V posledních letech se stalo pravidlem, že po teplé a na srážky chudé zimě přijde rovněž suché jaro. To letošní je dokonce nejsušší za mnoho desítek let. Nejvíce starostí to přináší zemědělcům, kteří jsou na počasí závislí. Ať v rostlinné produkci, tak při výrobě dostatečného množství krmiva pro zvířata. Ovlivnit, jaké bude počasí, se pokoušeli ve svých prohlášeních akorát komunisté. Dnes se mluví o potřebě zadržování vody v krajině. Ale ani těmito opatřeními toho mnoho nezmůžeme. Výstavbou rybníků a tůní zvýšíme vlhkost vzduchu maximálně několik set metrů v jejich okolí, ale déšť jimi nevyvoláme. Naopak zřízením tůně vzniklé otevřením podmáčeného místa na louce se výpar vody zvýší oproti tomu, když voda zůstane pod zemí zarostlé rostlinstvem. Z jednoho m2 tůně se v létě odpaří za den 5–7 l vody, zatímco z metru čtverečního louky 2 l. Mnoho tůní během léta vyschne úplně. Jejich hlavní účel tedy spočívá ve zvýšení diverzity druhů v krajině, zejména obojživelníků, kteří tyto malé vodní plochy bez ryb potřebují pro své rozmnožování. Je tedy nutné, aby tůň zůstala nevyschlá alespoň do poloviny léta. Okolí tůně musí zůstat nadále podmáčené, zde pak mohou též hnízdit mokřadní druhy ptáků, jako bekasina otavní, linduška luční, čejka chocholatá ad. Tůň nesmí vypadat, jako jáma v zemi, do které se stáhne voda z okolí, které se tím vysuší.
Množství srážek je u nás ovlivněno nikoli množstvím vodních ploch, ale nadmořskou výškou. Vidíme to v Jižních Čechách, kde je sice vybudováno kolem 7 tis. rybníků a voda zde zabírá 3 % kraje (25 tis. ha), ale za rok zde spadne 600–700 mm srážek. U nás na Vysočině 700–900 mm a nejvíce v pohraničních horách, 1200–1600 mm za rok. Sucho přináší starosti zemědělcům nejen kvůli pomalému růstu rostlin, ale i kvůli zvýšenému množství některých škůdců, zejm. hraboše polního, jemuž sucho vyhovuje. Není to zas tak dávno, co v létě dokázalo i 14 dní v kuse pršet, což hraboše nejen vyplavilo, ale v jeho populaci se šířily i různé nemoci. Nejsilnější gradace hrabošů zaznamenávají zemědělské podniky hospodařící na velkých plochách stejných plodin bez přítomnosti mezí, křovin, stromořadí, nesečených ploch, které jednoduše řečeno nejsou biotop hraboše polního. Zde pak začíná spor: Zachránit úrodu použitím jedu na snížení množství hrabošů, nebo hospodařit tak, aby se jich v krajině vyskytovalo přirozeně méně? Přesto se některé velké podniky nezastaví před použitím přípravků na hubení těchto hlodavců na polích. Pro plošnou aplikaci je u nás povolen třeba přípravek Stutox, který je vyroben tak, aby po pozření hrabošem nezpůsoboval následně sekundární otravy zvířat, která hraboše loví. Musí být ale aplikován do nor hrabošů, které se poté mají zahrnout hlínou. Předpokládá se, že hlodavec zahyne v noře. Polootrávený ještě žijící hraboš, který z nory vyleze ven, se pohybuje pomalu a dravci – sovy, lišky, čápi, volavky aj. – ho loví přednostně a přes tělo hlodavce se mohou sami otrávit. Zejména pokud se granulky jedu v jeho těle ještě nerozložily na neškodné látky. Je vidět, že i u těchto přípravků, které jsou šetrnější oproti běžně používaným antikolagulantům, některá rizika převládají. Ale zrovna příjemná není ani skutečnost, že se k nám mohou dostat potraviny vyrobené z rostlin, které byly pěstovány na pozemcích, kde byl použit jed na hlodavce.
Periodám suchého počasí se ubráníme těžko, ale hospodařit v krajině, která bude vyhovovat mnoha druhům rostlin a živočichů, možné je.