Pět zastavení nad vybranými tituly české církevní žurnalistiky

Číslo

(pokus o hodnocení církevních periodik očima čtenáře)

 Pro účely příspěvku jsem zvolil tituly nevalně reprezentativní co do šíře církevního spektra v českých zemích – pět titulů zastupuje prakticky jen tři církve z mnoha. Při výběru jsem byl veden spíše snahou o reprezentativnost co do základních směrů, jimiž se ubírá české (a nejen české) křesťanství počátku třetího tisíciletí. S ohledem na omezenou plochu volím především dva největší křesťanské týdeníky – Katolický týdeník a Evangelický týdeník – Kostnické jiskry. Oba jsou listy veskrze tradičními, oba reprezentují lidové církve se širokou členskou základnou, druhý v sobě zahrnuje (jako periodikum mírně ekumenické Kostnické jednoty) určité přemostění směrem k evangelikálnímu proudu české zbožnosti. Oficiální a neoficiální platformu na půdě jedné církve po mém soudu vhodně zastupují a žurnalisticky nepochybně zajímavé srovnání dopřávají čtrnáctideník Český bratr a měsíčník Protestant. Ryze evangelikální pojetí zastupuje titul z okraje křesťanského spektra – měsíčník Advent.

 

1. Katolický týdeník

 

Katolický týdeník je periodikem, které oslovuje ve výčtu pojednávaných titulů výrazně nejširší čtenářskou obec, nadto velmi různorodou. Přesto, že převážná část čtenářů je členy a sympatizanty římskokatolické církve, je tato cílová skupina vnitřně složitě diferencovaná. I bez bližšího sociologického zkoumání lze při monitorování listem otištěných čtenářských reakcí zjistit, že Katolický týdeník čtou lidé převážně starší generace, což je dáno poměrem zastoupení jednotlivých generací v církvi obecně. Nezanedbatelný, ač minoritní podíl, který má na čtenářské obci střední a mladší generace, se projevuje velmi výrazně ve strategii listu – tito čtenáři jsou evidentně cílovou skupinou pro první tři strany každého vydání, tzv. téma čísla. Mezi čtenáři titulu jsou poměrně početně zastoupeni lidé s vyšším vzděláním, na které atmosféra běžných vydání myslí poněkud méně a list tuto skutečnost vynahrazuje velmi intelektuálně laděnou přílohou Perspektivy. S obsahem přílohy souzní i čtenáři z řad odborné veřejnosti – církevní administrátoři, duchovní, teologové. Katolický týdeník se musí neustále vyrovnávat s různými potřebami hlavních čtenářských skupin, dohledem církve, která se umí velmi nepříjemně ozvat, cítí-li se dotčena vlastním listem a s potřebou realizovat vlastní představu o moderním náboženském periodiku. Poněkud tuhá koncepce předchozího šéfredaktora Norberta Badala byla po nedávné výměně vedení titulu novým šéfredaktorem opuštěna a list velmi rychle přikročil k účinným a nenásilným změnám, které jej nesporně výrazně posunuly do pozice lídra české církevní žurnalistiky nejen co do nákladu, ale i co do přitažlivosti a vyspělosti titulu a kvality redakční práce. List se přiblížil střední a mladší generaci, začal poskytovat svým čtenářům servis v podobě křesťansky orientovaných politických komentářů, moudře zachoval tradiční atributy oficiálního katolického média – liturgickou stránku a zpravodajství z dění v církvi - rozšířil inzertní rubriku a výrazně civilizoval často vypjatou, nepřiměřenou a emotivní diskusi formou čtenářských dopisů. Fundovaný redakční kolektiv dokáže dobře rezonovat hloubku katolické zbožnosti a zároveň je s to tu a tam srdnatě glosovat proti církevní vrchnosti, ač ta římskokatolická je vůči kritice nadmíru citlivá a často nedůtklivá. Vydávání teologické přílohy Perspektivy je počinem velmi příhodným a (tradičně vysoká) úroveň přílohy roste společně s (ne vždy tak sympatickou) úrovní listu.

