PRO HOMINE 2011/Při díkůčinění PALMA – pozvání k vítězství

Číslo

AKTUÁLNÍ SLOVNÍČEK BIBLICKÝCH POJMŮ

 

Palma (h. tamar, ř. foinix, l. palma), zvláště palma olejná, se vyskytuje v tropických krajinách v četných odrůdách. V Palestině byla kdysi rozšířená palma datlová. Stala se symbolem Palestiny. Byla oblíbená nejen kvůli hospodářské a kulinární užitečnosti, ale i pro svou dekorativnost a náznačivou estetičnost. Hebrejská Támar figuruje ve Starém zákoně jako ženské jméno, které zazáří (proti konvenčním předpokladům) i v „rodokmenu“ Ježíše Krista (Mt 1,3). Každou ztepilou izraelskou dívku bylo možné nazvat „palmou“ (viz Jímavé portréty biblických žen). Píseň písní nazývá soulož „vystoupením na palmu“ (Pís 7,9). Celá Milenina postava se podobná palmě (Pís 7,8). Palma avizuje palmový květ, její plody (datle) i víno.

Palma byla kultickým (a věštebným) stromem. Pod svou palmou sedávala vítězná Debóra, „prorokyně“ Božích soudů (Sd 4,5). K palmovým svatyním se utíkali lidé toužící po spásné boží pomoci, včetně záhadného Baraka. Také stěnová chrámová výzdoba použila figury palmy. Palma byla svého času chápána jako strom života ukazující k „rajské“ (edenské) možnosti života s Bohem a v Bohu. Palmovými ratolestmi se kulticky šermovalo o slavnostních průvodech, zejména svatebních. V egyptském hrobu v Thébách je takový palmový svatební průvod vypodobněn. Připomeňme slavnostně veselý Ježíšův průvod do Jeruzaléma (Mt 21 a par.). O nebeském palmovém průvodu čteme v novozákonní apokalypse (Zj 7,9). Imperiální zvůli vyjádřili Římané, kteří dali po dobytí Jeruzaléma razit mince s truchlící ženou pod palmou. Palma znamenala především vítěznou radost nad zlými a zlem, satanům a antikristům navzdory.

1. Ne slovanská lípa nebo germánský dub ani vrbí u potoků, nýbrž židovská palma tiší naše krutá hoře a dává nám infúzi naděje.

2. Při evangelickém díkůčinění za žeň by se mělo objevit i nějaké palmoví. Abychom si připomněli, že nejsme jako věřící nějací chudáčci, chrobáčci, červíci, nýbrž v Kristu slavní, veselí a rázní vítězové. Jsme již ante portas a věčné Slunce nám svítí už v pozemské dolině.

3. „Tvůj Sion stře ti palmy“ (v dětském pochopení: „z třetí palmy“) – i my mávejme ratolestmi a prokřikujme, ať to druzí slyší: Náš Pán je tu a jeho nepřátelé stahují svůj ocas mezi nohy.

4. I když druhým připadáme jako truchlící žena, spočíváme pod palmou. A i když býváme smutní, pijme palmové víno a ještě drink navíc, abychom uměli pít i v nebi – v té nebeské Káni.