Pravdy každému přejte

Číslo

Dokumenty českých dějin

Josef Miloslav Hurban

Česká reč tedy bola tá reč, pomocou ktorej prišiel Slovák k povedomiu, že aj on je národ.. To je to duchovné žitie národov a kmeňov, že sami sa odmeňujú sebe vzájomne. Slováci prijali bratov Čechov do náručia svojho a oni im dali za to pokrm duchovný, oni nakŕmili ich túžbu po vyšších pohľadoch...

Práve vtedy, keď český kmeň rozkmásaný, odnárodnený, zhumplovaný a znivočený už sám nevládal dedičstvo otcov v sile a čerstvej pružnosti a čistote zachovať, česká reč od Slovákov uchovávaná vo vyšších vodách duchovného života ako v balsame uchovávaná bola. K lepším časom sme my Čechom pomáhali češtinu zachovať.

(1844)

 

Dominik Tatarka

V pohnutých dňoch, keď sa o nás rozhodovalo, zašiel som si do Liptova. Tam, v Palúdzi, v artikulárnom, teda protestantskom chráme, mal som povznášajúci pocit, že akosi lepšie rozumiem našej literatúre, našim otcom.

Habsburská moc nás utláčala, národne i nábožensky. Utláčala našu osobnosť, náš národný individualismus. Súdiac podľa tejto ľudovej architektúry, súdiac podla všetkého, čo tento hornoliptovský národ zo seba, zo svojej krajiny, zo svojho jazyka vytvoril, bola to obec – moderná, pokroková obec utláčaných a spravodlivých, obec, ktorá nepodľahla. Svojich členov na kultúrnu výšku svojej doby povznášala. Obec božia, proste obec…

Náš národ sa najčastejšie posial bránil. Preto najznámejšie sú jeho obranné reflexy. Fysicky, mentálne sa vždy uchyloval na hory… opevňoval sa. Náboženským výrazom jeho obranného reflexu, historickej skúsenosti je protestantské „Hrad přepevný jest Pán Bůh náš“. Nemám česť náležať ani k jednej cirkevnej obci, ale priznám sa, že tento protestantský výraz národnej skúsenosti je mi blízky, vlastný, moderný a večný, trvale platný pre náš národ.

(1968)

 

F. M. Pelcl

O zrušení censury

Těšte se Čechové, nyní můžete jako jiní národové svůj rozum vzdělávat, volněji myslit a psát, v dobrých knihách vědomosti shromažďovat a ukázat, že také vy máte schopnosti. Tyrani našeho ducha padli, s hanbou padli. Mějte v ošklivosti jména těch, kdo vás drželi tak dlouho v otroctví.

(1781)

JOSEF DOBROVSKÝ

Svědectví, osvědčená svědectví žádám, ne možnosti, důkazy, ne deklamace. …

Požaduji svědectví, spolehlivých svědectví, …a pokud svědectví nejsou dostačující, musím se podle své logiky rozpakovati pokládati historické faktum za pravdivé… Nepronásleduji osoby, ale omyly, nechci odsuzovat, ale prospět… Předsevzal jsem si, že nic nebudu líčit v oslňujícím lesku, nýbrž všechno ve své nahotě, neboť skutečné věci nepotřebují žádného falešného světla...

Mým hlavním úmyslem je říkati bez ostychu pravdu, pouhou, nahou, nepřikrášlenou pravdu.

KNIHA JOSEFOVA

Rozum lidský den po dni víc a více osvěcovati, jest v tomto století všech moudrých a pravdymilovných mužů ta jediná a nejpřednější snažnost. …

Josef učinil velký skutek nad všechny své jiné skutky, budiž z toho jméno Boží pochváleno. Ten velký skutek byla snášenlivost našich spolubratří, již v náboženství nejsou s námi jedné mysli. …

Naši bratři stavěli chrámy v zemích Josefových, čehož dříve činiti nesměli … To činili před očima našima a my přitom jsme se vzdělávali i v srdcích svých jsme pravili: Pane, jiliž nás s nimi sjednotíš? Nenalézáme nic, ano by skutky jejich pohanilo. Jsou pokojní a obci užiteční měšťané jako i my, i plní zákona lásky, a jsou přívětiví, tiší a vhodní a tím vším nás předčí. …

To byl první krok k velikému sjednocení církví v Evropě, blahoslavené jest to století, v němž k svému stavu přijde, modlete se synáčkové moji, aby se vbrzce stalo, láska zapáliž modlitbu vaši. …