Před šesti sty lety

Číslo

Papežské schisma. Jeden papež v Římě, druhý v Avignonu. Oba v klatbě od toho druhého.

Rozpad císařské moci, jak jej dokumentovalo sesazení Václava IV. roku 1401.

Válka stoletá o anglické panství ve Francii, zejména však o druhou nejvyspělejší zemi Evropy – o Flandry a Nizozemí vůbec.

Nástup forem obchodního kapitalismu, jež jsme již sledovali zejména v severní Itálii, ale i v nizozemských Bruggách.

Humanismus a počátky renesance, vždy zřetelněji zastiňující křesťanskou tradici.

Dosti důvodů pro konstatování krise evropského feudalismu. Krise znamená nebezpečí i naději. I k roku 1400 dlužno připomenout myšlenky, které zazněly v průběhu uplynulého století. Anglický scholastik Vilém Occam říkal, že křesťanství je náboženstvím svobody a že je možné odsoudit papeže, jestliže páše zločin nebo porušuje práva věřících.

Marsilius z Padovy v díle Obránce míru napsal, že lidským zákonodárcem je souhrn občanstva nebo jeho jistá část zvolená ode všech. Lid má právo zvolit si svou vládu a také ji sesadit.

Proti pronásledování kacířů namítal, že evangeliem se nikomu nepředepisuje, aby pokutou nebo trestem byl doháněn k zachovávání předpisů Božského zákona.

Profesor oxfordské univerzity Jan Viklef tvrdil, že církev se odklonila od života prvních křesťanů. Hlavou církve není papež, ale Kristus. Je nutno odmítnout vše, co se v církvi nesrovnává s biblí. Církev má být chudá a králové mají převzít její statky.

Krisi v českých zemích připomeňme proniknutím vojska míšeňských markrabat až k samé Praze roku 1401 a zahájením Husova kázání v kapli Betlémské v roce následujícím.

Na sklonku 14. století uzavřely Dánsko, Norsko a Švédsko Kalmarskou unii a spojenými silami se jim podařilo zlomit převahu Hansy v severních mořích. Byl to první příznak zastavení dosud rozšiřujícího se německého vlivu.

Polskolitevská unie začala hrát úlohu evropské velmoci.

Na Balkáně již probíhala expanse Osmanských Turků. Pohltili stát bulharský, podřídili si Srbsko.

Výboje Timura Lenka ze Střední Asie zpustošily severozápadní Indii, Irán a Mezopotámii, Sýrii i Zakavkazí. Hromadné popravy, masové odvlékání obyvatelstva do otroctví, ničení měst a rozrušování zavodňovacích soustav dovršilo úpadek asijských zemí.