Katolický týdeník je velmi přehledně strukturován, hojně doplněn černobílými fotografiemi. Titulní strana je otvírána pilotním článkem tématu čísla, ten končí obvykle na straně 2 a je doplněn několika kratšími útvary, které rozšiřují náhled. Součástí titulní strany je rovněž komentář k politické situaci ve formě publicistického sloupku s uvedením e-mailu a fotografie autora. Ve spodní části strany je umístěn text z aktuální papežovy homilie, přepsaný z vysílání vatikánského rozhlasu. Na straně 3 je čtenáři nabízena tzv. Duchovní odpovědna, v níž na dotazy čtenářů orientované dovnitř církevního života odpovídají příslušní listem oslovení odborníci. Závěr strany 3 tvoří přetisk úryvku vhodné náboženské publikace a sloupek Bůh v mém životě – platforma pro osobní svědectví čtenářů o svém přitakání evangelijnímu kérygmatu. Čtvrtá strana přináší liturgický servis k nadcházející neděli, včetně týdenního breviáře, evangelijního textu liturgického čtení a krátké homilie. Pátá strana je věnována zahraničním událostem v horizontu římského katolictví a prostřední dvoustrana 6 a 7 k církvi vztaženým událostem z domova. Osmá, „kulturní“ strana přináší sloupek annoncí nových knižních titulů v náboženské oblasti, rubriku Filmové okénko, Televizní výhledy a Krátce z kultury, středem strany jsou jeden nebo dva články s kulturní tématikou. Devátá strana se věnuje okénku Zprávy z diecézí, rozhlasovým annoncím a volné místo je vyplněno inzercí. Strana 10 je tvořena týdenním programem čtyř českých celoplošných televizí (úsměvné je naprosté ignorování erotických pořadů televize Nova, které jsou beze slova vypuštěny) a programem Radia Proglas. Jedenáctá strana je stranou inzertní, dvanáctá rovněž, je však doplněna krátkým publicistickým článkem, tu a tam nahrazeným čtenářskou diskusí.

Teologická příloha Perspektivy, zařazená jedenkrát měsíčně, je konglomerátem pilotního článku, nejrůznějších glos, recenzí, miniseriálu (t.č. o ikonografii) a politických a kulturních komentářů v intelektuálně laděném duchu. Vysoká úroveň většiny příspěvků profiluje přílohu jako platformu pro orientovaného autora a náročného čtenáře. Čtenářská diskuse, ventilovaná na stránkách Perspektiv, je o poznání erudovanější než diskuse vedená občas na stránkách běžného vydání Katolického týdeníku. Velmi sympatická je v tiráži přílohy avizovaná možnost objednat si výběr z Perspektiv v Braillově slepeckém písmu.

 

2. Evangelický týdeník – Kostnické jiskry

 

Evangelický týdeník vychází jako tiskový nástroj Kostnické jednoty a sdružených evangelických církví v ČR. Toto nakročení periodika k ekumenické otevřenosti poněkud problematizuje směr, kterým se ubírá – i při převaze autorů z prostředí Českobratrské církve evangelické dává tu a tam zaznít mírně odlišnému tónu Církve bratrské, místy zaznívá hlas protestantských církví od ČCE ještě vzdálenějších. Na čtenářskou obec jsou tak kladeny nemalé nároky – především co do schopnosti zhusta ve svých „novinách“ tolerovat způsob odlišné zbožnosti – českobratrské kruhy jsou nuceny vyrovnávat se s výrazně fundamentalističtější jednoduchostí článků a komentářů kongregačních spolupoutníků, ti se naopak (mnohdy ne bezbolestně) učí snášet menší konformitu některých českobratrských autorů. Na charakteru, zaměření i obsahu novin se rovněž nutně podepisuje vyšší věkový průměr členů a sympatizantů Kostnické jednoty, zřejmě i vyšší věkový průměr jejich abonentů.

