Církve patří mezi neziskové organizace, které napomáhají sociální soudržnosti společnosti. Bez neziskových společností stát nedokáže naplňovat své závazky v oblasti ochrany lidských práv, konkrétně v pomoci zranitelným skupinám, jako jsou lidé se zdravotním postižením, v krizových situacích, příslušníci rozmanitých menšin či seniorům.
Alena Matějková žije s rodinou již 13 let v Anglii. Pracuje jako vychovatelka na základní škole a učitelka hry na klavír. Je dobrovolnicí ve školství i v církvích.
Zajímalo by nás, jak rozvinutá je církevní a civilní dobrovolnická práce se školáky a ukrajinskými uprchlíky v regionu, kde žiješ, a co by mohlo být inspirací pro nás v České republice. Kolik církví působí ve vašem městě?
Bydlím s rodinou v malém městě v okresu Sefton, v hrabství Merseyside. Naše městečko u moře má zhruba 24 tisíc obyvatel a stále se zvětšuje. Působí zde šest křesťanských církví, samostatných sborů je tu celkem devět. Naše rodina hned zpočátku zakotvila v jednom ze tří místních anglikánských sborů.
Jak se církve ve vašem okolí podílejí na sociální soudržnosti demokratické společnosti?
Církve v regionu se nejen vzájemně doplňují ve svých charitativních aktivitách, ale vytváří i společné projekty. Oblíbená jsou mateřská centra a pravidelné kavárničky, na jejichž provozu se podílí desítky seniorů.
Sbory pořádají sbírky trvanlivých potravin a drogerie pro potřebné, konkrétně náš sbor provozuje sběrné místo celoročně.
Metodistický sbor každý týden organizuje klub pro pečovatele, kteří se dlouhodobě starají o rodinné příslušníky.
Církve také poskytují zázemí skautským organizacím. V naší klubovně mají schůzky čtyři dětské skupinky. Nejmladší oddělení, veverky, vzniklo minulý školní rok a navštěvují je i čtyřleté děti. Skauti v našem kostele minulý rok oslavili šedesáté výročí od založení místní pobočky.
Oblíbené jsou také kluby pro mladší i starší mládež. Organizace je přitom pro církevní dobrovolníky náročná, protože platí přísná bezpečnostní opatření. Je přesně stanoveno, kolik dětí má na starosti jeden dospělý. Dobrovolníci také mají absolvovat průběžně speciální výcviky první pomoci apod. Tyto kluby navštěvují i děti z ateistických rodin.
Dobrovolníci z církve Lighthouse Church provozují každý týden nízkoprahový kroužek, ve kterém společně s návštěvníky večeří a poskytují školákům prostor pro vypracování domácích úkolů. V provozu je i hernička pro mladší sourozence.
Převážně senioři z vícero církví provozují ve městě spolek Open the Book. Jedná se o biblickou společnost, která pravidelně navštěvuje základní křesťanské školy s pásmem písniček a dramatizací biblických příběhů. Do her jsou zapojeny i desítky dětí z publika. Open the Book působí v mnoha městech, v Anglii spolupracuje s 2000 školami.
Anglikánská církev u nás zřizuje dvě základní školy a katolická církev jednu školu. Drtivá většina rodin ovšem do kostela pravidelně nechodí. Záleží jim ovšem na vlídném klimatu církevních škol. Do křesťanských škol občas zapisují děti dokonce i muslimské rodiny.
Jak se k dobrovolnictví staví váš sbor?
Celoroční sběr trvanlivých potravin jsem již zmínila. Kromě toho náš sbor zastřešuje nejméně dvanáct skupinek dobrovolníků, od skautů přes turistický kroužek až po hudebníky. I na chodu bohoslužeb se podílejí desítky dobrovolníků. Díky snaze výpomocných kazatelů může náš sbor v neděli nabídnout pět různých shromáždění ve dvou kostelích.
Desítky let provozujeme také mateřské centrum. Dvě dámy z centra nedávno převzaly od města ocenění za svou dlouhodobou službu komunitě.
Náš sbor také podporuje základní školu v Tanzanii.
Podporuje nějak stát práci neziskových organizací?
