Aktuální slovníček biblických pojmů
„Pravda“ znamenala ve staré češtině právo, tedy to, co je pravé a jako správné má být uznáno.
Bible používá dvou pojmů, emet (emúná, amen) a alétheia. Hebrejský výraz je odvozen od základu '–m–n (aman) = to, co je pevné, stálé, spolehlivé, hodné důvěry a následování. Nejvýznamnější je aman v příčinném aspektu (hifil): uplatnit pravdu v dané situaci a vydat se směrem, který si pravda žádá; zde se pravda skoro ztotožňuje s vírou. V souvislosti nebo v paralele s pravdou se vyskytují pojmy, které zabraňují, aby se z pravdy stala bezohledná norma nebo pouhé (na)učení. Proto tvoří pravda tandem s pokojem, milosrdenstvím, spravedlností a ovšem milostí (J 1,14). Napříč Biblí platí, že vychází směle vstříc Tóře (Zákonu), smlouvě a konkrétním pokynům Hospodina, kterého žalmista nazývá „Bohem pravdy“ (El emet, ČEP: Bože věrný). Čtěme celý Žalm 119! „Pravda“ je vlastně založena na metafoře síly, klidu – i ve všeobecné panice. Slova aman je užito v knize Jób o bitevním koni, který „vysmívá se strachu“, zůstává klidný ve vřavě a „nedá na nic, než na zvuk polnice“ (Jb 39,22). Původně je aman vkomponováno do bohoslužebných a liturgických souvislostí. Postupně se množí akcenty etické povahy a objevují se naléhavé pokyny, ne-li výzvy k milování jiných (tak zvláště listech janovských – 1J 2,1nn a jinde). Proto se s pravdou (a se vším, co je v jejím doprovodu) ztotožňuje sám Ježíš, Pravda trpící, soucitná, vítězná (J 14,6). Řecké slovo pro pravdu je alétheia, to znamená pravda, správnost, skutečnost, ale ve významu neskrytost či odkrytost, to co blokuje zapomnění. Ve slově je zajantarováno jméno podsvětní řeky Léthé, jež znamená pro mrtvé převážené Cháronem zapomenutí na život.
1. Pravda, jíž je vposledu Hospodin zástupů starozákonních i novozákonních, vede člověka k jistotě života, k důvěře v Boží sliby, k nepochybování o budoucnosti – světlejší a barevnější než naše představy nahlodané nihilismem a neochotou doufat. Pravda nás vede či spíše nese k víře.
2. Proto nemáme pravdu uhašovat, brzdit, blokovat, nýbrž máme ochotně „pravdovat“. Tato praxe pravdy nám svolá purpurové ptáky pokoje, soucitu a „nebeské lásky“. Pravda je milovat, a pořád.
3. Ne my „máme pravdu“, nýbrž pravda má nás. Jedinečným způsobem si vzala Ježíše, jehož životní směřování nazval Jan (a jiní) pravdou. Ve šlépějích Nazaretského a podle rad apoštolů máme pravdu žít a rozsít do pole světa.
4. Bez víry zapomínáme na vlastní bytí (srov. Heidegger) a svůj zapomenutý život žijeme na podsvětní louce plné hřbitovního kvítí. Tak tomu je: Amen.