Narodil se v r. 1994 v Ukrajině ve městě Čerkas. V předškolním věku se s rodinou přestěhoval do Kyjeva, kde žije dodnes. Momentálně slouží v dobrovolnické jednotce a brání svou zemi. Také ale stále maluje a jak říká: snaží se porozumět nové realitě, svému místu v ní a tomu, jak může nadále tvořit.
Bohdane, díky moc za možnost udělat s tebou rozhovor. Je vlastně vtipné, že jsme se osobně nikdy neviděli. Vím, že jsi studoval na FAVu v Brně v ateliéru Vasila Artamonova, kam nastoupila také moje dcera. Jenže zrovna začala ruská invaze a ty jsi byl právě na Ukrajině a už ses do Brna nevrátil…
Dobrý den, paní Blanko! Je nečekané a milé, že někdo má takový zájem se mnou mluvit a přelévá se to až do celého rozhovoru. Přesně tak, studoval jsem malbu v ateliéru Vasila Artamonova, zbýval mi jen jeden semestr, abych se stal mistrem, ale musel jsem se vrátit domů v Ukrajinu.
Tvoje umělecké začátky jsou podle tvých slov spojené s graffiti a hip hopem. A taky tě prý zajímala estetika 70. let, Andy Warhol…
Velmi mě přitahovala estetika sedmdesátých let. Začal jsem hrát na kytaru a později se od graffiti a hip hopové kultury přesunul k malbě. Když jsem se věnoval graffiti, inspirovalo mne to, abych začal vytvářet něco trvalejšího. Něco, co by se dalo pověsit na zeď, a ne, že mi to někdo někde na ulici přemaluje. Už v té době mne malba fascinovala mnohem víc než hudba.
Začal jsi tedy malovat. Jaká byla tvoje další cesta?
Navštěvoval jsem soukromé lekce kreslení a zároveň studoval na Fakultě fyziky a matematiky Kyjevského polytechnického institutu.
Kdy ses dostal do Čech a do již zmiňovaného ateliéru Vasila Artamonova na VUT FAVu v Brně?
Po získání bakalářského titulu doma jsem nastoupil do magisterského studia právě v Brně. Bylo to v r. 2021.
Ale studium jsi nedokončil….
Ne. V roce 2022 po zahájení rozsáhlé invaze Ruské federace na Ukrajinu jsem vstoupil jako dobrovolník do řad obranných sil.
Tam byl problém s nějakým státním financováním, ne? Proto jsem vlastně začala posílat peníze vaší jednotce.
První jednotka, ve které jsem byl, byla dobrovolnická. Takové jednotky podle definice nemají státní financování.
Vaše dobrovolnická jednotka Pravý sektor vznikla kdy?
V roce 2013, během revoluce důstojnosti na náměstí Nezávislosti v Kyjevě. Od roku 2014 se Pravý sektor stal dobrovolnickým praporem a dobrovolníci se vydali na východ Ukrajiny se zbraní v ruce.
A ty jsi k nim vstoupil tedy v roce 2022…
V roce 2022 jsem vstoupil do Pravého sektoru,(Národní garda Ukrajiny, konkrétně jedna z brigád“ Ofenzivní gardy”), ano. Nebyl jsem v té době v žádném spěchu, abych vstoupil do „oficiální armády“.
Pokud můžeš o tom mluvit, řekni prosím pár informací o vašem pluku. Nejsou tví druzi i hrdinové od Azova?
Promiňte, nemůžu
Jasně, v pořádku. A jaké je tvé místo? Co děláš?
Logistika vyhrává války ;)
Když jsi zůstal na Ukrajině, tak asi o žádné vlastní tvorbě nemohla být v tu dobu ani řeč, co?
V roce 2022 jsem nakreslil několik nákresů a byl jsem pohlcen hrůzou z vědomí rozsahu tragédie. Jen v Mariupolu zabili Rusové na mnoho tisíc civilistů. Umíte si představit rozsah genocidy? A to je jedno z velmi, velmi mnoha obsazených míst.
A trochu osobní otázka, jak je výtvarníkovi, malíři v tomhle marasmu?
Mám svědomí a sebeúctu. Být Ukrajincem pro mě znamená nejen mít ukrajinský pas a využívat jeho „výhod“. Být Ukrajinec je pro mě o zodpovědnosti. Protože pokud se nesnažíte být Ukrajincem, můžete se snadno stát Rusem. Takže jsem neměl jinou možnost. Nikdy bych si neodpustil, kdyby moje „matka Ukrajina“ byla znásilněna a já bych hledal výmluvy, proč se nemohu bránit.
Myslíš, že je důležité, aby umělci svým uměním dávali najevo svoje občanské postoje? Je jiné, když brání svou zemi umělec a když třeba učitel?