Král Karel III. (stejně jako prezident Petr Pavel) opakovaně zmiňuje ve svých projevech soucit s potřebnými, důležitost práce neziskových organizací pro užší i širší komunity a jednotlivce. Král také sám podporuje přes 400 organizací, 20 jich sám založil. Královna Camilla zaštiťuje přes 100 neziskových organizací.
Pokud se zaměříme na charitativní organizace a nadace, tak stát je podporuje přímým financováním prostřednictvím grantů a také třeba daňovými úlevami pro dárce. Např. schéma Gift Aid umožňuje daňovým poplatníkům nejen si svůj dar odečíst z daní, ale stát také každou darovanou libru navýší o 25 pencí.
Nezanedbatelným příspěvkem státu je i poskytnutí přístupu k veřejným budovám a zařízením pro různé užitečné aktivity. Jednu již zavedenou praxi bych zde ráda zmínila: podstatná část muzeí má celoročně vstup volný, též i státní knihovny. V zimních měsících je tak potřební lidé (často opuštění senioři) mohou využívat během otevírací doby, aby se zahřáli. Někde dostanou i teplý nápoj zdarma, prostor je i pro dobrovolníky, kteří se snaží pomoci. Těmto bezpečným místům se anglicky říká warm points a lidé se o nich mohou dozvědět i z mobilních aplikací.
Stát filantropní organizace a dobrovolníky bytostně potřebuje, protože až 24 procent obyvatel UK žije v chudobě. (V České republice je to zhruba 10 procent lidí. Ovšem statistický úřad Eurostat uvádí, že až 20 procent obyvatel republiky je ohroženo chudobou).
Dostatečná není péče o osamocené seniory, válečné veterány, dlouhodobě nemocné, drogově závislé, bezdomovce a další znevýhodněné skupiny obyvatel.
NHS (Národní zdravotní služba) sice zajišťuje zdravotní péči zdarma pro všechny registrované obyvatele státu, ovšem některé služby jsou zoufale podfinancované, chybí např. systematická prevence některých onemocnění, nedostatečná je i psychologická a psychiatrická pomoc. Proto NHS pomáhají s péčí o pacienty nadace, charity a instituce.
Alarmující je také např. skutečnost, že v Anglii a Walesu přijde každý rok 200 000 dětí o rodiče z důvodu jeho (většinou se jedná o otce) nástupu do vězení. Z toho pak pramení celé spektrum problémů, kterým tyto rodiny čelí.
V každém městečku také můžete nakoupit v charitativních obchůdcích. Jsou to bazary již použitého oblečení ve velmi dobré kvalitě. Pořídit můžete i drobné dárkové předměty. Tyto obchody sídlí i na hlavních třídách, protože si mohou dovolit vyšší nájem díky daňovým úlevám. Zaměstnávají mladé brigádníky a prodavače středního i důchodového věku za regulérní plat, ale mnoho hodin pro ně odpracují senioři jako dobrovolníci. Tyto obchody část zisků věnují jedné konkrétní instituci nebo nadaci (a také se podle nich jmenují), které se starají např. o potřebné děti, pacienty, seniory apod. U nás v městečku je nyní těchto obchůdků dvanáct a jezdí k nám nakupovat i lidé z okolí. Atmosféra v nich je poklidná, protože zde často prodávají dobrovolníci s různými hendikepy, i např. se zrakovým onemocněním a senioři 80+. Takže opravdu nikdo nespěchá.
V České republice pomáhají média organizováním adventních koncertů pro tělesně hendikepované, během roku organizováním benefičních koncertů pro nevidomé, neslyšící, či vozíčkáře. Během televizního přenosu se vybere často přes dva někdy i tři miliony. Jsou takové akce také u vás?
Ano, média organizují a zaštiťují benefiční koncerty, sportovní akce i další zábavné pořady. Ráda bych zde představila dvě události.
BBC Children in Need je program, který probíhá vždycky na podzim. Jedná se nejen o komponovaný televizní pořad, kde se ohlašují reportéři z různých koutů země, ale i děti (i učitelé) ze základních škol – mohou přijít na vyučování v pestrobarevném oblečení. Kluci často volí fotbalový dres svého klubu. Kdo může, tak má přispět ve školách do pokladniček této organizace na potřebné děti. Během jednoho dne, 14. listopadu 2025, se vybralo 45,5 milionu liber.
