Statečný křesťan Blahoslav Hrubý

Jako první část vzpomínky na výraznou osobnost Blahoslava Hrubého, evangelického faráře, amerického vojáka, novináře, bojovníka za demokracii a lidská práva, uveřejňujeme článek, který bude v analogické podobě publikován ve Francii (jedná se s redakcí časopisu L’Amitié franco-tchéco-slovaque v Nancy a s redakcí protestantského týdeníku Réforme).

Ve dnech 13.–20. 9. 2006 se uskutečnilo v Sete setkání českých a francouzských protestantů, které mělo za cíl biblické studium (viz Protestant 10/06). Setkávání započalo roku 1992, opakují se každý druhý rok a jsou připravována pracovníky ERF a ČCE.  Účastníků bývá kolem 60, polovina Francouzů a polovina Čechů. Při setkáních se probírá vybrané aktuální téma našeho života na základě vhodných biblických textů s aplikací metodiky biblické animace. Práce je významná pro náš duchovní rozvoj a orientaci v problémech naší společnosti. Kurs také pamatuje na vzájemné poznávání obou zemí a na rozvoj i upevnění osobních přátelství.

Letos byla pro účastníky v rámci doplňujícího programu připravena také přednáška českého protestantského faráře Pavla Hlaváče o Blahoslavu Hrubém (1911–1990), statečném bojovníku za lidská práva, z níž jsme zde vybrali podstatné části.

Blahoslav Hrubý byl významným členem českého odboje proti hitlerovskému fašismu za druhé světové války a proti stalinskému komunismu v létech pozdějších. Narodil se r. 1911 v Josefově (východní Čechy) a zemřel v newyorské nemocnici 1990.

Profilace za studií

Maturoval s vyznamenáním na státním gymnáziu v Hradci Králové v roce 1930. Začal studovat protestantskou teologii na Husově fakultě v Praze. Později přešel na fakultu v Halle nad Sálou v Německu v době nástupu Adolfa Hitlera k moci. Jednou slyšel Hitlerův proslov k jeho věrným straníkům, který byl naplněn demagogií a virtuózní manipulací davu. To zanechalo ve studentovi Hrubém nepřekonatelný odpor vůči nacismu a diktaturám vůbec. Ihned se rozhodl zúčastnit se aktivního boje proti fašismu a spojil se s demokratickými skupinami studentů a sociálních demokratů. Toto spojení udržoval i při dalším studiu v Ženevě a v Curychu. Se značným rizikem pašoval přes hranice zakázanou literaturu a dokumenty. Publikoval články v měsíčníku Křesťanská revue, v nichž prozíravě hodnotil evropské události, zvláště situaci v Německu a burcoval demokratický svět z ospalého defétismu, naivního pacifismu a jiných neodpovědných postojů vůči hitlerovské totalitě.

Svá studia ukončil Blahoslav Hrubý v Praze promocí v r. 1936. Po dobu universitních studií se pravidelně zúčastňoval křesťanských konferencí a světových kongresů mládeže a v letech 1934–1939 byl mezinárodním sekretářem Světové studentské asociace pro mír, svobodu a kulturu (Ressemblement Mondial des Etudiants pour la Paix et la Culture). Při tom konal od 1936 do 1940 s luterským farářem Alexandrem Šimovcem duchovenskou službu v rámci Československé protestantské mise v Paříži. Tato mise se stala po Mnichovu 1938 střediskem obětavé služby uprchlíkům. Navíc byl v r. 1939 spolu s dalšími přáteli přidělen zahraničnímu vysílání francouzského Radia Diffusion, aby do nacisty okupovaného Československa vysílal poselství víry a naděje na konečné vítězství svobody a demokracie.

