v níž spolu s Ivanou Veselkovou a Zuzana Fuksovou z podcastu Buchty rozebírají zásadní biblické příběhy a pojmy
Proč jsi vůbec začal ten podcast dělat?
Líbilo se mi, že Buchty dělají úspěšný spin off (oddělený pořad – pozn. red.) Buchty čtou se Standou Zajíčkem, profesorem literatury. A vnucoval jsem se jim s myšlenkou, že logický další krok je něco jako Buchty čtou Bibli nebo Buchty o Bibli – tak dlouho, až jsem se nakonec vnutil. Samozřejmě, kdyby Ivanka a Zuzka nechtěly a byla jim ta myšlenka odporná, tak by to nevyšlo. Ale trochu tuším, že přece jen chtěly.
Možná proto, že jim jsi sympatickej.
Je fakt, že třeba s Ivankou se známe strašně let. V jednom ze svých opravdu nejstarších pořadů šla asi v r. 2008 točit reportáž na faru do Čerčan.
Tos ještě nebyl v rádiu.
Byl. Já jsem v Radiu Wave skoro od začátku, od r. 2007. Hergot připravujeme od r. 2012, a to už jsem měl za sebou s rozhlasem ledasjakou historii v rámci pořadu Vizionáři, který vymyslel Petr Vizina. A to nepočítám celkem pravidelnou hostovačku v pořadu Na křesťanské vlně Plzně, kde má moje kamarádka Jitka Rusová pořad Jednohubky o hudbě, ale i o víře. A tam jsem jezdil už někdy v r. 2001.
Tys chtěl v rádiu působit odjakživa?
Asi jo. Vždycky mě bavilo povídat o hudbě, tak do rádia byl už jen malý krok. Na ten pořad jsem se vždycky „vyfutroval“, připravil si písničky a co k nim říct, a při rozhovoru to pak ze mě „padalo“ docela dobře. Mě to prostě bavilo. Nevím, jestli to bylo dobrý, nikdy jsem si to už po sobě znova nepustil. Ale zpětnou vazbu jsme dostávali – od nejlegendárnějšího rozhlasáka Petra Vaďury, který byl v té době boss křesťanského vysílání v západních Čechách. A ten nám vždycky posílal zpětnou vazbu, jak moc to bylo komunikativní, jak nám šla interakce, jestli to bylo zajímavý obsahově… No a k tomu jsem zhruba před 10–12 lety měl ještě jednou za měsíc příspěvek na Proglasu. Střídaly se tu drobné pořady o dění v jednotlivých církvích. Takže už s tím rozhlasovým prostředím žiju docela dlouho a s Radiem Wave skoro od začátku.
A s Ivanou Veselkovou ses seznámil až na Wavu?
Jsme stále docela dobrý kamarádi, i když s její kamarádkou Zuzkou Rejchovou, se kterou na Wavu točily rané pořady, se tolik nevidíme.
Se Zuzanou Fuksovou ses seznámil kdy?
Se Zuzanou Fuksovou jsem se osobně seznámil až mnohem později, ale poprvé jsem ji zaregistroval kolem r. 2006 v Čokovoko. Potom, když začaly dělat s Ivankou podcast Buchty nebo když Zuzka točila ten „pandemický audiodeník“ z chaty. A pak jsem dostal k narozeninám nebo k Vánocům její knížku Cítím se jako Ulrike Meinhof, což jsou její tweety a krátké úvahy. Tak to mi přišlo hodně vtipný. Počáteční díly podcastu Buchty mě bavily, ale pak mne hodně zaujala jejich bokovka Buchty čtou. Tam není jediný vyloženě slabý díl. I když některá z těch literatur nemusí být tak přitažlivá, vznikne vždy výborná interakce mezi nimi dvěma a Standou Zajíčkem. A napadlo mě, že by nebylo marné udělat to podobně. Ivanka se toho chopila, protože to musela prosadit. Udělali jsme záměr, navrhli prvních osm dílů a teď uvidíme, jakou to bude mít odezvu.
Přál by sis pokračování?
Moc. Protože by došlo na některé důležité věci, které si myslím touhle formou ještě zpracované nejsou. Rád bych třeba věnoval extra sérii ženám v Bibli, protože si myslím, že to dovedeme vtipně uchopit a hlavně o tom nikdo z běžných posluchačů a posluchaček moc neví, a tak to může nějakým způsobem prorazit tuhletu informační hlušinu.