Oproti Katolickému týdeníku (ten ovšem vychází podstatně vyšším nákladem) jsou „evangelické noviny“ o dost skromnější. Na jejich čtyřech stranách se ovšem místem příliš nešetří – soudě podle užívání obrázků, velikosti titulků a rozsahu bílé plochy – ne vždy je zřejmě čím týdeník zaplnit. Titulní strana tradičně obsahuje přetištěné kázání nebo jeho část formou sloupku na jedné třetině plochy. Vedle annonce hlavních článků příštího čísla je zde umístěn rovněž hlavní článek listu – většinou teologizující komentář Josefa Veselého, jehož práce je úctyhodná co do počtu těchto článků v každém ročníku, nutně s sebou ovšem nese riziko zevšednění autorova způsobu nakládání s tématy a, co hůř, postupem času se stává unavujícím preludiem na nekonečné množství témat s jedním, neustále podle účelu modifikovaným leitmotivem. Vedlejší článek titulní strany pokračuje často na straně druhé a bývá autorsky i co do volby témat nepoměrně barevnější. Druhá strana začíná jakýmsi teologickým okénkem – krátkým příslušným dílem seriálu výkladové řady, vztažené k biblickému textu. Na teologické okénko navazují tzv. Rozhledy – tedy krátké zprávy z (především náboženského) světa. Třetinu druhé strany zaujímá poměrně rozsáhlý článek, obvykle z pera „evangelických velikánů“. Třetí strana listu patří kultuře – filmu, literatuře, výročím - a dětem. Dětským příběhům je vlastní určitá sterilita – zápletky a psychologie jejich postav počítají spíše s dávno již minulým a silně idealizovaným dětským vnitrocírkevním světem sedmdesátých let, než aby pomáhaly nést současným malým evangelíkům (jsou-li mezi nimi jací čtenáři Kostnických jisker) současnou palčivou (byť možná nepociťovanou) dezorientovanost. Již samo rozhodnutí věnovat v listu pro pozdní střední a starší generaci cennou čtvrtinu jedné z cenných čtyř stran dětem budí rozpaky. Zadní, čtvrtou stranu vyplňují zdravice jubilantům a nekrology postav jednotlivých církví, nepříliš rozsáhlý inzertní sloupek, informace o doporučeníhodných audiovizuálních pořadech následujícího týdne a hodině nedělních bohoslužeb pražských protestantských sborů. Poslední třetina strany je již tradičně (zatím po téměř devadesát týdnů) věnována otiskování seriálu pamětí dlouholetého čelného představitele Kostnické jednoty prof. ThDr. Josefa Smolíka. Neustálé odkládání dokončení seriálu, kde již látka posledních deseti let (často jakoby uměle nastavovaná) takřka převážila množstvím látku předchozích desetiletí, začíná být mírně řečeno úsměvné, zvláště s ohledem na okolnost, že redakce se rozhodla dát prostor k diskusi nad obsahem pamětí (k níž se schylovalo hlavně v okamžiku popisu historicky a lidsky rozjitřených období) až po uveřejnění celého seriálu.

Celkově Evangelický týdeník - Kostnické jiskry nepřehlédnutelně strádá. Strádá finančně, strádá co do formy i obsahu. Tu a tam přetiskne výrazný článek (např. polemický text Prof. ThDr. Milana Balabána) a atmosféra listu se pročistí krátkou necenzurovanou diskusí. Ze srovnání s Katolickým týdeníkem však ten Evangelický vychází jako hodně venkovský příbuzný. Počet čtenářů a finanční situace nebude zřejmě jediným důvodem jeho neutěšeného stavu.

 

3. Český bratr

 

Čtenářskou obcí Českého bratra je – takřka výhradně – českobratrské evangelické členstvo. Je stále atraktivním titulem – především pro aktuální informace o dění v církvi, které přináší. Jeho vydavatelem je Synodní rada Českobratrské církve evangelické (nejvyšší církevní administrativní orgán) a na časopisu je to znát – je svého druhu médiem „podnikovým“ – což má vliv na volbu témat i osobností pro interwiev, na šíři a hloubku a častost diskuse. Český bratr se – podobně jako Katolický týdeník – nachází v období krátce po výměně na pozici šéfredaktora a rovněž se zdá, že mu tento krok prospěl – i když na rozdíl od zmíněné katolické tiskoviny zatím spíše co do estetické úpravy.

