Výstava Olgy Nové v pelhřimovské modlitebně
Název výstavy si Olga Nová vypůjčila od jednoho z klientů denního stacionáře pro lidi s poruchami paměti (demence aj.) Tato přímočará věta v sobě nese naléhavost přítomného okamžiku – v prostředí, kde se minulost a schopnost sebeurčení postupně rozostřují, zbývá prostě „být“, dokud to jde.
Autorka, studentka brněnské FaVU, ve své práci organicky propojuje roli umělkyně a dobrovolnice v centrech denní péče (Diakonie ČCE v Brně, Gerontologické centrum v Praze). Výstava nepředkládá doslovnou dokumentaci diagnózy, ale skrze vizuální metafory hledá způsoby, jak fixovat zkušenost blízkosti a nenápadné intimity a zkoumá různé aspekty důsledků nemoci. Expozice je rozkročena mezi dvěma světy. Prvním je mikrosvět stacionáře – prostor vymezený zdmi, rituály a péčí, kde se čas zpomaluje a identita se udržuje skrze společně strávený čas či tvorbu. Druhou polohu tvoří plenérové malby městských či vesnických výjevů.
Ty jsou k tichu stacionáře věcnou protiváhou; zachycují veřejný prostor, kterým procházíme a v němž se dennodenně pokoušíme o totéž – být přítomni.
Olga Nová pracuje s technikou postupného vrstvení barev a lazur. Zvolené tóny mají evokovat klid a útěchu, které autorka vnímá jako nezbytné nástroje pro zvládání náročných životních situací. Obrazy zde nejsou pouze estetickým výsledkem, ale především nástrojem interakce – cestou, jak neztratit kontakt se sebou ani s druhým.
Text připravila O. Nová pro vernisáž jarní výstavy ve sboru ČCE v Pelhřimově. Nyní je k shlédnutí 11.–18. 7. 2026 v kostele ČCE v Jánských Lázních. Foto z vernisáže František Bína