Když ten pořad chtěla Ivana Veselková prosadit, musela o tom něco říct. Což znamená, že o tom tématu musí být docela informovaná.
Informovaná je, a v rozhlasu je taky docela vysoko. Takže když o něčem komunikuje, má to svou váhu. My se Zuzkou jsme oba takoví legrační externisti.
Když tehdy za tebou přijela točit na faru, zajímala se spíš o tebe jako faráře, nebo ji zajímalo i něco o náboženství nebo Bibli? Musí k tomu mít vztah, když chtěla točit takový pořad.
Jak to má Ivanka s náboženstvím, je pro mě záhada. Snažil jsem se na to teď přijít ve speciálu, který jsme naopak natočili jako Hergot! s Buchtama, venku je od 17. května. Je kolem toho informačně velmi střídmá a ostýchavá. Vím, že dělá tarot, že ji zajímají totemová zvířata, tyhlety věci, a jak nad tím přemýšlí, snad vyplývá z toho pořadu. Ale pokud jde o přímý poměr k náboženství, to nevím. Je kolem toho taková cudnost.
Texty Zuzany Fuksové na mě působily jako hodně inteligentní, hodně „židovské“ – v tom, jak popisuje realitu vtipným až jakoby rabínským způsobem. Vzbuzovalo to představu, že pochází z dávné chasidské rodiny…
No nevím, nic takového nepřiznala, ani v tom pořadu. Ale ostrovtip má trošku nabroušený, a to mě na tom baví, ta diskutérská břitkost.
Jakým způsobem na to zvládáš reagovat a jak moc to připravujete? Ať děláte Noemovu archu nebo Kaina a Ábela, skáčou ti do toho.
S tím se počítá. A ty se musíš vlastně připravit úplně na cokoli. Což je náročný, ale vlastně zábavný. Dopředu jsem si poctivě hledal podklady k okruhům – na co se asi budou ptát a co je bude zajímat. Ale to je pouze malá výseč toho, co se potom v tom pořadu reálně odehrává. Protože tam pak Buchty jedou z padesáti procent na volných asociacích a dada humoru a různých vtipných komentářích.
Takže připravit se sice můžeš, ale nikdy se nepřipravíš dost. Vlastně mám štěstí, že nejsem dostatečně akademicky vzdělaný, protože pro člověka, který je např. vynikající biblista a chtěl by zůstat absolutně věrný a přesný, neudělat nešikovnou zkratku nebo to nezploštit, by to bylo sebevražedný.
Tím to právě dostává „židovský drajv“ – jako vyprávění příběhů, chvilkami až apokryfní, protože i ty jejich otázky jsou často „apokryfní“.
Jasně. Já se přitom snažím odpovídat poctivě, ale také čekám na odezvu, až mě někdo zkritizuje, že jsem něco udělal nebo řekl špatně…
Tím, humorem, který tam dělají, to má dynamičtější a šťavnatější náboj, než když bys ten pořad dělal s nějakým kolegou farářem. Tak jsem to dřív viděl u Karla Müllera nebo Jakuba Malého – Pastoral Brothers si to jako kolegové nemohli navzájem moc nabourávat. Ale tobě to ty holky rozbíjejí, což je mnohem větší divočina, ale posluchačsky to je mnohem šťavnatější a úspěšnější.
Baví mě na tom právě to, že to není typ rozhovoru, co děláme např. v Hergot!u, kde se snažíme být přesní. Fundovaný hodinový biblický pořad jako Pastoral Brothers je obsažný a důležitý a je dobře, že se to dělá. Stejně tak jako ten mladý student Šimon Bláha z ETF, který dělá fakultní videa. To je takové uměřené. A tohle je zase úplně jiný žánr. A je mi jasný, že to cílové posluchačstvo jsou úplně jiný lidi. Do církve by v životě nepřišli, Bibli by pravděpodobně do ruky nikdy nevzali. A přesto u toho tu půlhodinku vydrží. Což je prostě bomba. Kdy získáš něčí pětatřicetiminutovou pozornost na biblické téma? Tomu se v běžném životě nikdo věnovat nebude.
