Náš zlatý Pámbíček seděl u cesty a trápil se. Jde kolem Róm Janči, zpívá si, tančí, přijde k Pánubohu a ptá se: „Ale, ale, Božíčku, copak je ti? Proč jsi tak zasmušilý?“
Pánbůh povídá: „Ach, Janku, kdybys věděl! Nepovedl se mi člověk. Polovina lidí je sice chytrá, jenomže jsou to darebáci a špekulanti; druhá polovina lidí je hodná, ale zato hlupáci!“
„Ale Božíčku,“ povídá Janči. „To vůbec není tak zlé, Jak říkáš! Ti hloupí aspoň nejsou darebáci a špekulanti. A ti špekulanti aspoň nejsou hloupí a polovina nejsou darebáci. Nemáš proč vzdychat.“
Pánubohu se ta slova zalíbila a ptá se Róma: „Janku, co jsem vlastně dal tobě, když jsem mezi lidi rozdílel domy, půdu, pole, dobytek atakdále?“
„Mně jsi dal to ‚atakdále‘ Božíčku. Přišel Jsem pozdě. Zaspal jsem.“
„Nojo, Janku, jenomže já už teď nic nemám, protože jsem všechen majetek rozdělil! Ale víš co? Dám ti písničku a hudbu, s písničkou budeš žít a hudba tě bude živit. Za druhé ti dám důvtip: Elf se ocitněš v sebehorších nesnázích, vždycky budeš vědět, jak se z nich dostat. A za třetí ti dám smích a vtip: i kdybys byl sebechudší, budeš vždycky veselý.“
A tak se stalo. Rómové mají dobré spaní, protože jejich písničky a hudbu, Jejich žerty a jejich důvtip jim nikdo nemůže ukrást.