Československý pomocný výbor

Když Hitler napadl Polsko a Anglie s Francií vyhlásily válku Německu, B. Hrubý se soustředil na službu potřebným. Organizoval pomoc obětem rasového a politického útlaku, občanům židovského a romského původu, rakouským socialistům, českým a slovenským demokratům, umělcům a pokrokovým intelektuálům z Německa. Situace těchto lidí se ještě více zhoršila po porážce Francie a okupaci celého severu země. Ještě než Němci obsadili Paříž, koupil Hrubý za poslední peníze od přátel starší automobil, naložil do něj archiv a korespondenci, a aby se písemnosti nedostaly do rukou gestapa, poslal je do bezpečí. Pak teprve se sám s několika přáteli z AY vydal na kolech do jižní neobsazené části Francie. Po příjezdu do Marseille obnovil v součinnosti s československými konsuly záchranné akce pro československé uprchlíky, k nimž přibylo na šest tisíc vojáků z Adge, kteří nestihli evakuaci do Anglie ani severní Afriky. Velikou pomocí mu byl jeho starý přítel z YMCA, americký sekretář Donald Lowrie, v té době ředitel amerického domu v Paříži. Hrubý ho znal z Prahy, kde byl v letech 1921–1936 ředitelem Studentského domova v Praze, postaveného a financovaného americkou YMCA. Nyní na jihu Francie založili společně Československý pomocný výbor (Centre d’aide Tchécoslovaque).

O činnosti tohoto střediska svědčí mnoho písemností mezi jednotlivými ministerstvy Československé londýnské vlády. Pro uprchlíky se hledaly různé cesty: buď lodí do severní Afriky, nebo přes Pyreneje do Španělska a Portugalska. Touto cestou překročil horský hřeben i B. Hrubý v září 1940. Přenášel také aktovku dokumentů od konsula pro československou vládu v Londýně. Přes Madrid pokračoval pak do Lisabonu, kde čekal na odjezd tři měsíce, protože postoupil mnohem ohroženějšímu spisovateli Lionu Feuchtwangerovi svůj křestní list. Ani tam však nelenil a spolu s E. Hostovským a A. Hoffmeistrem stačil ustavit Výbor československých uprchlíků, takže ve spolupráci s konsulem Čejkou pokračovalo obstarávání dokladů, doporučení, podpor a posílání balíčků uprchlíkům ve Francii. Při tom organizovali také útěky z Francie a posílali informace našim kruhům v Anglii a Americe.

Zpravodajcem OSS

V lednu 1941 konečně mohl i B. Hrubý odplout do USA, kde se přidružil k Jednotě československých evangelíků v Americe, která vydávala svůj časopis Husův lid. Na druhém sjezdu Jednoty velice ocenil Hrubého práci tehdejší předseda Matthew Spinka. Po útoku Japonců na Pearl Harbor koncem r. 1941 vstoupily do války i Spojené státy a B. Hrubý se přihlásil do armády jako dobrovolník. Působil pod Williamem Donovanem v proslulém Office of Strategic Services (OSS) ve Washingtonu. Odtud byl později přeložen do Londýna, kde v r. 1944 analyzoval informace o československém odboji a udržoval jeho spojení s londýnskou vládou. Začátkem r. 1945 organizoval „City Team Prague“ a v dubnu odjel do Erlangen do hlavního velitelství Pattonovy Třetí armády, která osvobozovala západní Čechy. Pak bylo rozhodnuto, že Praha zůstane v sovětské zóně a americká vojska zůstala západně za demarkační čárou.

Blahoslav Hrubý přijel do Prahy hned 9. 5. 1945 z Plzně. V Praze potom jako člen americké vojenské mise pomáhal sovětským a dalším uprchlíkům před KGB uniknout z území spravovaného Rudou armádou. Byl také nápomocen při hledání nacisty odvlečeného majetku Karlovy university. President ČSR Edvard Beneš udělil Hrubému Čs. vojenskou medaili za zásluhy II. stupně jako uznání vynikajících vojenských činů mimo boj. Počátkem r. 1946 při cestě na Slovensko, kde měl koordinovat americkou pomoc UNRRA, byl těžce zraněn při autohavárii. Po uzdravení se vrátil do Spojených států a působil jako farář ve sboru v Minnesotě. V té době velmi polemizoval s profesorem J. L. Hromádkou na stránkách časopisu Husův lid i osobně na Valném shromáždění Světové rady církví v Amsterodamu v r. 1948. V létě 1948 se Hrubý objevil znovu v Praze na posledním všesokolském sletu. Přišel se také rozloučit se svou matkou před návratem do USA.