Titulní strana časopisu obsahuje i jinde nezbytné ilustrační foto, doplněné odkazy na nejpřitažlivější články čísla. Druhá strana sestává z obsahu a úvodníku – sympaticky ne monoautorského. Třetí strana je přetištěným kázáním. Následující strana čtvrtá až devatenáctá (dvacátá je inzertní) jsou galerií krátkých tématických bloků – Nad dopisy čtenářů, Fejeton, Polemika, Komentář, Okénko Ústřední církevní kanceláře, Aktuální rozhovor, Ekumena, Po stopách reformace, Aktuality - ze zasedání synodní rady, z církve, z domova, ze světa; dětský náboženský komiks (Nejen) Dětem, Ptáme se, Téma čísla (2 strany), Názor, Zátrh, Rozhovor k tématu čísla, Žhavé otázky, Jubilea a úmrtí, Na cestu. Až na zhruba čtyřstránkový blok okolo tématu čísla jde o snad přílišnou (až) „novinovou“ roztříštěnost – na časopis. Posunem vpřed je rozhodně zavedení tématického bloku a zařazení občasné teologické přílohy Písmákovo čtení, redigované Ondřejem Mackem, studentem ETF UK. Český bratr své čtenáře v církvi má a bude mít – jako je mají a budou mít vlastní periodika velkých podniků a městských radnic – oproti kterým ovšem (nutno přiznat) hýří Český bratr kvalitou.

 

4. Protestant

 

Protestant je v tomto výčtu jediným nezávislým médiem, zcela soukromou názorovou platformou – viz již jeho podtitul – „nezávislý evangelický měsíčník“. Používá poněkud horší papír ve srovnání se svým oficiálním čtrnáctidenně vydávaným kolegou a (Českým) bratrem. Nesoustředí se na informace z církve, orientuje se na témata, která církevní tisk opomíjí, nevěnuje jim dost pozornosti – a jeho orientace je dána do určité míry úhlem pohledu jeho vydavatelů – skupiny okolo Mgr. Tomáše Trusiny a vydavatelství EMAN.

První strana (titulní strana obálky) s krátkými annoncemi se obejde bez fotografie, na straně druhé lze najít obsah a (tradičně zajímavou) přetištěnou báseň. Druhá strana spolu s třetí a čtvrtou přináší kázání. Jinak je obsah Protestanta na straně pět až šestnáct sestaven z dostatečně dlouhých článků a rozhovorů k tématům aktuálním či prostě jen zajímavých, místy i publicistických komentářů. Specialitou Protestanta jsou jeho sloupky – čtvrtinové okraje stránky, nazvané Hutně a chutně – přetisk výmluvných pasáží z jiných periodik, projevů a rozhovorů; Evropa a muslimové. Jeden ze sloupků je rovněž vždy věnován aktuálním projektům Nadace Divoké husy. Na zadní straně obálky inzeruje většinou Nakladatelství Eman, ale i jiní inzerenti. Občas je zařazena vícestránková literární příloha ProSCRIPTA. Protestant se neuzavírá diskusi nad uveřejněnými tématy a vyslovenými názory. Čtenářská obec Protestanta je podstatně užší než kruh čtenářů kolem Českého bratra. Časopis je však již rovněž počinem zavedeným, jeho čtenáři jsou názorově vyhraněnější, s hlubším vztahem k periodiku.

 

5. Advent

 

