Piš a piš a stále piš,

Číslo

v létě třeba pod akátem
a piš dokud nezemdlíš,
jsi-li sochař dlátem piš
do kamene trochu tíž
na trávníku mechovatém,
ať se jednou vyslovíš.

Zníš-li hudbou zapiš notu,
co jsi žil, chtěl žíti.
Vždyť až bude po životu,
snadné je se nezmýliti.
Nové verše, nové zmatky,
sám jsi krev a život kujný,
hleď vyřčené nebrat zpátky
a ty rýme pomiluj ny.

8. prosince 1951 Jan Zábrana (Lyrický deník)