Služba uprchlíkům z Československa

J. B. Čapek, profesor literatury na UK, který byl Hrubého přítel, ho seznámil s Olgou Sedláčkovou z Dobrušky. Hrubý se s ní oženil na sklonku roku 1948. Po návratu do USA se stal v New Yorku asistentem pastora v presbyteriánském sboru na Manhattanu. Působil též jako ředitel Protestantského programu určeného pro Československo v Rádiu Svobodná Evropa. V letech 1953–1955 zastával funkci výkonného ředitele evropské kanceláře Amerického fondu pro československé uprchlíky se sídlem v Mnichově, který usiloval především o získávání víz pro uprchlíky. Chránil uprchlíky v táborech, obstarával pro ně záruky, distribuoval vánoční dárky pro uprchlíky a vybudoval síť svých zástupců v Francii, Anglii, Norsku, Itálii a Brazílii a navázal styky i s dalšími zeměmi.

Informovat o náboženské perzekuci

V r. 1962, kdy v SSSR N. Chruščov zahájil nápor ateistické propagandy proti církvím spojený s diskriminací věřících, založil B. Hrubý spolu s Paulem B. Andersonem pod záštitou Národní rady církví v USA čvrtletník Náboženství v oblastech ovládaných komunisty (Religion in Communist Dominated Areas), specializovaný na přinášení autentických zpráv, dokumentů a analýz církevní a náboženské situace v komunistických zemích a zaměřený na případy porušování náboženské svobody a lidských práv, který byl trnem v oku všem totalitním režimům. Bohužel nejen jim. Také komunistickou propagandou zmanipulované Národní radě církví v USA se to nelíbilo a vydávání čtvrtletníku RCDA v r. 1971 zastavila. Hrubého to neodradilo a založil s přáteli Výzkumné centrum pro náboženství a lidská práva v uzavřených společnostech (Research Center for Religion and Human Rights in Closed Societies), v jehož rámci vydávání čtvrtletníku pokračovalo. Časopis věnoval pozornost křesťanům, ale také židům, muslimům, buddhistům a jiným věřícím. Uváděl na pravou míru lživý obraz šířený komunistickými režimy, především prostřednictvím těch náboženských představitelů, kteří směli z východu vyjíždět na nejrůznější ekumenické konference po celém světě. Tito mluvčí nikoli svých církví, ale falešných stratégů totalitních režimů, posilovali prokomunistické intelektuály a přispívali k desorientaci mnohých církevních představitelů na západě. Někdy činnost Hrubého výzkumného centra narážela na neodpovědnou lhostejnost, jindy budila nepřátelské reakce. Každopádně však neúnavná iniciativa lidí jako byl Blahoslav a jeho žena Olga, jejich nezlomná víra a vytrvalost, jejich pamatování na vězně a vydávání svědectví pravdě včas i nevčas, se ukázala být tou strategií, která svrhla vládu lži, pokrytectví a násilí nejen v naší zemi. Výzkumné centrum pod vedením Blahoslava Hrubého poskytovalo rozsáhlou dokumentaci nejen americkému senátu, ale také konferencím o dodržování lidských práv v Madridu a v Bělehradě.

Dlouhé roky trpěl B. Hrubý vážnou srdeční chorobou. Vždy však mu byla velikou pomocí jeho žena Olga, vybavená nezlomnou vírou a vytrvalostí. Blahoslav Hrubý se dočkal pádu komunistického režimu a mohl navštívit v r. 1990 svobodnou Prahu. Na podzim téhož roku zemřel v newyorské nemocnici ve věku 79 let. Uzavřel se život člověka, který svým úsilím zušlechťoval lidi uzavřené v silovém poli totalitních režimů a povzbuzoval je k odporu. Blahoslav i jeho manželka Olga září na tmavém pozadí lhostejnosti většiny křesťanů na Západě.

Ještě za svého života obdržel Blahoslav Hrubý vyznamenání amerického presidenta Ronalda Reagana a roku 1996 převzala Olga Hrubá pro svého zemřelého manžela z rukou prezidenta Václava Havla řád T. G. Masaryka in memoriam.

Záznam přednášky Pavla Hlaváče připravil Joel Pokorný, mezititulky redakce