PRO HOMINE 2010 / HLAVA – ustavení a rozmysl ducha

Číslo

AKTUÁLNÍ SLOVNÍČEK BIBLICKÝCH POJMŮ

Hlava (biologicky), caput = přední část těla živočichů, zpravidla pohybově oddělená od ostatního těla, u člověka se dělí na část mozkovou a obličejovou. Hlava, hebr. roš, řecky kefalé, lat. caput. Hlavou jsou hlavní nebo důležité věci technické nebo literární (hlava = kapitola) a ovšem instituce a jejich představitelé. Hlava je to, co je hlavní. „Převyšovat o hlavu“ znamenalo pro Saula výsadu nejen vnější, nýbrž i společenskou, ne-li náboženskou (1S 9,2).

Stít hlavu (protivníka) znamenalo nejen jej zbavit fyzického života, nýbrž ukončit jeho žití navždy. Když Pelištejci zvítězili nad hrdinným králem Izraele, uťali mu hlavu a zřejmě ji kolportovali po pelištejské zemi – jako „radostné poselství“ (1S 31). Jako děti jsme milovali famózní vyprávění o Davidovi a Goliášovi (1S 17). Chvástavého pelištejského obra skolil krásný ryšavec David kamenem z praku, načež mu obrovým mečem usekl hlavu (17,51). Teprve tím bylo Davidovo vítězství dovršeno. Také apokryfní Júdit usekla hlavu asyrskému výbojci Holofernovi (Júd 13,8). Rovněž hlava Jana Křtitele byla sťata (Mt 14,10). Proto je od hlavy odvozeno mnoho slov – jako hlavní, hlaváč, hlavoun, něm. Hauptmann. „Povýšit hlavu“ znamenalo inaugurovat vysoké osobní i státní postavení (Gn 40,13). Hadova hlava bude (podle tzv. protoevangelia) rozdrcena (Gn 3,15b). Ruce byly pokládány na hlavu žehnance nebo obětníka (Gn 48,14), ale i na hlavu obětovaného zvířete (Ex 29,10). Při zármutku či lítostném obrácení se hlava posypávala prachem (Pl 2,10), hlava byla svěšena k zemi (Pl 2,10). O Hospodinově hlavě se v Bibli nemluví, neboť by byly překročeny meze antropomorfní metafory. Ale novozákonní svědectví mluví o Kristu jako o hlavě církve (Ef 1,22; 5,23). Věřící mají ve všem dorůstat v Krista, neboť on je Hlava (ho estin hé kefalé, Christos – Ef 4,15). V pozadí „hlavových“ výroků je myticko-rituální ozvláštnění hlavy (Frazer, Eliade, Wolff aj.). Ideově je hlava pramenem, z něhož vychází život (G. Sevenster).

1. Hlava je obrazně rozmysl ducha a niterné přemítání: Mysli – a budeš!

2. Hlavu vzhůru, Pán je blízko. Neresignuj – a naděje v tobě nevyhasne!

3. Upni se k dobrým pastýřům a průkopníkům (Žd 11), drž se jejich vzorů a nesmekneš se k smrti.

4. V lítosti nad svými činy svěšuj hlavu, raději hodně často, a Boží Energie tě pozvedne!

5. Hlava on, my tělo, údy; světlo on, my světla svit (Zinzendorf).