Čili váš pořad nevnímáš jako konkurenci, ale jako doplněk toho, co se o Bibli dá v médiích slyšet nebo vidět.
Přesně tak. Takhle jsem to ale měl i s Hergot!em. „Chci pořad, kterej bych vydržel poslouchat i já. Ne něco, co je v křesťanským vysílání v televizi nebo v rozhlase,“ říkal jsem si tehdy, „vždyť to nevydržím poslouchat ani já, kterej k tomu má pozitivní poměr, co potom ty normální lidi?“
Mě překvapilo, že moje žena, která ostatní věci nevydrží poslouchat, říkala, že vás vydrží poslouchat a baví jí to.
To je nejlepší reklama: Vydržel jsem u toho, neunudil jsem se.
Máte představu, kolik lidí to sleduje?
Mám čísla teprve z prvních dvou dílů, a je to takový slušný standard. Ovšem slušný na Buchty, a Buchty mají desetkrát větší poslechovost než Hergot!.
Takže ses díky Buchtám dostal na mnohem vyšší sledovanost.
Já osobně jo. Buchty jsou na svých číslech. Ale řekl bych, že pomůžou také dva chystané živé eventy, 18. června v Praze Na hradbách a 21. června v Brně v Kabinetu múz. Protože takovému pořadu vždycky pomáhá, že se někde živě objeví venku, mezi lidmi.
Když se připravuješ, řekneš jim předem, na jaké téma pořad bude, nebo ony jedou úplně z voleje?
Takhle to vůbec není, že bych témata udával já. Já jsem nabídl: „Holky, tady mám témata, co by podle mne mohly lidi zajímat, nebo co by se z Bible mělo vědět, co by mohlo patřit k všeobecnému vzdělání. A vy z toho vyberte, co podle vás dneska ještě nějak rezonuje.“ A holky z té hromady vybraly docela dost témat – a uvnitř nich pak dle vlastního uvážení vybíraly detaily, které podle nich lidi takzvaně feelujou.
Když si takhle vybraly, musely vědět, z čeho vybírají, takže jsou docela informované.
Řekl bych, že jsou. Zároveň si to rozdělily – Zuzka dělala ty popkulturní odkazy a vtípky a Ivanka se hodně věnovala tomu, aby – což je takový „buchtí formát“ – informace, které se objeví, se ještě během dílu průběžně rekapitulovaly. Takže se vlastně stále vracíš k tématu. To je její moderátorský styl, že se k té podstatě vrací dalšími otázkami, novým nasvěcováním atd. Mívá víc věcných poznámek a míň toho dada. Takhle to můžeš čekat. A někdy se může stát, že to ujede a začne dada oboustranné.
Zatím máte nachystanou a povolenou minisérii osmi dílů.
Ano, zatím je schválených osm. A dál se to nejspíš bude řídit podle toho, kolik posluchačů to bude mít.
To znamená, že bys byl rád, kdyby ten pořad mohl pokračovat.
Rozhodně. Myslím, že si to nepřekáží ani s Hergot!em, ani s jinými formáty a že v této podobě se tu nic podobného neobjevilo. I když se naskýtá hypotetická otázka, protože Martina Viktorie Kopecká s ženou Andreou chystají podcast Teoložky, který se má brzy vykopnout. Uvidíme, jak to pojmou. Jelikož ale Martinin styl trochu znám, myslím, že bude asi dost jiný.
Opět to nebude vaše konkurence.
Ale hlavně, čím víc pořadů o Bibli, tím líp. A čím víc pořadů o Bibli, které nejsou konzervativní, což ani ten Martinin pravděpodobně nebude, tak tím taky líp.
Tvůj obsahový vklad vychází z toho, že chceš oslovit publikum, které nechodí pravidelně do kostela. Zároveň ale jako farář pravidelně kážeš, připravuješ biblické hodiny. Jak to zvládáš uzpůsobit tak, aby byl podcast srozumitelný pro ty nekostelové lidi?
