Básně Tomáše Pleskota
Nevěrná
Ve vlnách něhy moje oči hladíš,
protla se těla jako cesty naše,
dva životy, dva osudy, plaše...
Líbám Tě na tvář a níž...
Rdíš se i ve tmě, tajemství mé křehké,
odlesky studu zrcadlí Tvou krásu,
opojen tisknu, beru kolem pasu,
sladké Tvé já, poddajné a hebké…
Po nahém těle mihotají stíny...
Však kdesi uvnitř - ostrá břitva viny...
Prázdný
Prázdný jak láhev bez vína,
(když opilý už usíná,)
opuštěn Tebou navěky,
tedˇ potácím se ránem…
…Dnes chladno, chladno od řeky…
…A v duši smutek pánem…
Tebe
Ač vedle Tebe – Tebou osamocen.
A horkou krví, taky potem zbrocen,
teskno se válí na dně člověka.
Vzpomínka prchla v jiný čas,
a myslí zhořklou Styx mi protéká.
(A možná že i dělí nás…)
Ač vedle Tebe – samoten jsem nyní.
Tvá ruka studí, z jazyka jed tryská,
a Tvoje duše, tolik mi vždy blízká,
mě bez důvodu, bez milosti viní.
Němý je pohled, který na mě vrháš,
a pálí mě Tvé domněnky,
kritikou svojí celého mě strháš...
V mé ruce zvadly pomněnky…
(2. sloupec)
Povzdech
…Tě nudí slova lásky asi,
již omrzel Tě básník Tvůj,
mně srdce v hrudi hnije, kvasí,
a tak Tě prosím – při mně stůj!
To kvůli Tobě srdce tlí mi,
po Tobě prahne duše má,
neumí zmlknout v pouhé rýmy
má láska Tebou vzrušená…
Mollový akord
Mollový akord zaplál mojí duší…
Ač počal kdys se kdesi v duru,
barví mi nyní ránu do purpuru,
ránu jíž žádná gáza nevysuší…
Mollový akord. Teskný souzvuk tónů
nese se těžce duší mou,
a bolest prýští z srdce amplionů,
zhasíná hvězdy nade mnou.
A v dálce hynou světla lampionů.
Dřív život nesla smrti tmou…
Žebrák
…Ve dlaň mu vtiskl peníz kdos,
slepému starci proti krčmě,
v zahradě kdesi vzlykal kos…
„Ze skály lásko radši strč mě!“
Tak napůl k sobě, napůl k ní,
hovoře básník v agonii,
doufaje, že se rozední –
že odpustí mu jeho viny…
…Ve dlaň mu vtiskl peníz kdos,
slepému starci na nábřeží…
Zkus jednou jíti světem bos,
když z mraků těžkých bolest sněží…
Když venku prší
Když venku prší – v duši smutno.
A stesky klepou na dveře.
A všude číhá absolutno
a Tobě vlhnou kadeře.
Když venku prší, mraky brečí,
a slzy z nebe padají.
A kdosi šeptá, cizí řečí,
v ucho mi verše potají…
Když venku prší,
duší smáčí,
bolest co jindy skryta je,
když venku prší,
múzy pláčí
a srdci chce se do ráje.
(3. odstavec)
Proč
Ptal jsem se proč a brečel jsem.
Ptal jsem se proč a mlčel jsem.
Ptal jsem se proč a věděl jsem...
Sbohem
Řekla jsi: „Sbohem.“
Za každým rohem
vidím Tvou tvář…
Já, blázen, lhář.
Dnes
Dnes jsem je spatřil.
Jen letmo v davu.
Bál jsem se, že se otočí.
Jiný k ní patřil.
Já sklonil hlavu,
on vpíjel se jí do očí.
Hej slečno
Hej, slečno, pojďte ke mně.
Dáme se spolu po světě.
A budeme se držet jemně
a tiše zpívat kometě.
Hej, slečno, pojďte ke mně.
A nedělejte drahoty.
Což vyhynout má lidské plémě?
Tak nebojte se nahoty…
--------------------------------------
Hej, slečno, já se tedy kaju.
Já nemyslel to nijak zle.
Já na city to občas hraju,
možná že trochu přidrzle…
Hej, slečno, pojďte se mnou.
Dnes krásná vlahá letní noc,
jež nejeví se příliš temnou…
(Tedy ne aspoň příliš moc…)
Uprchly múzy
Uprchly múzy.
Snad na křídlech ptáků.
Snad pro řev lůzy,
pro šeď paneláků…
Uprchly múzy.
Snad do cizích krajů.
Možná maj schůzi…
Nebo si jen hraju…?
(4. odstavec)
Miluji a píši
Miluji a píši
a vína plnou číši,
na stole mám…
Komu ji dám?
Přijměte pohár!
Po okraj je plný.
Vždyť sám již dneska mnohý mám…
Přijměte pohár.
Nečeřte vlny.
Nad hlavou praskl další trám…
Ach, Vy tu nejste…
To pohár vína obelhal mě znovu…
Na jeho dně já kdesi v hloubce plovu…
A Vy tu nejste…
Miluji a píši,
další již vína číši
před sebou mám…
Navěky sám…
Tvé oči
Tvé oči,
dva drahokamy.
Co počít,
když chtějí samy
do noci hledět.
Tohle jen vědět…
Prší
Prší
Ani kouřit mi nechutná
Bůh připíchl na nebe první cíp jižního kříže
A tkaničky od bot lačně hltají špinavou břečku ulice
Do noci mlčí Tvé okno
Tak jako včera
Jako Tvé srdce
Prší
Ani kouřit mi nechutná
(5. odstavec)
Proč jste tak krutá, paní mého srdce?
…Proč Vaše city vychladly jak šálek,
po ránu kávy vařený?
Proč neláká Vás vůně širých dálek,
proč naděje jsou zmařeny?
Proč pohrdáte láskou jíž Vám dávám?
Proč nemáváte – když na Vás já mávám?
…O Vaši přízeň marně ucházím se,
o Vaší lásce marně věčně sním.
Před Vaším domem tajně procházím se,
však když Vás potkám – Vy jen věčně s ním…
Již mojí lásce nekladete význam,
já však se Vám z ní mnohokráte vyznám,
řeknu Vám znova a třeba stokrát znova,
ta bájná, hloupá, pošetilá slova:
„Já navždy patřit budu jenom Vám.
Před Vámi klečím - a Vám přísahám!“
Na rohu ulice
Na rohu ulice
světýlko cigarety
svedlo nás k sobě v onen čas.
Na rohu ulice
protly se naše světy,
dostaly nový, lepší ráz.
Jsem velmi vděčen tomu rohu,
a vlastně i té cigaretě,
že jenom mou teď zvát Tě mohu,
že hledal jsem – a našel jsem Tě.
Zbytečné rady
Dostal jsi náhle pod pás ránu?
Zvedni se z ringu podlahy.
Zamkla Ti srdce svého bránu?
Na chvíli dej ho do dlahy.
Řekla Ti ano - potom nevím -
a dál již si se neptal víc?
Potom Ti, brácho, trapně sdělím -
ne všechny ruby mají líc...
(6. odstavec)
Letní
…Usměj se – ty hvězdy září pro nás.
A zářit budou na věky.
Pojď, zalezem si do deky,
než rosy bude po pás…
Jsme zase spolu – konečně!
Po dlouhé smutné době.
Já hledal lásku horečně
a nelezl ji – v Tobě.
Já mám zas Tebe –
Ty máš mě.
Tma trochu zebe.
Bez vášně… … …