V únoru skončilo po roce a půl působení Jakoba Vockeho v roli bavorského zahraničního vikáře v ČCE. Požádali jsme ho o krátké srovnání jeho zkušeností: Co je zde jiné než v Bavorsku, co ho inspirovalo, v čem jsme si podobní?
Už při pohledu na první čísla – 2 miliony členů v bavorské evangelické církvi, 50 000 v ČCE na přibližně stejně velkém území – je jasné, že velikost našich církví se nemůže více lišit. Lze si tedy myslet, že v ČCE je jistě mnohem méně možností. A tak tomu také je. Evangelická církev má v Bavorsku mnohem větší váhu v společenské diskusi, může působit téměř všude přímo na místě, aniž by věřící museli někam dlouze cestovat. Církev má v mnoha místech významný podíl na kulturním a společenském životě. Provozuje také více než 1000 školek, kde se poskytuje i náboženská výchova, a součástí běžného rozvrhu ve školách je náboženství, které podle církevního učebního plánu vyučují osoby vyslané církví.
Otázka tedy zněla: Co mě tady, v malé ČCE, čeká?
Většinu svého působení jsem strávil ve sboru v Praze-Smíchově. Sbor s 400 členy tady v Česku relativně hodně, v Bavorsku by to byl velmi malý sbor a je otázkou, zda by vůbec mohl existovat. Zde jsem tedy zahájil svou službu a rychle si uvědomil, že když člověk prožívá život v církvi, téměř necítí její malou velikost. Vždy se něco děje. Zpívá církevní sbor, lidé se scházejí na dvou biblických hodinách, jednou senioři, jednou lidé střední generace, je tu malá skupina mládeže a mnoho dalšího. Ale především: lidé chodí na bohoslužby. V neděli je v kostele obvykle 50 lidí. K tomu téměř vždy existuje dobrovolně organizovaná nedělní škola a poté ještě kávový raut.
Ještě více než pouhá čísla mě zde zaujal obsah života ve sboru. Člověk má opravdu pocit, že se sbor schází, aby spolu a ve jménu Ježíše Krista měl společenství s Bohem. Senioři se scházejí, aby společně četli Bibli. Samozřejmě, někdy je v popředí spíše společenství a jindy Bible, ale opakovaně jsem zažil, že lidem, kteří chodí do kostela, je jasné, co je základem tohoto církevního společenství. A chodit v neděli na bohoslužby k tomu prostě patří.
Jsem si vědom, že Smíchov není obrazem všech sborů ČCE. Přesto v této církvi vidím určitý základ, díky kterému jsou takové věci možné. Podle mého názoru je tímto základem paradoxně právě malá velikost církve. To má za následek, že všichni, kteří chtějí být její součástí, jsou jí skutečně z přesvědčení. Tradice nebo dokonce společenský tlak být členem církve nehrají prakticky žádnou roli. Kdo je přesvědčeným členem sboru, je také ochoten se pro něj angažovat. Samozřejmě je třeba zmínit, že lidé dávají církvi nemalou část svého platu, ale jejich angažovanost se projevuje také v tom, kolik lidí se rozsáhle zapojuje do dobrovolnické činnosti. A zároveň jsou lidé spokojeni se svou malou farou s modlitebnou, starou kuchyní a prostorem pro hosty z jiných sborů.
Druhým pilířem, který podle mého názoru tento sborový život umožňuje, je dobré teologicko-katechetické vzdělání. Jeho základem je samozřejmě studium farářů a farářek na fakultě. Když jsem před osmi lety studoval dva semestry v Praze, zažil jsem, jak rozmanitá je zde vědecká teologie. Vzdělání však studiem nekončí. Teologickými tématy se zabývají mnohé pastorální konference a také farářský kurz si vždy vybírá téma, které je podrobně teologicky zkoumáno – letos to byl dokonce teologický základní pojem „hřích“. Toto vzdělávání však nekončí u farářů, ale proniká i do sborů. Ať už při výcviku výpomocných kazatelů, při biblických hodinách, v nedělní škole, při konfirmandech: všude je lidem jasné, že křesťanská víra neznamená jen „žít víru“, ale také se ji učit. To se projevuje i v práci s mládeží. Na začátku Sjezdu mládeže je teologická přednáška a také mnoho workshopů se zabývá tématy víry vzdělávacím způsobem.
A Bavorsko to všechno nemá? Tak to samozřejmě není, i v bavorské evangelické církvi je mnoho lidí, kteří se obětavě angažují pro „svůj“ sbor, kteří všude pomáhají jako dobrovolníci, kdekoli je to možné, a kteří také formují život sboru svým zájmem o teologický obsah. Ať už jako kostelníci, při přípravě setkání seniorů nebo mimořádných bohoslužeb, nebo jako „teameři“, což jsou konfirmovaní mladí lidé, kteří doprovázejí nové konfirmandy během jejich kurzu a na táborech. I v Bavorsku hraje teologické vzdělání důležitou roli, studium teologie je předpokladem pro povolání faráře, a dokonce církev zde provozuje vlastní teologickou vysokou školu. Samozřejmě jsou teologicky dobře připraveni i kazatelé a také konfirmační kurzy a náboženská výchova přispívají k velmi dobrým základním znalostem v oblasti křesťanské víry, které jsou rozšířené také mezi běžnou populací.
Důvod, proč to u ČCE tak zdůrazňuji, je ten, že bavorská církev, stejně jako všechny německé zemské církve, ztrácí členy. Je třeba se přeorientovat a nad mnoha věcmi si položit otázku: Co si můžeme v budoucnu ještě dovolit, čeho se musíme vzdát? To je vidět např. na budovách, z nichž má být v nejbližší době prodáno 40 %. Myslím si, že ČCE může být v tomto ohledu dobrým příkladem toho, jak může být církev živá, liberální, a přesto přesvědčivá i v situaci menšiny.
V současné době jsou cílem strukturálních reforem v Bavorské evangelické církvi spíše velké pastorační okrsky spravované týmy. Cílem je zachovat podíl lidové církve, mít na zřeteli celé obyvatelstvo s jeho náboženskými potřebami a nabízet mu vhodné služby – v tom pomáhají tyto profesionální, specializované farářské týmy. Domnívám se však, že církev není primárně organizací poskytující náboženské služby. Je zapotřebí „tvrdé jádro“ přesvědčených křesťanů, kteří se také dále vzdělávají ve víře. A to ve víře v tohoto zvláštního Boha, který nám prostřednictvím svého Syna daroval, že můžeme být jeho dětmi.
Sbor je místem, kde lze tuto sourozeneckou společnost prožít. Samozřejmě musí pak znovu a znovu opouštět své útulné prostory a jít jako sůl do světa, podobně jako Ježíš šel k mnoha lidem, a přesto kolem sebe shromáždil skupinu učedníků, kteří mu byli blízcí.
A o to se podle mého názoru snaží ČCE. Jak faráři ve sborech, tak i vedení církve, které zase posiluje sbory a stará se o vzdělávání farářů a dobrovolníků.
Doufám tedy, že Bavorská evangelická církev se v budoucnu bude ještě podrobněji zabývat Českem, na cestě, která jistě ještě nějakou dobu nebude tak snadná. Ale žádná církev neprochází časem a jeho krizemi sama, to je možná hlavní poznatek, který jsem se naučil během svého pobytu zde v mezinárodní ekumeně, a to platí jak pro ČCE, tak pro evangelickou církev v Bavorsku.