Advent je zástupcem tiskoviny z odlišnějších kruhů – Církev adventistů sedmého dne, která je jeho vydavatelem, je velmi specifickou křesťanskou skupinou, stojící na samém okraji křesťanství – skýtá tak zvolenému výběru určitou míru reprezentativnosti a vhodně jej dotahuje. Měsíčník Advent je jako jediné periodikum ve výčtu tištěn barevně, čítá nepřekonatelných 40 stran. Čtenářskou obec tvoří členská základna Církve adventistů sedmého dne v České a (rovněž dokonce) Slovenské republice. Je-li Český bratr o několik odstavců výše hodnocen jako „podnikový časopis“, o Adventu to platí tím spíše, čím je Církev adventistů sedmého dne oproti Českobratrské církvi evangelické fundamentalizovanější a prokádrovanější. Po první straně (titulní straně obálky) s barevnou ilustrační fotografií následuje druhá strana s obsahem a úvodníkem (zpravidla šéfredaktora) k (vždy aktuálnímu) tématu nepěkného světa. Třetí strana je vyhrazena rubrice Zamyšlení nad... – přetisku vhodného článku z adventistických periodik jiné provenience. V první polovině čísla je dále zařazen souborný blok Z domova – zahrnuje dění v české a slovenské CASD (Církvi adventistů sedmého dne) a komentáře k aktuálnímu dění, rovněž jsou zde otištěny příspěvky čtenářů na nejrůznější témata a souborný blok Ze světa podobného charakteru. Střed periodika je tvořen přílohou Pathfinder – stránkami občanského sdružení pro práci s dětmi a mládeží, které CASD založila a spravuje. Druhá polovina časopisu je věnována postupně jednotlivým vybraným oddělením vnitrocírkevního života – nejčastěji fenoménu Knižní evangelizace, Teologickému semináři CASD v Sázavě a adventistické humanitární organizaci ADRA. Poslední čtyři strany zahrnují Oznámení jubileí a úmrtí a Inzertní rubriku, přičemž na zadní straně obálky pravidelně barevně inzeruje nakladatelství Advent-Orion. Na první pohled jsou patrné zásadní rozdíly mezi prvními čtyřmi periodiky a periodikem pátým – ve volbě témat, míře používání emotivních, silných výrazů, jazyku vůbec (nápadná familiérnost). Při průhledu několika ročníky lze nahmatat tuhou cenzuru občasných (nadto moderovaných) diskusí a schématický výběr témat, v případě komentářů k aktuálním událostem velmi konzistentně poplatný specifické dogmatické stavbě adventismu. Advent je periodikem předurčeným okolnostmi ke snadnému životu v bezpečí ochotně platící a bytostně zainteresované komunity – přesto se (patrně) v odezvě na nepochybnou vnitřní krizi současného adventismu s léty zdá být periodikem poněkud ideově a finančně vykolejeným.

 

Letmá SWOT analýza jednotlivých titulů

 

Katolický týdeník

silné stránky – široká čtenářská obec, mladý a vcelku profesionální redakční tým, zavedenost listu, koncepce orientovaná na čtenáře

slabé stránky – v mezních situacích podléhá církevnímu dohledu a i čtenářská obec je postojem vrchnosti výrazně

ovlivnitelná

příležitosti – při určité úpravě možnost výrazněji proniknout do necírkevního prostředí

- pole pro trvalý růst počtu abonentů

hrozby – vnitřní rozchod redaktorů s požadavky církevních institucí a administrátorů

- výměna šéfredaktora, posune-li se list významnějším směrem od představ jeho zřizovatelů

 

Evangelický týdeník

silné stránky – zavedenost listu, stabilní (byť nevelká) čtenářská obec; relativní ekumenicita; zřizovatelem jiný subjekt než církev

slabé stránky – setrvačnost v obsahu i ambicích periodika; orientace na vydavatele, ne na čtenáře; lkaní nad

ekonomickou situací bez pokusů řešit ji změnou charakteru listu a jeho správy

příležitosti – při radikálních změnách a snad pod jiným vydavatelem postupné vykročení z recese a možnost stát se „protestantskými“ novinami v podstatné šíři protestantského spektra – bílé místo

hrozby – při neochotě ke změnám ekonomický zánik (byť tradičního) listu

 

Český bratr

silné stránky – zavedenost listu, vcelku atraktivní úprava, zájem církve na periodiku tohoto typu, poptávka čtenářské obce

po vnitrocírkevních informacích

slabé stránky – vydavatel

- ne výrazná, nicméně patrná setrvačnost; bezbarvost obsahu

příležitosti – přechod pod vhodnějšího (základní nezávislost skýtajícího) vydavatele

hrozby – při zachování statu quo postupný útlum až zánik časopisu

 

