Rozhovor s Tomášem Němcem a Borisem Tančevem
K radostnému překvapení účastníků nedělních bohoslužeb evangelického sboru v Brně-Židenicích se tu na podzim 2004 ustavil pěvecký sbor. Sborové zpívání – specifický výraz evangelické lokální kultury – se přitom zdá leckomu odsouzeno k postupnému zániku. Co všechno hraje roli při ustavení takového hudebního „tělíska“, se regenschoriho Tomáše Němce a dalšího iniciátora věci, Borise Tančeva, zeptala Jana Nechutová.
Tomáši a Borisi, kdy a proč vlastně vás něco takového napadlo?
TN:
Přiznám se, že to nenapadlo mě, ale někoho ze staršovstva na jedné z pravidelných schůzí. Všichni jsme tehdy byli nadšeni z bratra Moravetze, který měl nedlouho před tím v našem sboru přednášku o církevním zpěvu a liturgii. V praktické části přednášky nás bratr církevní kantor k našemu úžasu přesvědčil, že umíme zpívat. Když se pak blížil termín sbormistrovského kurzu, pořádaný v Bystřici pod Hostýnem výše zmiňovaným bratrem Moravetzem, napadlo někoho ze staršovstva vyslat tam zástupce, tj. mě, neboť prý mám jakési, byť nedostatečné, hudební vzdělání. Za normálních okolností bych se soustředěnému tlaku šesti starších plus bratra faráře ubránil, osoba bratra Moravetze mě však natolik zaujala, že jsem úkol přijal. Především poté, co se staršovstvo rozhodlo uhradit mi náklady s tím spojené. Velkou posilou mi pak byl bratr a kamarád Boris Tančev, který se na vlastní náklady vydal do Bystřice se mnou. Kurz byl pro nás velkým zážitkem. Náklady mi byly uhrazeny, což se sice hodilo, ale zároveň zavazovalo k nějaké aktivitě ve věci zakládání sboru. Přiznám se, že se mi moc nechtělo. Jednak příliš nevěřím ve své vůdčí schopnosti, za druhé nerad překonávám vrozenou lenost. Ale kšeft je kšeft. Bylo mi trapné se ani o nic nepokusit, a tak jsem se rozhodl šalamounsky. Udělám v našem židenickém sboru průzkum zájmu o podobnou volnočasovou aktivitu, jeho negativní výsledek mi poslouží jako alibi a budu mít klid. Jenže všechno má svůj čas. Je čas mlčet i čas zpívat. A já přišel se svým dotazem ve chvíli, kdy všichni měli pocit, že je čas zpívat. Ano, tušíte správně, krátce před tím byl u nás v Židenicích opět bratr Moravetz. A tak od té doby zpíváme.
BT:
Mě nic nenapadlo. Sbor stvořil Tomáš Němec. Já vlastně dodnes nevěřím, že je něco takového možné.
Jaké byly první kroky?
TN:
Výše uvedený průzkum zájmu, následné vyhodnocení a vytýčení zdravě sebevědomých cílů.
BT:
Tomáš Němec obešel lidi a pozval je na zkoušku. Jak prosté!
Kdo s vámi u zrodu pěveckého tělíska stál?
TN:
Výše uvedený br. Tančev řečený Lobáč, jehož fenomenálním organizačním schopnostem vděčíme téměř za vše, především za uskutečnění víkendové hudební dílny s br. Moravetzem, od níž se odvíjely další kroky.
BT:
Starobrno. Dlouho jsme s Tomášem po hospodách diskutovali o vytvoření sboru a já tvrdil, že v Židenicích na to „nejsou lidi“. Když vidím, jak se scházíme na biblické hodiny, nevěřím, že je ve sboru sdostatek lidí schopných a ochotných chodit pravidelně a včas na zkoušku minimálně jednou týdně.
Existovaly ve sboru zjevné předpoklady nebo aktivity, na něž jste mohli navázat?
TN:
Pro mě nezvykle důstojný hlasový projev při bohoslužbách. Tedy mám na mysli společný zpěv písní.
BT:
O ničem takovém nevím. Jediným předpokladem je odhodlání a vzdělání sbormistrovo.
Jak to máte s instrumentálním doprovodem? Varhaníci? Přikrylovi? Co takhle lesní roh?
TN:
Možnosti jistě jsou. Máme ve sboru, troufám si napsat, výborné varhaníky. Jeden z nich, Ondřej Maňák, s námi dokonce zpívá. Rodina Přikrylova je pak bezesporu téměř nevyčerpatelná studnice hudebních talentů. A konečně sám velký otec spoluzakladatel br. Tančev jest zároveň otcem svého syna Jana, nadějného hornisty. Zatím však nemáme v repertoáru ani v archivu skladby, které by to vyžadovaly. Samozřejmě se budeme snažit podobné získat a pustit se do větších projektů.
BT:
Máme dost potíží sami se sebou a ještě abychom se starali o hudební doprovod! Do budoucna nelze nic vyloučit a je jen otázkou zda je dostatek hudebníků schopných s námi spolupracovat.
Můžete nám něco prozradit o „porodních bolestech“ sborečku? O tom, co jste třeba chtěli a nemůžete, např. pro nedostatek nezbytných hlasových poloh…?
TN:
Ano, máte pravdu. Naprosto nám chybí tenory, proto jsme se po úvodní etapě čtyřhlasého zpěvu rozhodli zařadit skladby tříhlasé.
BT:
Sbor se rodil opravdu těžko a mohu k tomu jen poznamenat, že Tomáš toho vypil víc. Co se chtění týče, pak si myslím, že můžeme opravdu, ale opravdu všechno. Otázkou jsou ovšem následky. Co se sborového obsazení týče, tak tady máme skutečně nedostatky, ale sbormistr (jediný tenor) již rozdělil úkoly. Altistky mají za úkol sehnat tenory a my basisti budeme shánět sopranistky.
Jaký je či bude – podle Vašich tužeb a představ – váš repertoár?
TN:
V tomto bodě se svěřujeme pod umělecké vedení našeho vzácného celocírkevního kantora bratra Moravetze. Doufáme, že nás neodmítne.
BT:
Budoucí repertoár je obchodním tajemstvím našeho sboru a jako takový je utajen. Našim posluchačům mohu jen vzkázat, že o překvapení nebude nouze.
Při jakých příležitostech chcete kromě pravidelných bohoslužeb ještě zpívat?
TN:
Hlavně při našich pravidelných zkouškách, které se konají každou neděli od 19 do 20.30 v sále naší modlitebny na Jílkově ulici. Případné zájemce srdečně zveme.
BT:
Hodláme pořádat spanilé jízdy (nebo nájezdy?) po sborech naší církve i po sborech církví spřízněných. Chudá Vysočina nás příliš neláká, ale jih Moravy, kde se stoly prohýbají a poháry nevysychají, to je naše cílová skupina. Do farností papeženců hodláme zavítat až po nastudování dostatečně úderného repertoáru.
Pomýšlíte na nějakou spolupráci, např. společná vystoupení? S kým?
TN:
Naším čelním ideovým pracovníkem je br. Lobo Tančev. Odkazuji na jeho odpovědi.
BT:
Uvažujeme o spolupráci s některým z primářů krčního oddělení brněnských nemocnic a s odborníky na hlasovou výchovu. Společná vystoupení zatím neplánujeme, protože bychom jen těžko hledali partnery, kteří sdílejí naše kvality.