století se počet zvedne už na 234.
Foto:
Pražská Hagada, 1526. Z knihy: Josef Haym Yerushalmi, Haggadah and history, USA 1997, s. 30nn, plate 13.