Ta píseň (známe ji v české verzi Vozíčku, ke mně leť) se v posledních desetiletích stala lekcí z politické korektnosti. Korektnosti, která se učí z dějin. A může být takovou lekcí i pro nás. Ale po pořádku: píseň složil někdejší otrok z indiánského kmene Čoktů. Vyjadřuje touhu bezprávného člověka, který by už chtěl raději zemřít, aby našel svobodu v nebeské vlasti. Pracuje na plantážích za Červenou řekou, ta mu připomíná řeku Jordán, a představuje si, jak pro něj podobně jako pro proroka Eliáše (2Kr 2,12) přijede ohnivý vozík, aby ho přenesl do nebe.
Zhoupni se dolů, sladký vozíku,
přijedeš, abys mě odvezl domů.
Díval jsem se přes Jordán, a co jsem uviděl,
přijíždí, aby mě odnesl domů.
Viděl jsem skupinu andělů, jak za mnou přichází,
přicházejí, aby mě odnesli domů.
Pokud se vrátíš do nebe dřív než já,
přijdeš, abys mě odnesl domů.
Řekneš všem svým přátelům, že tam přijdu taky,
přijdeš a odneseš mě domů.
A teď zajímavá část dějin působení. Jedna z verzí vzniku té kontroverze praví: v ragbyovém týmu Twickenhamu dostal v roce 1987 jeden hráč od fanoušků přezdívku „ohnivý vůz“ pro svůj styl hry. Když v zápase skóroval, zpívali fandové tuto skoro extatickou píseň na jeho počest. Není divu, že se brzy stala klubovou hymnou a později dokonce oficiální hymnou anglické ragbyové reprezentace.
Hymna však má velmi odlišné přijímání na obou stranách Atlantského oceánu. V USA takové její používání opakovaně šokuje ty, kdo si uvědomují její historii a skutečné konotace. Píseň by se měla podle nich užívat k vyprávění o hrůzách otroctví. Jak hrozné to muselo být, když otroci pomýšlejí na smrt jako na vysvobození?
Úkol: zamyslete se důkladně, zda také naše dnešní společnost někoho nezneužívá? – Dovedete popsat, víte, jak žijí nejbědnější lidé v ČR?