Aktuální slovníček biblických pojmů
Věřím v Boha Otce Všemohoucího – tak začíná klasické Vyznání víry (Apostolikum).
VŠEMOHOUCÍ nebo Všemocný (hebr. Šaddaj, řecky Pantokratór, lat. Omnipotens) je Bůh nesrovnatelný (neanalogický) ve své síle a dynamice, v pravý čas přicházející k záchranné akci. Buber tlumočí: der Gewaltige, Luther má Der allmächtige Gott, The New English Bible rozumí God Almighty.
Hebr. Šaddaj je dodnes etymologicky nejasný božský titul nebo neodlučný přívlastek božstva. Badatelé většinou odvozují výraz od ak. šadu = hora, ve smyslu útočiště, někteří (i náš Daněk) od hebr. sádé = pole, rozumí se posvátné, jiní zde vidí souhrn démonična (šéd = démon, zloduch). V hebr. tradici bylo toto božské jméno pevně zakotveno, jak ukazují osobní jména Suríšaddaj nebo Amíšaddaj – Nu 1,6.11. Pozoruhodná paralela je v Ž 91,1: Nejvyšší (Eljón) a Všemohoucí (Šaddaj). Možná, že šlo původně o božský pár. Všemocný poskytuje poutníkovi útulek v noci: v jeho ochranném stínu je možno bezpečně přenocovat. Ale jméno patrně prozrazuje nejen souhrn a soubor nadlidské a naddémonické síly, tedy Vítěze nad zlými mocnostmi, nýbrž je to i výraz pro plodnost udržující (skrze plody) všechno živé na živu a pro Boží maminkovskou lásku: V Jákobově závěti je přání (týkající se Josefa), aby Všemohoucí požehnal svému milému „hojným požehnáním prsů“ (birkot šáddajim – Gn 49,25). Se Všemocným souvisejí tedy i mateřské prsy: krmící, kojivé, úkojné, udržující život a spokojenost. Hodné pozoru je i to, že se Šaddajem není spojena žádná svatyně. To značí i nezávislost na kultu a rozšiřování náboženského věhlasu. Velmi pravděpodobně jde o spásné Božstvo ještě předhospodinovské a předizraelské. Zjevení Hospodina se událo až službou božího zjevovatele Mojžíše (Ex 3). Zvěstný prostor využívá Všemoc v hebr. Bibli zvl. v knize Genesis, Žalmech, v Jóbovi (zde často jako výraz archaizující), malý výskyt je u proroků (Izajáš, Ezechiel). V Novém zákoně využívá zvěstných úhlů „šaddajského“ odkazu kniha Zjevení: zde je titul Pantokratór spojen s vyznáním trojnásobné svatosti Hospodinovy (Zj 4,8; Iz 6,3). Apoštolské vyznání shrnuje i přeznačuje bohatou šaddajskou zvěst do formule: Bůh OTEC VŠEMOHOUCÍ.
1. Všemocnost není nic abstraktního, nemá rysy mýtu nebo svézákonné metafyziky. Bůh Izraele, Církve a všech Božích ovcí mimo Kristův ovčinec je všude, kde lidé trpí a křičí o Boží pomoc. Ale i všude tam, kde se uvelebili lhostejní – Všemocnému lhostejní nejsou.
2. Boží všemohoucnost má otcovský a mateřský charakter. Žijeme z Boží starostlivosti i něžné péče. Klidně dýcháme nám přidělený vzduch, klidně spíme, klidně lámeme chléb kultury i politiky.
3. Věříme v Boží prozřetelnost, v Boží intervenci v čas nouze a radujeme se z polí či úhoří bohoslužebných i krásně světských.