O očekávání a jiných stavech

Advent je tu a s ním i adventní nákupy, zájezdy a jiné zážitky, které si dle reklamních sloganů nemáme nechat ujít. Naše smysly po zážitcích a uspokojení prahnou, a tak jim nejsou všudypřítomné slogany typu „Vrhněte se do víru předvánočních nákupů…!“, „Nenechte si ujít jedinečné slevy šité na míru…!“ často lhostejné.

Je tu ale ještě údajně jeden smysl, ten šestý, o němž se tvrdí, že má co dělat s intuicí a schopností vytušit pravý stav věcí. Intuicí prý disponujeme všichni, děti více než dospělí. Proč asi? Dospělí, tu a tam znavení nezřízenou konzumací podnětů, nemají moc šancí na vnímání jiné polohy adventu, kterou je stav koncentrovaného očekávání. Jinak je tomu u dětí, které se umí očekávání vystavit, umí si ho užít tím, že se těší, byť je jejich těšení často vyvolané právě těmi bombastickými slogany.

V napětí očekávání se může leckdy vynořit něco, co bychom vůbec nepředpokládali, že se stane. Je to téměř zázračný moment, na jehož konci stojí radost i zklamání. V napětí očekávání se mysl koncentruje na to, co tady ještě není, ale o čem tušíme, že tu přece nějak už je. Jsou tací, kteří si adventní očekávání spojují s příchodem toho, kdo vnese do jejich života nějaký druh naplnění. Křesťané uvažují o duchovním naplnění a radosti z narození Spasitele, kterého očekávají každoročně. Na očekávání je krásný moment zrození něčeho, co nebylo a najednou tu je. Advent má být dobou přípravy na zrod Spasitele, který vstupuje vždy nově a jedinečně a zřejmě nám chce něco sdělit. Tuším, že takové sdělení se odlišuje od sdělení reklamních sloganů. Ať už v jeho příchod a sdělení věříme či nevěříme, zůstává otázka, zda si vůbec najdeme čas na tak prostý stav, kterým je „očekávání“. Děti to prý umí. S horlivým očekáváním se připravují a koncentrují mysl i všechny smysly na radostnou událost, která uzavírá čtyřnedělní adventní dobu. Očekávání totiž není jenom stavem napětí, ale i duchovní přípravou, aby „nové“ mohlo vstoupit.

V Matoušově evangeliu se praví: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“ (Mt 18,3) Tuším, že pokud nebudeme jako děti, stanou se z nás blikající slogany nebo vyhaslé prskavky na vánočním stromečku.