Jsou kazatelé božího slova rovni trhovcům? Radní v Kolíně si myslí, že ano. Nebo v rámci občanské rovnoprávnosti extremistickým násilníkům? Policisté zasahující v Krupce proti účastníkům bohoslužby říkají ano. Tyto příklady nás vedou k vážnému zamyšlení: je boží slovo v naší občanské společnosti něčím méně než běžná ústavní svoboda projevu?
Ústava nám zaručuje svobodu slova. Nebylo tomu tak vždy. Naopak, po většinu lidských dějin panovníci a vlády potlačovali svobodu vyjadřování. Existovalo však místo, kam světská moc nedosáhla, kázání slova božího povětšinou unikalo z královské jurisdikce. V kostelích platilo pro každého právo azylu. A v čase bohoslužby podle všeobecně uznávaných pravidel války utichaly zbraně.
Dnes by se dalo říci, že žádná taková privilegia už netřeba. Ústava nám dává všem rovná práva se projevit, ať už chceme číst z bible, lákáme kupce ke svému stánku, nebo voláme: Čechy Čechům. V dnešní sekulární době to asi sotva koho překvapí. Vždyť se kvůli občanské rovnosti v křesťanské Evropě zakazují nosit do školy křížky (ano, to, co nyní mají v demokratické Francii, jsme už zažili za komunistické totality).
Avšak přes všechnu snahu o občanský, nenáboženský, legalistický přístup však nemůžeme pominout otázku legitimity. Svoboda náboženského projevu není odvozena od občanské svobody slova, ale naopak. Tak jako naše zákony stále vycházejí z desatera, je předobrazem všeobecné občanské svobody projevu svoboda náboženské půdy.
Myslím, že ti, kteří nařídili zásah v Krupce – jakkoli pro něj jistě najdou legální oprávnění – zapomněli na jednu důležitou věc. Že ti protiromští extremisté, jejichž nahlášený pochod měla rušit bohoslužba pod širým nebem, si mohou vykřikovat své nenávistné pravdy i díky křesťanské tradici a dlouhému boji za svobodu vyznání. Možná byla legalita na straně neonacistů. Ale legitimita byla nepochybně na straně těch, kteří se přidrželi tisícileté tradice obrany slabších božím slovem. Tradice, kterou povětšinou respektovali i komunisté, kteří by se zřejmě obávali rozehnat bohoslužbu.
Jestliže v Krupce státní moc degradovala účastníky bohoslužby na úroveň demonstrantů, pak v Kolíně nepřiznali radní účastníkům biblického čtení ani tento status. Pouhé nahlášení podle shromažďovacího zákona jim nestačilo. Ačkoli by jistě stačilo u shromáždění extremistů. Čtení z bible je prý záborem veřejného místa, je na ně třeba mít povolení. A to – na rozdíl od trhovců – pastorovi uděleno nebylo. Podle jednoho radního prý bible patří do kostela. Zřejmě tím myslel něco takového, jako že choromyslní patří do ústavů a ne mezi lidi.
Zdá se, že v 21. století po Kristu si veřejná moc s křesťany opět jaksi neví rady. Právo azylu už jí nic neříká. Je zjevné, že otázku, zda třeba místo, kde se koná bohoslužba, není pod jakousi zvláštní ochranou, si úřady vůbec nepoložily. Šlo prostě o překážku v cestě extremistů, kterou bylo třeba odstranit.
Ještě hůř to dopadlo v Kolíně. V Krupce řešili konflikt svobody účastníků extremistického pochodu a svobody návštěvníků bohoslužby. Dali na základě občanského principu přednost těm prvním, kteří si ono místo pro sebe vyhradili dřív. V Kolíně neřešili konflikt dvou občanských svobod. Prostě se tak nějak rozhodli neuznat náboženskou svobodu hodnou ani takové míry ochrany, jako právo hlásat nenávist.
Krupka i Kolín je dvojí vážné varování. Naše společnost, naše právo, naše svobody, stojí na jistých základech. Ať si to kdo chce, nebo nechce připustit, kořeny této civilizace vězí pevně v křesťanství a jeho hodnotách. Naše podoba veřejných institucí i naše tržní pravidla mají základ v křesťanské morálce. Demokracie ani trh žádné mravní hodnoty samy nevytvářejí. Ale naopak na nich stojí, potřebují je ke své existenci a kvalita veřejné správy i hospodářství závisí na síle těchto zásad.
Nelze si prostě myslet, že si můžeme dlouhodobě uchovat takové hodnoty, jako je třeba svoboda slova, když budeme neuváženě bořit základy, na kterých tato a další práva a svobody stojí. Boží slovo tu bylo dřív. Dřív než trhovci a neonacisti. A tato civilizace potrvá v podobě, v jaké ji známe, přesně tak dlouho, dokud tu boží slovo bude s námi.