Aktuální slovníček biblických pojmů
Milosrdenství je kvalita srdce, jež je milé, to znamená láskyplné; toto nitro není něco, co je od přírody nebo od bohů či jiných mocí dáno; tato „srdečnost“ či niternost zahalená i osvětlená tajemstvím je člověku darovaná ODJINUD, je všeptávána lidským bytostem samotnou Pravdou, která hojí smrtelná zranění a křísí z bažiny zbezvýznamnění a lidských krutostí. Starý zákon označuje tuto moc a energii toho, který je JINÝ, dvěma výrazy: 1. hesed, 2. achamím. Chesed znamená dobrotivost, milost. Rachamím označuje smilování, rechem znamená mateřský klín, ženské lůno; jde o pramen, z něhož vychází všechen lidský i zvířecí život, je to prazdroj života a bytí všeho, co je a smí být z Hospodinovy dobrotivé vůle nakloněné k obrození všeho zkormouceného a toužícího po slitování. Řeckými ekvivalenty jsou eleos = slitování, milosrdenství, popřípadě hosios = zbožný, svatý. Bůh je prameniště řádu, smlouvy, slitování. Hospodin je svatý, poněvadž je milosrdný. Milosrdný člověk sleduje a následuje zachraňující akce arcimilosrdného TY ve svém okolí. To zahrnuje bližního, někdy však i člověka nejvzdálenějšího (nepřítele). Proto Ježíš zdraví právě i milosrdné (Mt 5,7) jako připravovatele nového světa zaplaveného všesvětovým soucitem a vůlí pardonovat všechny toužící po nové inauguraci lásky. Ze souvislostí kultických a rituálních (někdy magických) krystalizuje milosrdenství v etiku, která není z tohoto světa.
1. Milosrdenství je Boží „děloha“ (Bůh zde působí jako „velká matka“). Ze smilování se rodí všechno, co má šanci na život. I stvoření je aktem slitování. Smíme žít. Upadneme-li v paživot, obracíme se k Milosrdnému, aby nás opět vynesl v život. Podobný zvěstný tón zní i z muslimského koránu. Konec milosrdenství neexistuje. Tam, kde je milosrdenství potlačováno, dochází k duchovním potratům a leukémiím.
2. Milosrdenství je mimozemským předpokladem veškeré smysluplné lidské (ale i mimolidské) činnosti, i aktivit bohoslužebných. Oběti měly v Izraeli velký symbolický význam. Ale milosrdenství, citlivý, soucitný vztah k lidem, s nimiž jsem ve styku, je víc, v něm se obráží to vpravdě božské i to vpravdě lidské: „Milosrdenství chci, a ne oběti.“ (Mt 9,13; viz 1 S 15,22).
3. Napodobování milosrdného Boha (viz podobenství o vyhlížejícím otci a synovi vracejícím se domů – L 15) je riskantní, dobrodružné a je tu mnoho pastí a propastí, ale pro člověka jednajícího z víry (nejen podle konfese nebo podle Bartha) je to denní chleba. Bez praktikování milosrdenství se náš svět zřítí do smrtelných nechutností a bezedné nudy.