Politika bez politiky

Číslo

Budoucnost české demokracie?

Hnutí ANO znovu boduje. Po úspěchu ve volbách do Poslanecké sněmovny slaví napříč republikou také ve volbách komunálních. Škarohlíd řekne, že Babiš má peníze a to je všechno. Celá pravda to ovšem není. Takový Zbyněk Passer, který v Praze se svým hnutím zkusil vsadit na stejnou kartu, prohrál na celé čáře.

Pohybuju se v bublině, kde ANO nikdo nemá rád a všichni volí Stranu zelených, případně jiné svěží a sympatické subjekty. Právě sympatické subjekty složené z aktivistů a nespokojených občanů jsou (společně s ANO) vítězi letošních komunálních voleb. Koalice Vlasta, kterou jsem na Praze 10 volil zcela přesvědčen o tom, že neuspěje, získala hned po ANO nejvíc mandátů a dosavadní vládcové jedné z nejzkorumpovanějších městských částí propadli. Na Praze 7 se dějí věci ještě větší. V Brně se zadařilo (ex-)recesistům Žít Brno. Staré struktury padly (byť se jejich část prostě jen přeskupila do ANO a jinam).

V čem je problém? Ve srovnání s předvolební kampaní jsou výsledky voleb neuvěřitelně krásné a že obličeje, které se šklebily z těch nejnenávistnějších plakátů, (snad) z větší části mizí v propadlišti dějin, ve mně probouzí pocit zadostiučinění. Něco mě ale přesto zneklidňuje. Pro strany, které jsou dnes úspěšné – a to se týká všech sympatických místních hnutí stejně jako ANO – je typické, že se distancují nejen od stávající politické scény, ale mnohdy i docela explicitně od politiky jako takové. Místo „staré“ politiky, která je založena na prospěchářství, korupci a handrkování, nabízejí tato hnutí politiku „novou“: myslí to upřímně a chtějí věci řídit dobře, v zájmu občanů.

Proč by mělo být problematické chtít věci řídit dobře a v zájmu občanů? Inu, především proto, že je to tak trochu chiméra. Jistě je pravda, že na komunální úrovni nejde o velká témata celostátní nebo dokonce mezinárodní politiky. Není ale pravda, že by na všechny otázky existovala správná odpověď a odpovědi špatné. Když zastupitelé v nějaké obci rozhodnou, že se zruší azylový dům nebo nízkoprahový klub, protože nevydělává peníze – a všichni víme, že takových případů je rozhodně víc než jeden nebo dva – nedá se říct, že je to špatné rozhodnutí. Je to rozhodnutí, které je v kontextu určitého světonázoru a určité ideologie naprosto správné. Zastupitelé, kteří přiklepnou nějaké firmě předraženou zakázku, nejsou diletanti – starají se přeci o zájmy občanů, byť jsou to jiní občané než my a naši známí.

Demokracie je prostor, do kterého vstupují různí lidé se svými zájmy. Tyto zájmy jsou docela pochopitelně různé a často do sebe narážejí. Je záslužné bojovat proti hazardu, ale jsou lidé, kteří řeknou, že plošným zákazem heren obec přijde o hodně peněz, a proto to není dobrý nápad. Jsou takoví lidé nelegitimní? Rozhodně ne – nesouhlasím s nimi, ale nezbývá mi než akceptovat, že jejich názor do prostoru demokracie patří. Demokracie znamená po každých volbách hořekovat, koho jsou mí sousedé schopni volit, ale smířit se s tím, že na to mají stejné právo jako já. Politickou scénu nelze dělit na dobrou a zlou, morální a nemorální, správnou a nesprávnou. Hrozí totiž, že se chytíme do vlastní pasti a velikým obloukem skončíme u totalitního myšlení, byť jako voliči Zelených, Pirátů nebo Žít Brno.

Je zajímavé, že filosofii správné a nesprávné politiky přinesla do českého prostředí TOP 09. S nicneříkajími hesly o odpovědnosti a slušnosti – a tváří Karla Schwarzenberga coby posvátným štítem – si získala přízeň mnoha lidí, kteří třeba až o dost později zjistili, že tato strana jejich zájmy rozhodně nereprezentuje. Vtip je v tom, že odpovědnost, pravda, morálka a slušnost se v podstatě líbí každému, ale zároveň existují různé pravdy, různé morálky a různé představy o tom, co znamená slušnost a odpovědnost. Když se ukázalo, že TOP 09 je pod povrchem velkých slov docela obyčejná pravicová strana, znamenalo to i pro některé mé přátele vystřízlivění. Není také bez zajímavosti, že TOP 09 v těchto komunálních volbách v podstatě propadla. Předpokládám, že podobné vystřízlivění čeká za nějaký čas i dost voličů ANO. TOP 09 vstoupila do hry v hávu nového a „cool“ (ne) politického hnutí. Tváří v tvář ANO se dnes stylizuje do etablované a tradiční strany, k čemuž jí dopomáhá samozřejmě i to, že ODS je de facto mrtvá strana a TOP 09 tak mohla zaujmout její místo slušné pravicové strany.

Česká pirátská strana (podobně jako Strana zelených) přeci jen nezastírá, že bojuje za hodnoty, které nejsou objektivně dané a jediné správné. V tom se liší od ANO, ale tak trošku i od Žít Brno, které ve volbách podpořila. Přiznat si vlastní ideologickou zaujatost a prostou (a snad i banální) skutečnost, že co je dobré pro mě, může být pro mého souseda špatné, je pro zdravou demokracii nezbytné. Stejně nezbytné je, abychom se se sousedem vždycky nějak domluvili – ne ale, abychom si nutně mysleli totéž.