PRO HOMINE 2006 / Duch jako Boží pohyb a vzruch

Číslo

Aktuální slovníček biblických pojmů

Duch, hebr. rúach, řec. pneuma, lat. spiritus, znamená často sílu, jíž se projevuje osoba svého druhu. V hebrejštině znamená rúach vítr, někdy vichřici, bouřku, prudký proud vzduchu, který může ničit, demolovat. Zároveň však označuje pohyb ducha, bouři v myšlení, záměrech, motivaci. To se týká především Ducha Božího, popř. svatého. Pohané přičítali větrům božskou podstatu a pečlivě je v mytologických kontextech pojmenovávali. Větry znamenaly „boží dech“, dynamický pohyb a tlak božstva.

Totéž platí o duchu (či Duchu) v biblickém podání. Někdy je „duch“ ztotožněn se slovem (dábár – Ž 148,8b), jež se vyjevuje ohněm, krupobitím, sněhem a mlhou; tyto jevy či živly jsou chápány jako „boží služebníci“ či liturgové (Ž 104,4). Jindy je zmíněno srdce (lév) – Ez 18,31. Rúach je v hebrejštině ženského rodu. Při vší bouřnosti a jakési živlovosti je v Božím duchu něco mateřského. Boží duch pracuje ku porodu. Jako matka „rodí“ Duch nové věci (tak zvl. u proroků). Řec. pneuma je rodu středního, tím se otvírá možnost škodlivé neutralizace a pouhé (abstraktní) věcnosti. Boží duch (Duch) vystupuje v Bibli na začátku, uprostřed i na konci. V Gn 1,2: Duch Boží se „vznáší nad vodami“ – jako jakási mytologická slepice sedí na vejcích – výsledkem je to nové: život. Ž 139,7: Před Hospodinovým duchem nelze utéci, to je nesmírné (skoro vesmírné) štěstí: Bůh, sama živá Pravda, nás „dopadne“ ve svém sebeobětovném „pronásledování“, a to je záchrana. Zj 22,17: Duch se stává po apokalyptických zápasech s Drakem spojencem (možná snoubencem) nevěsty – Boží zachráněné církve.

Církev se zrodila z Ducha v Jeruzalémě, Sk 2: zde je Duch v symbolických šifrách vichru a v ohnivých jazyků. Výsledkem té svatodušní vichřice je dokonalá proměna našeho, někdy víc než zmateného ducha. Ve věřících lidech Boží duch „přebývá“ a „dosvědčuje“ našemu duchu, že jsme Boží děti (tekna theú) – Ř 8. A tím jsme s to odolat různým rafinovaně svodným, biblické spiritualitě cizím a odporným duchům (Mk 1,26; 1J 4,3; Zj 16,14 aj.).

  1. Bůh Stvořitel si nás povolal z temnot neexistence, jásejme; každý den je připomínkou, že náš život je čirý div.
  2. Letnice jsou narozeninami církve z Ducha, jsou to i tvé narozeniny.
  3. Tvůj duch má být jako větřík i jako prudký vichr, jako oheň spalující starou (byť někdy zbožnou) veteš.
  4. V tvém duchu se skrývá vroucí neústupná Boží ženskost, je to matka, která tě vytáhla z rybníka, v němž ses topil. Tvá rodná matka tě smí odkazovat k Duchu – tvé nebeské duchovní Matce.
  5. Veni, Creator Spiritus. Abych dýchal nový věk a neudusil se ve zničující bezdušnosti.