Nejsou to národy, které jsou si příliš vzdáleny, než aby vůbec došlo k vzájemnému porozumění a obohacení?
Studentka na evangelické zdravotní škole mluvila s despektem o Francouzích, kteří v roce 1938 zradili své československé přátele. Snažil jsme se jí vysvětlit následující:
A) Evangelíci ve Francii i v Čechách prožili více než sto padesát let tvrdé rekatolizace po odvolání nantského ediktu nebo zde po bitvě na Bílé hoře.
B) V době francouzského Temna kazatelé z Francie byli podporováni evangelickými kantony ze Švýcarska. Měli svůj seminář v Lausanne, kde kolemjdoucí může číst nápis se jménem Antoine Court, faráře z jižní Francie, jednoho z mnohých statečných vyznavačů víry, kteří se vraceli tajně do katolického království Ludvíka XIV., kde mohli být popraveni nebo odsouzeni doživotně do královských galejí.
C) Francouzská Revoluce osvobodila ženy uvězněné ve věži Constance v Aigues Mortes. Nejslavnější byla Marie Durand, která po více než 40 let odmítala vyslovit jediné slůvko: je me réunis – opět se připojím – které by jí navrátilo fyzickou svobodu. Českým evangelíkům se dostává svobody vyznání vydáním Tolerančního patentu.
D) Čeští evangelíci podobně jako francouzští žijí v zemích, kde katolictví má převahu, a ve státech silně laických. Po dlouhých letech persekuce dospěli v obou zemích k ekumenickému přesvědčení, i když mnozí Češi a Francouzi ani nevědí, že u nich žijí protestanti.
E) Krásná kniha „Prošli jsme v jeho síle“, kniha o odboji protestantů v Čechách i na Moravě, je protějškem několika podobných zpráv o protestantech v Haute Loire, v Le Chambon sur Lignon, kde prostí zemědělci s neokázalou rozhodností tvrdí, že nemohli jinak než skrývat a chránit pronásledované Židy.
Nakonec se mi zdá, že třicet francouzských protestantů s třiceti českými protestanty si má co říci, když je na Vysočině tak pěkně, biblická animace je profesionální a máme tolik společného, od vyznavačských předků po současné bojovníky. Solidním angažmá Věry Fichantové, Brňačky s hezkým provensálským přízvukem, Moniky Žárské a dalších Čechů a Francouzů, se doufám uskuteční další biblické setkání za rok a půl někde ve sladké Francii, v douce France.
Podepsaný, jakožto Čechošvýcar francouzské kultury, jehož dědeček byl profesorem na pařížské teologické fakultě, se cítil neobyčejně potěšen tolika zajímavými lidmi, od třiceti do osmdesáti pěti roků, coby tolika otevřenými knihami zážitků a prožívané víry.
Metoda, kterou používá Nicole Fabre, je velice plodná: praktikuje se na základě vědeckého výkladu bible (Nicole studovala ve Štrasburku historickokritickou metodu a má za sebou bohatou zkušenost se vzděláváním laiků ve svém církevním regionu) a skupinové dynamiky.
V prvním kroku malé skupiny čtou úryvek textu a odpovídají na předem položené otázky. V druhém kroku vedoucí rozbírá odpovědi a snaží se dávat směr a smysl tím, že konfrontuje subjektivní nápady čtenářů s objektivními výklady textu. Smysl textu a jeho aktuální poselství nemůže být čistě subjektivní ani ryze objektivní. Text sám v sobě obsahuje dialogickou strukturu. Když čtenáři pocházejí z několika kulturních horizontů, dialogická struktura textu je dvojnásobena …
Probošt kláštera Svatého Bernarda ve Švýcarsku pravívá mladým lidem, již jezdí s ním na lyžařské výlety: Duchovnost proniká do lidského bytí nohama skrze puchýře… Ano, tam na Vysočině jsme byli dokonce na výletě přes sedmery hory a doliny. Puchýře asi nebyly, ale svatý Duch se zúčastnil, vždyť jsme bydleli v hotelu Pegas, a Pegas má blízko k Hermovi, a Hermes nemá daleko od Ducha svatého, který má též funkci překladatelskou a zvěstovatelskou.
Bernard Louis Martin, švýcarský farář ve (vý)službě. Nyní misijní ekumenický pracovník při SR ČCE a návštěvník sborů.