Zapomněl jste na smysl: K čemu je dneska Dostojevskij?
Myslím si, že právě v současnosti je aktuální, protože u něho – v jeho vrcholných románech především – vždy jde o hledání Boha. I když dnes je chápeme jako hledání vyššího smyslu života. Všechny hlavní postavy Boha buďto zavrhují, nebo ztrácejí, hledají, nebo opouštějí. A vrcholí Ivanem Karamazovem, který řekne, není-li Bůh, je všechno dovoleno, a zešílí z toho. Fascinace Dostojevským je třeba pro mladé obecenstvo, které k nám na něho chodí, asi v tom, že jeho postavy vše prožívají tak vypjatě a naplno.
Myslím si, že v tomto smyslu je v Dostojevském možné zahlídání naděje, protože ti mladí – možná si to sugeruji, ale doufám, že ne – stále víc v tom chaosu současného světa mají potřebu nějakého řádu a vůbec nějakého vyššího smyslu. A Dostojevskij je boj o vyšší smysl. Boj o etický řád, který tehdy procházel a stále prochází úplnou destrukcí. Jeho postavy dělají ty největší zhůvěřilosti, ale dělají je proto, že ztratily – ať už vědomě nebo proto, že jim ho někdo zbortil – hodnotový řád. A oni s tím bojují, šíleně tím vším trpí – a v tom je poselství pro tento svět: Ztratíme-li Boha, ale ne v tom teologickém smyslu, ztratíme-li ho jako hodnotový řád světa, tak se nám svět zbortí a zbortí se i uvnitř nás. On geniálním způsobem pojmenoval na konci 19. století to, co od té doby ovlivňuje chování světa a lidí v něm. Vlastně jako by pojmenoval všechny ty jedy, jejichž projevy od té doby zažíváme, on už je přesně znal. Proto dobu, která přišla po něm a kterou stále prožíváme, můžeme označovat jako Sto roků kobry. (Divadlo musí uchvátit svým výkladem světa, rozhovor s Petrem Oslzlým, Salon Práva 9. 2.)
Nemám námitek proti třem kalichům, ještě se mi to neokoukalo. Je to dobrý právě proto, že tam jsou tři. V náboženském i manažerském světě si zakládají na jednom jednoduchém logu. Tři kalichy jsou dobrý, protože každej je jinak naplněnej. Naznačují děj nebo nějakou tendenci, nějaký pohyb, nějakou naději. Logo naznačuje, že úroveň stoupá, takže kéž i obsah časopisu. S úctou, tj. maucta A. R. Biter (z redakční ankety Protestanta)