Pro homine 2017 / Nejen filadelfia, ale též filoxenia

Xenos znamená neznámý, odlišný. Cizí v „mém“ prostředí, vymezeném jazykem, barvou pleti, sdílenou kulturou a v neposlední řadě náboženstvím. Být vůči takto cizím nedůvěřivý a odmítavý, je přírodou a vývojem zakořeněný instinkt. Strach z cizího a odmítání odlišného se dá zdůvodnit jako něco tzv. přirozeného. Jenomže křesťanská svatá písma nevelebí vrozené instinkty, jež vedou vposledu ke xeno-fobii, tedy odmítavému strachu z cizích – ale filo-xenii. přátelskou otevřenost vůči lidem cizím. V listu Židům, dosl. Hebrejům – tedy věřícím, kteří sami putují z místa na místo – apoštol povzbuzuje a napomíná: Neopomíjejte lásku k cizím, skrze ni totiž někteří, aniž to zpozorovali, pohostili anděly. (Žd 13,2)

Apoštol jako svědek toho Mesiáše, který sám zemřel vyvržen z tradiční náboženské komunity (za branami města, Žd 13,12), otevírá obzor solidárního křesťanského přátelství i těm, kdo přicházejí jako ne-místní, ne-známí, cizí. „Miluj bližního svého“ nemá jen podobu milosrdenství uvnitř komunity, tedy filadelfie, ale též ne tak samozřejmého vykročení k bližním, kteří přicházejí zdaleka, zprostřed problémů, s jazykem a třeba i zvyky, jimž nerozumíme. Jim máme projevovat přátelskou vstřícnost, tedy filo-xenii.

Apoštolské vyučování tu po svém navazuje na jeden z praoteckých příběhů (Gn 18): Když už Abraham nic nečekal od života ani od Boha, objevili se u jeho stanu tři cizinci. A on nejenže je nevykázal za hranice svého pozemku, ani neodvedl do ohrady s vysokým plotem z ostnatého drátu, ale přijal je – s příznačnou orientální zdvořilostí. „Pojďte pobejt, umyjte si unavené nohy a spočiňte ve stínu, než doběhnu pro kousek chleba,“ zve Abraham ty tři, aby vzápětí zavolal na pacholka „Zabijme tučné tele, hodujme s hosty a buďme veselí!“ A Sáře zas velí, „Ženo, zadělej ze tří měřic mouky, jak v Ježíšově podobenství! Vždyť máme vzácné hosty zdaleka!“ I když ve zdejších podmínkách sotva bude mít filoxenia podobu oné Abrahamovy orientální pohostinnosti, přece nám má být právě on inspirací. Stačilo by aspoň držet se příslušných pasáží Všeobecné deklarace lidských práv.

V našich krajích se daleko spíš provozuje xeno-fobia, někdy až hysterická ustrašenost z těch, které neznáme – a o nichž jsme si nechali místními politickými podnikateli nakukat to nejhorší, aniž by se to zakládalo na realitě. A že xenofobie skutečně znelidšťuje, je bohužel vidět nejen na tom, jak zveličeným strachům tady lidé propadají, ale též na tom, jak hystericky okřikují všechny, kdo se nechají vést filoxenií a před zdejší xenofobií varují. V realitě, kde nemá místo filoxenie a daleko spíš je slyšet práskání bičem xenofobie, se pak cyničtí manipulátoři zmocňují lidské důvěry podobně hravě jako příslovečný krysař. Ovoce propagandy strachu z cizích a příchozích jsme bohatě sklidili letošního podzimu. Připomeňme si tedy, že andělé Boží pokračovali jako testovací migranti do Sodomy, kde se málem stali obětí místní xenofobie, vyšroubované na maximum.

Jak to se Sodomou dopadlo, netřeba se šířit. Abrahama samotného filoxenia postavila po letech zas na cestu víry. Z polomrtvé sedící neplodné postavy se stal čilý otec věřících. Neboť překvapivě zakusil „host do domu, Bůh do domu“. I když nám filoxenie není vrozená, neobracejme se k ní zády. Právě díky ní můžeme občas potkat nějakého toho anděla. Vždyť i v našem městě hledá Bůh aspoň těch deset. Nenajde-li…