PKP 10 – Gn 1,1–2,3 v překladu Petra Slámy
1 Když na počátku1 tvořil Bůh nebesa a zemi,
2 když byla ta země bez ladu a skladu2
a tma nad propastí,
když nad vodami vznášel se Boží duch,
3 tu pravil Bůh: Buď světlo.
I nastalo světlo.
4 Pak pohleděl Bůh na to světlo, jak je dobré.
A ustavil mezi světlem a mezi tmou předěl.
5 I nazval Bůh to světlo dnem, ale tmu nocí.3
Pak nastal večer a po něm jitro, den jeden.4
6 Tu pravil Bůh: Buď klenba uprostřed vod,
ať tvoří předěl mezi těmi a oněmi vodami.
7 A učinil Bůh klenbu
a ustavil předěl mezi vodami, které jsou pod klenbou, a mezi vodami, které jsou nad klenbou.
I stalo se tak.
8 A Bůh tehdy nazval klenbu nebesy.
Tu nastal večer a po něm jitro, den druhý.5
9 Tu pravil Bůh: Sejděte se vody z pod nebes k jednomu místu, ať se ukáže souš.
I stalo se tak.
10 I nazval Bůh tu souš zemí; sejití vod pak moři.
A pohleděl Bůh, jak je to dobré.
11 Tu pravil Bůh: ať se země obsype pupeny, rostlinstvem plodícím semena i ovocným stromovím, jež po vší zemi dává různé druhy ovoce se semeny uvnitř.
I stalo se tak.
12 Tu dala země vzejít6 pupenům, různým druhům rostlinstva plodícím semena i ovocnému stromoví s různými druhy semen uvnitř.
A pohleděl Bůh, jak je to dobré.
13 Tak nastal večer a po něm jitro, den třetí.
14 Tu pravil Bůh: Ať jsou na klenbě nebes světlice, aby stanovily předěl mezi dnem a mezi nocí.
Budou zde na znamení, kvůli termínům, dnům i létům,
15 budou z nich světlice7 na nebeské klenbě, aby osvěcovaly zemi.
I stalo se tak.
16 Tu učinil Bůh dvě velké světlice:
jednu velkou světlici, aby vládla dni, a jednu malou světlici, aby vládla noci.
Také hvězdy.
17 A pak je Bůh všechny dal na nebeskou klenbu, aby svítily na zem,
18 aby vládly ve dne i v noci a aby stanovily rozdíl mezi světlem a mezi tmou.
A pohleděl Bůh, jak je to dobré.
19 Tak nastal večer a po něm jitro, den čtvrtý.
20 Tu pravil Bůh: Ať vodami rejdí živočišný 8 rej
a ptactvo ať třepotá se nad zemí, nad nebeskou klenbou.
21 A tehdy Bůh stvořil velké draky i všechny ty plazící se živočichy, jejichž druhy si rejdí ve vodách, i všechny druhy okřídleného ptactva.
22 A požehnal tomu všemu Bůh a řekl:
Ploďte se a množte se a naplňte mořské vody. A na zemi ať se množí ptactvo.
23 Tak nastal večer a po něm jitro, den pátý.
24 Tu pravil Bůh: Ať dá země vzejít různým druhům živočichů: dobytku, plazům i všem druhům suchozemců.
I stalo se tak.
25. A tak Bůh učinil různé druhy suchozemců, různé druhy dobytka i všechny druhy plazů.
A pohleděl Bůh, jak je to dobré.
26. A tu Bůh pravil: Učiňme člověka naším obrazem, naší podobiznou,
ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí a nad každým plazem plazícím se po zemi.
27 A tak Bůh stvořil člověka svým obrazem,9 obrazem Božím jej stvořil,
rodu mužského a ženského je stvořil.
28 A Bůh jim požehnal a pravil jim: Ploďte se, množte se a naplňte zemi, podrobte si ji,
panujte nad mořskými rybami i ptactvem nebeským, nad každým živočichem plazícím se po zemi.