Televize i rozhlas a další média také zpropagovala iniciativu fotbalových hráčů, aby znevýhodněné děti v království měly školní obědy zdarma. A to i v době covidových opatření. Situace je nyní taková, že všechny děti v Anglii mají první tři roky školní docházky obědy zdarma. A děti z chudých poměrů v našem okrese dostávají snídani, svačinku, oběd a opět svačinu zdarma, pokud o toto schéma projeví rodiny zájem. Školy v regionu se nyní dokáží o znevýhodněné děti bezplatně postarat většinou od 8:00 do 18:00.
Zmínila jsi, že ve vašem městě jsou tři církevní školy. Jak se na fungování školních institucí církve podílí? Jak se uplatňuje dobrovolnictví ve školství?
Církve školy zřizují, ale jedná se o státní, bezplatné instituce. Církve mají své zástupce ve školských radách, v kostele probíhají školní vánoční a velikonoční slavnosti. Každý semestr je také zakončen bohoslužbami v kostele. Oblíbená je dožínková slavnost, kdy děti přinesou trvanlivé jídlo do potravinové banky. Za zmínku stojí i skutečnost, že každá třída se během roku podílí na chodu těchto bohoslužeb.
Náš pan farář chodí do školy každý týden na shromáždění v sále školy, vypráví biblické příběhy, do jejichž animace zapojuje i děti. Také se zpívají dětské písničky.
Dobrovolníci ve školství se mohou realizovat na mnoha úrovních. V naší škole je stěžejní nejen dobrovolnická práce rodičů, ale i seniorů, kteří se cítí mezi dětmi dobře. Pro dobrovolníky, kteří pracují s dětmi ve škole, platí pouze jedna podmínka: musí mít čistý trestní rejstřík. Seniorky u nás se věnují hlavně čtyřletým a pětiletým dětem, hrají si s nimi venku a pod stříškou na hřišti s žáčky malují a čtou. Ve třídě se dětem věnují individuálně a pomáhají jim se čtením, pravopisem i matematikou. V nulté a první třídě, které jsou vybaveny podobně jako české školky, si s dětmi hrají v kuchyňce, knižním koutku apod. V naší škole působil desítky let manželský pár, který se staral zadarmo o chod školy a hlavně připravoval materiály pro výuku. Manželé vodili do školy postupně děti, vnuky i pravnuky.
Samostatnou kapitolou ve školství jsou dobrovolníci ve sportovních aktivitách. U nás pomáhají s dívčím fotbalem a v rámci organizace Bike Ability učí děti jízdu na kole. Pojištění těchto akcí zajišťuje instituce.
Dobrovolnická spolupráce se školou i širší komunitou je jen záležitostí dospělých, nebo se dobrovolníky v oboru, který je baví a který zvládají, mohou stát i studenti a děti?
Děti jsou k dobrovolnické práci systematicky motivovány již od malička. Mohou se zapojit do různých činností ve školách, kroužcích, ve sportovních organizacích, nadacích, v církvích apod. V naší škole si děti volí své zástupce do dětské školní rady, dále máme malé mediky, tým k prevenci šikany i třeba knihovníky.
Od čtvrté třídy se žáci začínají starat o malé děti z nultého ročníku a provází je do konce druhé třídy. Tzv. reception navštěvují již čtyřleté děti a kontakt se staršími kamarády milují. Už před nástupem do školy vědí, jak se bude jejich ochránce jmenovat, protože od něj dostanou dopis na uvítanou. Od září si pak ve větších i menších skupinkách hrají spolu na chráněném hřišti, čtou si spolu knížky a hrají si s nimi ve třídě. Nejnáročnější jsou přesuny do patnáct minut pěšky vzdáleného kostela, kdy mladší děti chodí za ruku se staršími. Přitom pomáhají učitelům i dobrovolníci.
