Tak o tom byli přesvědčeni izraelští autoři knihy Genesis. Proto připisují Bohu tvůrčí záměr zajistit spravedlivé společenské pořádky rozdělením lidstva do četných národů, rozrůzněných svými jazyky (Gn 10,5), jak připomíná rabín Jonathan Sachs. Mnohost jazyků není boží trest, nýbrž podnět k uvědomění si jinakosti sousedů blízkých i vzdálených a k využívání moudrosti cizích vzdělanců, jak dosvědčují biblické knihy Přísloví, Kazatel, Moudrost Šalomounova či některé příběhy knihy Genesis.
Pluralita je přirozený společenský jev – každému národu je Bohem zaručena důstojnost a svobodná činorodost sociální, kulturní i náboženská. Respekt a solidarita se stávají přirozeným atributem společenského života. Kdežto lidská touha po moci jde opačným směrem. Starověcí králové i novověcí revolucionáři přeceňují své vidění světa a organizují svět ke svému obrazu. Proto všemi prostředky usilují o „jednotu v řeči i činech“ (Gn 11,1). Zdá se jim, že právě tím budují pravou identitu lidství (Gn 11,6), když rozvracejí stávající jedinečnost jednotlivých kultur. Vzorem pro vytvoření varovného biblického podobenství o stavbě Babylonské věže bylo zřejmě neblahé působení vítězných imperátorů, kteří nutili pokořené národy k převzetí řeči vítězů a k respektování jejich náboženství i kultury (Aššurbanipal II. Sargon II. aj.). Německý válečný imperialismus poněmčoval. Sovětsko-ruský „prohnilý mír“ (Jan Patočka) devastoval společnost. Ruština se v ČSSR stala povinným cizím jazykem již na základní škole.
Se získáním mocenské převahy ve 4. století začali o „jednotu v řeči i činech“ usilovat křesťané. Kdo se nepodvolil jednotné linii, byl označen za vlastizrádce a popraven ohněm (roku 384 – upáleni první kacíři v německém Trevíru). Uzákonění trestání jinak smýšlejících dovolilo středověké inkvizici pronásledovat židovské, muslimské, albigenské, valdenské a další z podzemí se vynořující menšiny. „Jednota v řeči a činech“ byla vládnoucími prohlášena za přirozenou.
Euro-americká reformace rozrušila středověké hierarchické struktury společenské i duchovní zcela radikálně principy synodně-presbyterními a kongregacionalistickými, lidsko-právně demokratickými a pluralistickými. Kvalitní život bez imperiální manipulace – „v rozptýlení“, „v moci bezmocných“ – je možný a Bohem chtěný (Gn 11,6–9). Lidstvo je sjednoceno stejnou důstojností a kreativně rozděleno specifickými jazyky, kulturami a náboženstvími.
Československá komunistická ústava (1960) vyhlásila sjednocení ve společenském světonázoru. Věřící směli učit ve škole, pokud slíbili, že budou věrně sloužit státu v duchu marxismu-leninismu. Čínští komunisté dnes razí novou formu „jednoty v řeči a činech“. Islámské náboženství zlikvidují (od roku 2017 bylo v regionu Qumul zničeno přes 200 mešit, 500 jich ještě stojí – The Guardian). Křesťanství transformují do nové podoby a křesťané musí napomáhat ke změně společnosti. Již se překládá bible v novém Siově duchu. Které křesťanské sbory to nechápou, jsou poslány do nápravných táborů. Tam již prodělávají nápravu muslimové a další náboženští nonkonformisté (The Guardian). Je nutné misijně proniknout do celého světa. V Africe a Asii již dobře funguje sjednocená pro-čínská mediální síť, zajišťovaná poslušnou firmou Huawei. Celý svět se tak může začít reálně a „měkce“ sjednocovat. Možné to je, budeme-li s presidentem Milošem Zemanem, hokejistou Jaromírem Jágrem, miliardářem Petrem Kellnerem pomáhat sjednocovat čínskou společnost, a budeme-li s některými našimi politiky hledat vzor a poučení v čínské „jednotě řeči a činů“ i zde na západ od čínského ráje.