Číslo

To nejsou draci ani šarkani, a přece jsou to postavy téměř pohádkové. Šadrak je zkomolené jméno proroka Ezdráše, které si vypůjčil neznámý křesťanský autor apokryfního Zjevení Šadrakova z 2.–5. století. Scrooge (Vydřiduch) je hrdina Vánoční koledy křesťanského romanopisce Charlese Dickense z 19. století. Oba autoři uvedli své hrdiny do téměř pohádkového světa: Šadrak v nebi hovoří s Kristem, za Scroogem do ložnice postupně přilétají duchové, kteří mu ukazují jeho minulost, přítomnost a budoucnost. Apokryfním a pohádkovým jazykem se nám tu sděluje pointa, ke které oba dospívají: člověk je schopen činit pokání, Bůh je ochoten kajícníka přijmout. Nadčasovost pointy je v provokativním kontrastu k plynutí času hrdinova života. Oba rozhovory jsou totiž ve stínu smrti. Kolik času starci zbývá? A jak dlouhé musí pokání být, aby se jím vyvážil život plný hříchů? Dá se to stihnout?

Šadrak se zeptal: „Bude-li člověk žít devadesát nebo i sto let a prožije je v hříchu, a pak se obrátí a bude se kát, za kolik dní pokání mu odpustíš jeho hříchy?“ Bůh mu řekl: „Pakliže se bude kát tři roky a ponese plody spravedlnosti a zastihne ho smrt, nebudu myslet na všechny jeho hříchy.“ Šadrak mu odpověděl: „Tři roky, to je moc, můj Pane, mohla by ho zastihnout smrt a on nesplní své pokání…“ Bůh mu řekl: „Bude-li člověk žít i po stu letech a pomyslí na svou smrt a vyzná se před lidmi a já jej najdu, prominu po roce jeho hříchy.“ Na to zase Šadrak: „Pane, opět tě prosím o slitování pro tvé stvoření. Rok je dlouhý, mohla by jej zastihnout smrt a náhle jej uchvátit.“ Spasitel mu odpověděl: „Bude-li se hříšník kát čtyřicet dnů, nemám ani pak mít na paměti jeho hříchy?“…

Nato Šadrak padl na tvář a společně s archandělem Michaelem prosili: „Pane, pouč nás, jak a jakým pokáním a jakým úsilím může člověk dojít spásy?“ Bůh odpověděl: „Pokáním, modlitbami, bohoslužbami, proudem slz a horoucím nářkem. Nevíš, že mého proroka Davida spasily slzy?… Nevíš o tom lupičovi, jak byl spasen v okamžiku, kdy změnil svou mysl? Nevíš, že i moji apoštolové a evangelista byli spaseni v jediném okamžiku?“… Šadrak odpověděl: „Pane, ty to vše víš a znáš, měj jen soucit s hříšníky. Vždyť život je plný námah a je tvrdý.“ Pán mu řekl: „Šadraku, můj milovaný, slibuji, že budu mít slitování i za méně než čtyřicet dnů, i za dvacet dnů pokání. A kdokoli si vzpomene na tvé jméno… a opíše tuto podivuhodnou řeč, jeho hřích nebude započítáván na věky věků.“

Podobně jako Abraham smlouval o kritické hranici počtu sodomských spravedlivých, i Šadrak vyjednává co nejmenší lhůtu k pokání. Dokonce stlačil tři roky na čtyřicet dnů. Avšak zdárně rozběhnuté vyjednávání překvapivě narušuje sám Kristus: obrací role a vysvětluje Šadrakovi, že upřímné a dostatečné pokání může proběhnout v jediném okamžiku. Jakoby jednoho Boha, který mrzutě smlouvá jako lichvář Scrooge, náhle odstrčil Bůh jiný, nesmlouvavě milostivý. Vtip je v tom, že ten „druhý“ Bůh zná bibli, konkrétně krále Davida či lotra visícího na kříži vedle Krista. To jsou radostné příklady, které mají Šadraka povzbudit, podobně jako když Duch přítomných vánoc ukáže Scroogeovi jeho písaře, který v rodinném kruhu na svého nepřítomného šéfa nenadává, ba dokonce mu připije na zdraví.

Poctivé reflexi událostí se ovšem nelze vyhnout, tak jako Scrooge neuteče svým třem duchům. Po ní a nad ní však má přece jen zavládnout radost, že „stíny věcí, jež se udály, mohou být rozptýleny.“

Použitá citace: Zjevení Šadrakovo, přel. Růžena Dostálová, in: Proroctví a apokalypsy. Novozákonní apokryfy III, Praha: Vyšehrad, 2007, str. 178–180.