Na středních školách i univerzitách je velmi oblíbený program Duke of Edinburgh’s Award. Má tři stupně, bronzovou, stříbrnou a zlatou. V bronzovém stupni děti mají splnit tato kritéria: navštěvovat sportovní kroužek, naučit se nějakou novou dovednost (od háčkování po účast v pěveckém sboru) a stát se dobrovolníkem v nějaké organizaci. Je potěšující, že všechny výchovné organizace jsou nejen ochotny zaučit nové pomocníky, ale dávají jim i najevo, jak jsou pro ně důležití. Za zmínku stojí i skutečnost, že rodiče pomáhajících se nemusí starat o pojištění těchto aktivit, vše potřebné zajišťují organizace. Adepti také musí absolvovat dva víkendy v terénu, téměř za každého počasí a s těžkou krosnou na zádech. Ve skupinkách si postaví stany a společně vaří. Nejdražší na tom všem je opět školený personál, který se stará o bezpečnost malých výletníků. Děti si pak tyto certifikáty zapracují do svých prvních životopisů, protože deklarují jejich houževnatost, sportovní aktivity i dobrovolnictví.
Patnáctileté a sedmnáctileté děti také mají v rámci školního roku absolvovat dva týdny práce v podnicích, které jsou na brigádníky připravené. Bývají to kavárny, kanceláře, knihovny, ale také základní školy. Studenti se rádi vrací na místo, kde strávili sedm let a věnují se dětem ve všech třídách.
Za zmínku stojí i aktivity místního smíšeného sboru, který má i dětské oddělení. Před Vánoci vystoupil celkem čtrnáctkrát, z toho dvanáct koncertů bylo charitativních.
U nás máme nyní evidováno 393 800 ukrajinských uprchlíků. Kolik jich máte vy v Británii? Kdo a jak se o ně stará?
Ke konci roku 2025 je v Británii evidováno zhruba 255 000 uprchlíků z Ukrajiny. Ale u nás v regionu hostíme pouze tisíce uprchlíků, v okresu Sefton jsou to pouze stovky potřebných.
Ihned po brutálním útoku Ruska na Ukrajinu se začala v království organizovat pomoc pro napadenou zemi a její uprchlíky. Patnáct renomovaných charit (britský Červený kříž, Save the Children, UNICEF, OXfam a British Ukrainian Aid a další) začalo napadenou zemi systematicky podporovat na místě konfliktu i v Británii.
U nás v městečku na pietním místě (k uctění obětí obou světových válek) přibyla k britské vlajce i vlajka ukrajinská, tato dvojice vlaje i před místní knihovnou. A vlají tam stále. Náš pan farář sestavil ukrajinskou vlajku z lego kostiček, a ta je od konce února 2022 trvale umístěna na jeho pultíku. Senioři z našeho kostela dodnes nosí na kabátech i ukrajinský odznáček. Místní Rotary klub zorganizoval kontaktní kampaň pro Ukrajinu na hlavní třídě již na začátku března 2022. Je to obdivuhodná rychlost, protože členové tohoto spolku jsou opět převážně senioři.
Mnoho rodin v království otevřelo své domovy pro uprchlíky, převážně pro matky s dětmi. U nás to byly většinou křesťanské rodiny. Např. jeden můj žáček bydlel se svou mladičkou maminkou u starších manželů od léta 2022 do jara 2025. Pak se osamostatnili díky programu státního sociálního bydlení. Manželé pomáhali této matce samoživitelce s potřebnými dokumenty, postarali se o jejího synka, když byla hospitalizovaná. Těmto ochráncům se v Anglii říká sponzoři. Neznamená to ale, že by celá finanční zátěž byla na dotyčných dobrodincích. Rodiny poskytující azyl dostávají nejméně 350 liber měsíčně (zhruba 9800 korun), za určitých podmínek se může jednat až o 500 liber. Některá hrabství poplatek navýšila na 600 liber. Okres Sefton stále poptává nové sponzory a za početnější skupiny nabízí i peníze navíc.
Jak je přijímá veřejnost?
Aktivity v našem městečku jsem již zmínila. V nedalekém Southportu se v kulturním domě pravidelně obměňují výstavy reflektující tuto válku, na výročí invaze se v tomto centru pořádají hudební a kulturní akce a výtvarné dílničky. Dámy napečou a uvaří pro desítky lidí typické ukrajinské pokrmy.
