Smutný pohled na Tvůj hrob. Ale přece dvě lucerničky. Hřbitov je v těžké mlze a padá tma.
Leží tam také můj otec, který zde sám pochoval několik set lidí.
A dokázal blízké povzbudit jako málokdo. Jen se mnou měl potíž. Kříž.
Před deseti lety v krátké době se vám oběma otevřel sněženský hřbitov.
Před deseti lety i teď zoufale hledám v otcově pozůstalosti. Trochu jiný svět. Skoro by i povzbudil. Mne a možná Tebe.
Ale Tys už asi nemohl. Moc žít. Hodně za sebou a před sebou?
Před chvílí jsem jel kolem hotelu Sport, kde jsi zůstal. Skoro bych se tam s nejasným koncem zdržel. Cesta vedla dál. Ke sněženskému hřbitovu. Stále ke mně mluví můj otec. Dědeček, babička, strýc Balabánovi. Mne ještě leckdo a leccos drží.
Tebe už nikdo neudržel. Tvůj otec Tě hodně naučil, včetně střechy na našem domě. Ale nechal Ti děsivý odkaz. Matky jsi mnoho neželel. Ale už ses vezl. Jeden z nejpronikavějších myslitelů, formulátorů a pak i kazatelů. Zároveň Tě rozežíral alkohol a spolu s ním Tvé směřování za hřbitovní zeď.
Oženil ses. Šťastně. Ano tak. Byli jste si podobný. „Prý vychovávají děti negativisticky“.
A byla dobrá období. I spokojenou rodinku jsem viděl
a OF, poslanec, PROTESTANT.
Žel jsem byl náhodou u Tvého definitivního rozchodu s talárem.
Kdo má právo psát o Tvém životě.
Mně chybíš a chyběl jsi mi, když jsi ještě žil!
Ale copak já, Tvoji!
Dodnes si vyčítám, že jsem Tě v posledním čase nenavštívil
Přes všechny hrůzy, zvlášť ke konci Tě mnozí zatracovali, i právem, mnozí vážili
Tak jako chybí některá písmena v Tvém jménu na hrobě
Tak vždy bude chybět „jednotný pohled“ na zakladatele Protestanta
Výrazná osobnost, výrazný konzument, výrazný thanatofil i kazatel
Viděl jsi ty zástupy od sněženského kostela ke sněženskému hřbitovu?
A nakonec? NEUMŘEL JSI VČAS?
Nechme to na Bohu, a ať povzbudí smutné
Před deseti lety zemřeli Jan Svoboda (1962–1998) a Jaroslav Pfann (1924–1998)