Četl jsem už na titulní straně deníku o společné mši sloužené křesťany, muslimy a buddhisty. V televizi jsem slyšel o rabínovi, jenž sloužil mši. A v rádiu o muslimech opouštějících mešitu po svatém přijímání. Kdo by se rozhodl vést si archiv podobných kiksů, měl by ho brzo obsáhlý. Archiv si nevedu, tak jen příklad nejčerstvější z Aktuálně.cz: „Další návrat do politiky plánuje známý evangelický duchovní a písničkář Svatopluk Karásek. V podzimních volbách do Senátu se pokusí uspět ve volebním obvodu Lounsko a Rakovnicko. (…) Známý kněz už zná většinu jmen svých největších soupeřů.“ Ano, velmi mnohým novinářům může být celá reformace ukradena. Jak to evangelíkům vadí? Jeden z Karáskových kolegů z českobratrské církve mi napsal: „V tomto hodně bezvěreckém, leč ještě více pověrečném či pověrčivém národě mi toho již moc nevadí. To nerozlišování je ovšem velmi chybné. Jeden z důležitých reformačních principů je všeobecné kněžství. To bylo mocným impulsem české reformace.“ A jiný, Tomáš Trusina: „Mně to vadí z několika důvodů: kněz je – teologicky a biblicky vzato – výlučná zástupná, resp. prostředkující funkce mezi ‚božím lidem‘ a ‚bohem‘. Je nutná tam, kde se bohoslužba chápe především jako ‚služba božstvu‘, a proto je v jejím středu oběť… Zkrátka – označení ‚kněz‘ a ‚mše‘ strpím, není-li vyhnutí (v osobním rozhovoru s ohledem na situaci partnera), každopádně mne zařazuje někam, kam nepatřím a kde se ani docela osobně necítím dobře.“ A Jan Šimsa: „Řadě lidí, zvláště starších, to vadí. Pro tyto ‚staroprotestanty‘ to je zásadní věc, že evangelický farář není kněz, který obětuje za lid, ale jeden z lidu. Podobně mše je slovo, které označuje bohoslužby s ‚proměňováním‘ a bylo to vskutku tak, že o to se vedl zápas za reformace. Mně osobně to nikdy nevadilo, asi také poroto, že jako latiník jsem věděl, že to slovo vzniklo z výrazu: ‚Ite, missa est‘, tj. že prostí věřící mohou odejít a zůstanou jen kádroví, kteří se zúčastní svátosti. V zásadě to však není dobré a jsou ovšem i lidé přecitlivělí na singulár ‚bohoslužba‘, tj. služba Bohu. Pro protestanta jde o ‚bohoslužby‘, popř. ‚služby Boží‘ tj. Bůh jimi slouží nám lidem.“ – Upřesnění od tří moudrých evangelických farářů snad stačí. Ono nerozlišování, dodejme, se samozřejmě může dotýkat stejně i křesťanů, kteří reformaci odmítli a mají k tomu zase své důvody. Asi nemá cenu hořekovat, jak daleko jsme se vzdálili dosti základním pojmům evropské kultury. Ale třeba by šlo něco dělat. Chytrým novinářům by mohlo stačit, kdyby libovolného duchovního požádali o hodinový výklad. Pak by si aspoň ty nejzákladnější pojmy už nepletli, tak jako si nemyslí, že máme 487 a půl poslance nebo že hokej se hraje na poločasy.
Vyšlo v kulturním týdeníku A2 23. 4., autorovi děkujeme za laskavé svolení k otištění