Aktivní veřejnost Ukrajince podporuje a obdivuje jejich obranu vlasti. Pravidelně se pořádají sbírky, které propagují média, k vidění jsou i kontaktní kampaně na hlavních třídách měst. Samozřejmostí jsou sbírky nejen obnošeného oblečení, ale i zcela nového.
Jaké pomluvy o uprchlících u vás šíří ruská propaganda?
Na toto téma nejsem odbornice a přehled spíše nemám. Síť X, nyní hlavně stoku pomluv a nesnášenlivosti, jsem opustila minulý rok, ale tuším, že nenávistné účty (v češtině i angličtině) nezahálejí. Na mém profilu na Facebooku sleduji pár anglických organizací, které Ukrajinu podporují, a krátkým průzkumem diskusí pod články mohu říci, že nyní zhruba na každých třicet podporujících odpovědí je jedna nenávistná, co hůře: snaží se zasít pochybnosti a dezinformace. Ale to jistě všichni poučení čtenáři Protestanta vědí.
V České republice hrozí nová vláda Andreje Babiše, že omezí dotace některým neziskovým organizacím, protože je potřeba šetřit. V Československu po roce 1948 pod vedením komunistické strany bylo znemožněno vytváření neziskovek. Církve nesměly rozvíjet samostatnou diakonickou činnost. Ústava republiky zaručovala vedoucí úlohu komunistické strany a ta chtěla mít všechny společenské aktivity pod kontrolou. Babiš chce vlastně jen pokračovat v komunistické strategii „firemního“ organizování společnosti – pod vedením šéfa, respektive vlády pevné ruky, která si ohýbá právo dle své vůle. SPD a Motoristé sobě mu přizvukují. Jak se dívá anglická vláda na působnost neziskových organizací? Je v tomto ohledu výhodou, že Anglie je konstituční monarchií?
V Anglii má stát nástroje na to, aby neziskové organizace kontroloval, ale můj laický vhled bych shrnula do věty: pokud je zajištěna bezpečnost i důstojnost všech zúčastněných, království vítá jakoukoliv aktivitu a dokáže ji i ocenit.
Neziskové organizace v České republice nejen bedlivě sleduji, ale snažíme se i vybrané (nejen církevní) organizace podporovat. Mám také radost, že síť mateřských center, kterou založila již v první polovině devadesátých letech Rut Kolínská, vzkvétá. Dokonce i v mně drahém sboru v Bukovce již několik let funguje centrum pro rodiny díky iniciativě Zdeňky Plecháčkové a chrudimského seniorátu. V Pardubicích také již dvanáct let funguje program ve školkách, kdy seniorky pravidelně navštěvují třídy, hrají si s dětmi a čtou s nimi.
Přála bych si, aby nová česká vláda brala filantropní organizace jako partnera a pomocníka v práci se znevýhodněnými, i lidmi ohroženými chudobou.
Alarmující je také plán seškrtat zahraniční pomoc, např. zavedených programů Člověka v tísni. K tomu mám jeden pěkný příklad. V Oxfordu vznikla v roce 1942 charitativní organizace Oxfam. (Ox je zkratka pro Oxford, fam pochází ze slova famine, česky hladomor). Skupinka kvakerů začala tehdy poskytovat pomoc a potraviny pro hladovějící obyvatele Řecka za druhé světové války. Od roku 1995 se stala organizací mezinárodní a bojuje proti chudobě v místech, kde je to potřeba, většinou se tedy jedná o rozvojové země. No a v našem městečku již desítky let působí charitativní obchůdek Oxfamu. A maminka mé kamarádky tam pracuje jako dobrovolnice již 20 let. A kamarádka občas v neděli vezme kytaru a zapečetěnou pokladničku a zpívá pro kolemjdoucí, kteří mohou přispět, také vypomáhá s prodejem. Takže seniorka z Merseyside a její dcera podporují svou soustavnou činností např. rozvoj škol v Africe a Jižní Americe.
Děkuji za rozhovor. Otázky kladl Pavel Keřkovský