29 A Bůh pravil: Podívej, všechno toto rostlinstvo plodící semena, kolik ho jen po tváři země je, i všechno toto ovocné stromoví plodící semena,
vám tímto dávám, aby bylo pokrmem vám
30 i všemu živému na zemi, všemu nebeskému ptactvu i všemu, co se plazí po zemi a v němž je duše života. Za pokrm [vám dávám] rostlinou zeleň.
31 A pohleděl Bůh na vše, co učinil. A podívejme, ono je to velmi dobré!
Tak nastal večer a po něm jitro, den šestý.
2,1 Takto se tedy dokonaly nebesa i země a všechen jejich zástup.
2 A tu, sedmého dne, dokonal také Bůh své dílo, které byl činil.
A sedmého dne pak přestal se vším svým dílem, které byl činil.
3 A požehnal Bůh sedmý den. A posvětil jej,
vždyť v něm přestal činit všechno své dílo, kterým jako Bůh tvořil.
Poznámky k překladu:
1 Nejdůležitější novinkou tohoto překladu je pokus odlišit v překladu dva typy hebrejských vět: věty narativní – a všechny ostatní typy vět (které by se jistě daly ještě dál podrobněji dělit). V biblických příbězích, jakým je i tento počáteční, „kráčí“ děj vpřed právě pomocí těchto narativů. Ostatní typy vět tvoří kulisy, okolnosti příběhu, případně přímou řeč. Příběh o stvoření se tedy dává do pohybu až na počátku 3. verše, totiž Božím přikázáním (= stvořením) světla. Úvodní – vedlejší – věta o stvoření nebes a země vyjadřuje okolnost Božího vkročení na scénu, důraz je na Božím promluvení. Jsem přesvědčen, že kdyby překladatelé dbali této zásady, ušetřili by církvi nejeden zápas na frontě kreacionismu. Navržený překlad vedlejší větou časovou též prozradí příbuznost našeho textu s textem mezopotámského mýtu Enuma eliš („Když nahoře…“)
2 „bez ladu a skladu“ je pokus opsat v češtině hebrejskou slovní hříčku tohú va-vohú (srov. židovské překlady, Buberovo německé „Irrsal und Wirrsal“ a Hirschovo a Sicherovo české „houšť a poušť). Nemá smysl překládat obě slůvka etymologicky možná precizně (tohú beztvarost, chaos; bohú pustota), ale za cenu ztráty rýmu a tím jisté příslovečnosti.
3 Snažím se odlišit narativní, v popředí stojící větu v prvé části verše, od nominální věty v části druhé. Tuto odlišnost naznačuji vynecháním slovesa v druhé části verše.
4 V překladu zachovávám porušení řady jinak řadových číslovek, použitých od druhého do šestého dne stvoření. Číslovka echad, „jeden“, evokuje židovskému čtenáři Hospodina (viz např. Dt 6,4). Použitý tvar tedy snad také připomíná, že jde od počatku o Hospodinovo dílo.
5 Dodržuji odstavce, jak je stanoví masoretská tradice, která ještě nezná dělení na kapitoly.
6 Volím sloveso, které se blíží použitému kořeni j-c-a v hifílu, tedy vyvést (biblický terminus technicus pro exodus)
7 Pokus odlišit a zároveň poukázat na jazykovou spřízněnost slov ór („světlo“ v. 3) a máór („světlice“ v. 15n).
8 Překládám vazbu nefeš chajá jako živočich, resp. živočišný.
9 Přikláním se zde oproti kralickému překladu „k obrazu svému“ k doslovnějšímu instrumentálu „svým obrazem …“ Pro výklad tak zůstává otevřena jak možnost, že obraz Boží je lidským určením („stvořil ho, aby byl jeho obrazem“), tak možnost, že Boží obraz je nástrojem stvoření člověka („stvořil ho pomocí svého obrazu“).