Aktuální slovníček biblických pojmů
Víra – hebrejsky emúná nebo emet, od základu ’-m-n = být pevný, jistý, uvěřit, dát za pravdu a spolehnout se; řecky pistis = víra jakožto důvěra; latinsky fides jako poznání naprosté důvěry a poctivé jistoty. To neznamená předem daný náboženský nebo kultický obsah. Víra – to je věřit, svěřit, odvážit se skočit – jinam. Vsadit na něco, co nelze předem, bez někdy až hazardního zkušenostního dobrodružství, ověřit. Uvěření předchází ověření. Ověření spadá valně do dimenze budoucího. Víra nutně neodstraňuje bohoslužebné zvyky, normy a vzorce, ale předchází je, je impulzem jejich zvyku, užití, rituální praxe. Co je věřit = uvěřit = důvěřit = svěřit demonstrují stroze, ale laskavě především Genesis 12 a List Hebrejcům (Žd 11). Genesis spojuje div víry s postavou Abrama, dopis křesťanům židovského původu s celou galerií postav. Abram odešel ze staré vlasti (půda, země, otcovské tradice, použitelný vesmír). Odchod v neznámo, do tmy, která se rozsvětlí jindy a jinde. Ale tam, za tmou, je to Boží – budoucí, příští. Do budoucího, vlastního příští, vstupovali podle Listu Procházejícím =Ábel, Henoch, Noé, Abraham; a nejen David, nýbrž i napůl mytický Samson a exkluzivní Jefte. Introit k oné hebrejské Jedenáctce nabízí křišťálově krásnou definici víry: Je to základ a východisko (hypostasis) událostí kypících nadějí a důkaz toho, co ještě nevidíme, ale co už nás má, má, má (Žd 11,1). Víra má rys naprosté postačitelnosti, nemusí být nezbytně svázána s vykupitelskou osobou: Ježíš hlásí té duchovně statečné pohance: „Víra tvá (!) tě uzdravila“ (Mt 9,22).
1. Vyvolavatelem víry není naše srdce či náboženský úmysl, nýbrž sám Bůh-Hospodin (Gn 12,1).
2. Víra je drsno, řekl jsem studentům. Vyjít z… To je odvaha, dobrodružství, hra va bank. Zapomeňme na růže, jejichž trny nejsou stejně velké a ostré jako ty růže samé. Je to skok do jiného, před tím neznámého rozměru.
3. Inspirujme se Boží vírou (Mk 11,22) – ta přenáší hory našich lidských tíh a hořkých běd, nahým srdcem se blíží k srdci člověka vedle nás, je velkorysá, poněvadž poskytuje slunce a déšť nejen dobrým, nýbrž i zlým (Mt 5,45) a připravuje svět, v němž už jí nebude potřebí.
4. Věřme, abychom byli nezávislí na všech a na všem (Fp 4,12n). Chutnejme tu svobodu!