České vlajky vlají na demonstracích, kde zaznívají výhrůžky na adresu imigrantů, menšin i osob, které jsou ochotné pomáhat těmto ohroženým, ztrápeným a znevýhodněným lidem. Bývalý prezident Václav Klaus podporuje německou extrémně pravicovou stranu AfD, řeční na jejích shromážděních, kde je vítán potleskem. Nedávno ve Stuttgartu při takové příležitosti mluvil v rámci kritiky migrační i další politiky Evropské unie o zničujících útocích na naše tradice, zvyky, obyčeje, a hodnoty, které patří nám a které jsme zdědili od našich rodičů a prarodičů. Je třeba konstatovat, že tradice, zvyky, obyčeje a hodnoty, které jsme v české zemi zdědili od svých rodičů a prarodičů, nejsou ve všech případech totožné s tradicemi a hodnotami Václava Klause, ty patří do rodiny radikálních národně-vlasteneckých postojů. Podhoubím těchto nenávistných postojů je vědomí vlastenecké identity. Přebujelé, chorobné identity, která v případě, že se mezi lidmi příliš rozšíří, bývá v pozadí válek a dalších hrůz. Vzpomněl jsem si na knížku z roku 2003 nazvanou „Vyhnání“ od německého autora Petera Glotze, věcnou, nezaujatou knížku o vztazích mezi Čechy a Němci. Po popisu hrůz páchaných za války Němci na Češích a po válce Čechy na Němcích, Glotz přemýšlí, jak se z oné nepěkné historie poučit, a mimo jiné říká: „Pocity loajality, příslušnosti, identity a vědomí vlastní hodnoty existovaly a existují ve všech společnostech, jsou to antropologické konstanty“. Co tím myslí? Inu, že lidé chtějí patřit do nějaké skupiny, ztotožňovat se s ní, být na ni hrdí, něco pro ni dělat, a tak se stát úctyhodnými, důležitými na světě. Rozmanité jsou to skupiny: všelijaké party, sportovní fandové, politické strany, náboženská seskupení atd. Také národy. Když čteme, že toto vědomí identity, vlastní hodnoty, je antropologická konstanta, tak to právě znamená, že k člověku tohle vždycky patřilo a patří. A teď ještě jednou ocituji tu samou Glotzovu větu, ale s pokračováním: „Pocity loajality, příslušnosti, identity a vědomí vlastní hodnoty existovaly a existují ve všech společnostech, jsou to antropologické konstanty. Se zdůrazňováním identity by se to však nemělo přehánět. Na lidi je třeba působit v tom smyslu, aby vystačili s trochou méně identity, za což získají naději, že jejich malé děti nebudou ubíjeny pažbami pušek nebo házeny z mostu do řeky.“ V dnešní době se Glotzovo varování stává aktuálním.
Číslo