Není v tom žádný rozdíl. Umělec není o nic lepší ani důležitější. Je to povinnost absolutně každého. Ale až bude po všem, umělec bude schopen tuto zkušenost zpracovat, pokud se s ní vyrovná. Ale co může nabídnout umělec, který se během války rozhodl zavřít oči?
Jak tě jako umělce válka a tvoje aktivní účast v ní ovlivnila, ovlivňuje?
V první řadě mi válka vzala možnost aktivně pracovat v dílně, experimentovat a cítit se svobodně ve svém vysněném světě. Jinak to ani být nemůže, to je jasné, není tu koho vinit, kromě Rusů. Kromě toho… Nechci spekulovat na téma války, svého ukrajinského pasu a tak dále… Čas ukáže, jak na mě válka zapůsobila.
A jak podle tebe, válka umění proměňuje?
Válka vždy ovlivňovala umění. Vzpomeňte si například na umělecký rozmach po druhé světové válce. Existuje dokonce i pojem „poválečné umění“.
Podle tvých sociálních sítí jsi malování úplně neopustil nikdy. První válečné obrázky byly ty, co byly vystavené na velké výstavě v Doxu?
Úplně jsem se nevěnoval umění až do roku 2023. Ano, v Doxu byly vystaveny mé kvašové kresby na válečné téma, které byly vytvořeny v roce 2022.
Ty žiješ v Kyjevě. Tam máš asi i ateliér?
V Kyjevě mám ateliér, ano. I když nemůžu říct, že bych tam pořád bydlel. Moje služba má svá specifika
Co tě vedlo k tomu, že ses vrátil k malování na plátna?
Když jsem dokázal „vydechnout“, dokázal jsem alespoň uvažovat o umění ne jako o dokumentování hrůzy. A tedy i různé nápady – jiný formát. Některé věci nemá smysl dělat na papíře, pokud myšlenka vyžaduje jiný povrch.
Jakou techniku vlastně používáš? Podle tvého artbooku to není jen olej na plátně, ale i tvorba sprejem, akrylem?
Pracuji v podstatě jen s olejem. Existují však i experimenty – sprej, epoxidová pryskyřice, dřevo a téměř nikdy akryl.
Jakým tématům se ve své tvorbě věnuješ a jak si témata vybíráš? Vím, že jsi maloval portréty, běžný život na ulicích, budovy v Kyjevě
Zachycuji osobní zkušenosti i příběhy svých spolubojovníků – životní osudy lidí, kteří mě obklopovali a obklopují dodnes…
Tvůj nový artbook je tématicky zaměřený na auta a motorismus. Proč? Souvisí to s tím, jak jsi mi psal, že se snažíš na známé předměty nahlížet jiným způsobem?
Ale ne, je to vlastně docela jednoduché. Prostě mám spoustu barevných obrázků s autíčky a městskými motivy :)
Jaký máš časový prostor na svou tvorbu? Maluješ pravidelně, nebo nahodile, když máš zrovna čas?
Jeden až dvakrát za měsíc.
A jak vlastně vypadá tvůj „běžný den“?
O takových věcech je lepší s žádným vojákem nemluvit :)
Bohdane, ještě se vrátím k tvému poslednímu příspěvku na facebooku. Udělal mi radost, protože se v něm objevují sny, co bys chtěl dělat, až bude po… Vidím v tom velký posun za těch pět let – už si dovolíš snít a žít?
Kdybychom jen tak bezdůvodně přenášeli kameny z místa na místo, aniž bychom chápali, k čemu to všechno je, brzy bychom zahynuli. Nejprve uvnitř, a pak i jako fyzické tělo. Sny mi pomáhají zapomenout na strašnou únavu. A tyto sny nikdy nepřicházejí ve formě myšlenky „co kdybych se z Česka nevracel domů“, protože ničeho nelituji. Udělal jsem všechno správně a doufám, že si zasloužím odpočinek v době míru.
A dopřejme si trochu fantazie, co bys rád dělal až bude po válce?
Chybí mi malování a možnost neustále cestovat po různých zemích a navštěvovat výstavy. To bude to hlavní, čemu se budu věnovat po válce.
Jak to vypadá s tvou výstavou v Čechách?
Zatím vím jen to, že se bude konat letos. K podrobnostem jsme se bohužel ještě nedostali…
A doma, tam taky vystavuješ?
Upřímně řečeno, v poslední době vystavuji spíš v zahraničí, ale stává se to i doma. Je snazší „se zviditelnit“ v zahraničí, aby si tě všimli i doma :-)
Je možné si někde zakoupit tvoje obrazy? jestli ano, můžeš nám poskytnout nějaký odkaz?
Díky moc za rozhovor. Ukrajině sláva. Hrdinům sláva.
A já vám děkuji za rozhovor, za zájem o Ukrajinu a o mé umění.
Nadační fond Phoenix tactical care