V tom dost pomáhají ty konkrétní otázky. A také doufám, že nejsem ještě úplně odpojený. Ani naše biblický nejsou moc formální a kázání také ne. Ale tady je to ještě o trošku dál – jak se o těch věcech bavit s někým, kdo vůbec není poznamenaný církevní mluvou ani předporozuměním z čtení biblických příběhů, s někým, kdo za sebou nemá nedělní školu, žádnou katechezi v dětství atp. Pro mě osobně je veliký vklad už to, jak mě ten podcast nutí mluvit normálním jazykem s normálními lidmi, kteří se přede mnou nemusí bát vtipkovat a dělat si z některých detailů legraci. Naopak mi to přijde úplně legitimní.
Podle toho pořadu to vypadá, že máš načteno spoustu věcí kolem. Připravuješ se na pořad podobně, jako když píšeš kázání na bohoslužby, že děláš nějakou exegezi a tak dál? Nebo prostě využíváš celoživotní zkušenosti faráře?
Na každý z těch dílů jsem použil snad všechny výklady, co jsem doma našel. Zhusta jsem čerpal samozřejmě z ter Lindena, jehož přístup k porozumění Bibli je tomu nejblíž – potřebné informace vrací přímo do příběhu a potom komunikuje sám příběh. Vždyť formou příběhu jsme zvyklí spolu sdílet tu zkušenost ještě z doby, než bylo písmo. Na tom, že ty příběhy něco znamenají, se snad ještě pořád můžeme civilizačně shodnout.
Je super, že mj. takhle upozorníš na přístup Nico ter Lindena.
Dozvěděl jsem se ale, že s ter Lindenem koketovali i někteří teologové z naší církve. Tomáš Novák, farář, který teď slouží na ústředí CČSH, žil dlouhou dobu v Holandsku, kde se s dílem ter Lindena seznámil, a snažil se i v rámci naší církve prosadit, aby se to vydávalo. Překvapilo mě, že tenhleten způsob myšlení a biblistiky má i v CČSH určité zázemí a sympatizanty. Což je podle mě dobře, protože by to mohlo představovat naději, že se toho začnou nějak vtipně chápat i faráři u nás. Sám jsem té ter Lindenově vykladačské metodě „uvěřil“, při přípravě podcastů mi pomohla nejvíc. Kromě „špeků“, které dokáže z tradic obou náboženství vytáhnout a nasvítit, jsem z toho vytěžil leccos dalšího. Myslím, že lidé, kteří mají Lindena přečteného, poznají, kde jsem do něj konkrétně sáhl.
Lindenova teologie je „ortodoxně liberální“. Svobodná v kristovském slova smyslu, že Ježíš chodil za těma prostitutkama a tak dál, nikoho neodsuzoval. A zároveň říznutá hlubokou znalostí židovské tradice, protože z jeho knih vyplývá, že velice dobře zná chasidské příběhy, tradici, apokryfy a tak dál.
Faktem je, že to pro mě byl vynikající zdroj. Ale jinak jsem šel do všech možných podkladů. Na každý z těch dílů jsem měl připraveno strašně moc papírů – aby to potom v té interakci dopadlo tak, jak to v diskusi dopadat má – že tě stejně někdo překvapí ze zálohy nějakým atakem, a ty musíš zareagovat podle možností k věci, i když tě to úplně překvapilo. Kdybych začal číst něco z těch příprav, okamžitě by to strašně upadlo. Nemělo by to žádný drajv. A vlastně by se ztratilo všechno hezké, o čem jsem mluvil a co v tom pořadu mohlo vzniknout.
Rozhovor připravil Petr Turecký
Buchty – Radio Wave
4. května 2026 o Noemově arše a potopě.
Petr shrnuje příběh o stavbě Noemovy archy: „Bůh řekl Noemu, ať začne stavět loď, protože nastane katastrofa a toto plavidlo by mělo zachránit Noeho rodinu i zvířectvo. Noe tedy začal bastlit loďku, která pak vypadala spíše jako velká krabice velká asi jako poloviční Titanic.“
Petr také zmínil, že Bůh v Bibli často měnil názor ve prospěch lidstva – dokonce prý i litoval, že na svět seslal potopu. Story o potopě je hlavně o tom, že lidi si často myslí, že jsou vládci přírody, ale to se jim vždy vrátí jako bumerang.
Poslechněte si Buchty o Bibli o Noemově arše a třeba zjistíte, že i vám se může vymstít, když budete moc machrovat.