Protestant

silné stránky – nezávislost, (již) tradice, abonenti mající zhusta silný zájem na dobré budoucnosti periodika; náročnost obsahu – orientace na typického čtenáře

slabé stránky – přílišná ohraničenost volby témat v názorovém spektru vydavatelů; setrvačnost v ambicích

příležitosti – potenciál rozšířit záběr, a tedy čtenářskou obec

hrozby – při udržení nastoupeného směru generačně podmíněný (ač relativně vzdálený) zánik periodika

 

Advent

silné stránky – disciplinovaná čtenářská obec, atraktivní design

slabé stránky – vydavatel, dogmatická sevřenost, tuhá cenzura, cena

příležitosti – případný početní růst Církve adventistů sedmého dne

hrozby – nezájem mladších generací o časopis

 

Pokus o krátké shrnutí

Závěrem lze načrtnout několik více či méně opatrných úvah.

Z pěti zastoupených periodik se zdá být nejlépe nakročeným Katolický týdeník, zřejmě pod vlivem relativně mladého, odborně zdatného redakčního týmu a široké, ne dost nivelizované čtenářské obce. Katolická zbožnost svou různorodostí nabízí široké pole k zanoření pluhu, s trochou odvahy lze psát o lecčems a vyhnout se nejcitlivějším místům, nad nimiž lze tušit pramalou shovívavost církevní vrchnosti. Postupná krystalizace solidní koncepce listu byla katalyzována změnou šéfredaktora a list má na poli české církevní žurnalistiky výrazně navrch.

Evangelický týdeník se naopak nachází v hluboké krizi, prohlubované otálením s nevyhnutelnými koncepčními změnami, slibujícími přežití. Neúměrné lpění na tématech mírně již fosilních, resuscitace otázek živých v dobách zašlé již slávy Kostnické jednoty neskýtá příliš prostoru pro smysluplnost další existence listu. Nesmělým blýskáním na lepší časy (nejde-li o pouhé zoufalé pokusy o přežití při zachování statu quo) je (v rámci církevních žurnalistických počinů orientovaných na laiky ojedinělá) možnost necenzurované diskuse nad uveřejňovanými články.

Český bratr při srovnání s Adventem vykazuje určitou společnou linii. Její uměřenost v případě Českého bratra se jeví únosnější pro čtenářskou obec, v nesporně méně výhodných vnějších podmínkách je patrně médiem životaschopnějším, které si předem neuzavírá možnost dalšího rozvoje. Advent nezapře určitou míru ghettoizace svého čtenářstva, pohříchu i svých redaktorů, atmosféru ryze „podnikového“ plátku.

Existence a dlouholetý úspěch Protestanta svědčí o životnosti nezávislých aktivit i na církevním poli, jsou-li podpořeny přiměřeným počtem abonentů a názorově integrovanou redakční radou.

Katolický týdeník a Protestant lze označit za naprosto rozdílné modely životaschopného církevního periodika, jehož práci je možno při troše dobré vůle označit za církevní žurnalistiku. Modely vycházející z naprosto odlišných premis, shodně ovšem označitelné za vysoce pozitivní.

Český bratr je zástupcem standardního tištěného média na půdě církve, loajálního a přiměřeného, média na objednávku – média s potenciálem lepších zítřků při rozumné správě.

Evangelický týdeník – Kostnické jiskry a Advent jsou opět dva rozdílné modely – oba shodně hrozící zajít na úbytě. Přílišná rozmělněnost na málo stranách a zároveň lpění na tradici se jeví stejně nebezpečná pro budoucnost listu, jako přílišná sevřenost na mnoha stranách a zároveň lpění na dogmatické dostatečnosti. Za rozdílnými předpoklady prosvítá stejně neradostná budoucnost se společným jmenovatelem (byť rozdílně pojaté) fundamentalizace jako nepřípadné tendence v kontextu světa nakloněného postmodernímu pojetí a s postmoderním pojetím se stále více (i když často různě a po svém) vyrovnávající církve.

Komentovaná periodika byla sledována v rozmezí let 1999–2003.

 Pozn. red. - hodnocení Protestanta bylo ponecháno na přání autora