Před osmi lety jsem byla součástí pracovní skupiny s názvem Sekularizace jako výzva. Spolu s několika českými a nizozemskými kolegy – faráři jsme přemýšleli o tom, jaký je význam církve v sekularizovaném prostředí. To budou živé rozhovory, jsem si říkala. Čeští kolegové farářovali už za doby komunistické diktatury, kdy náboženství bylo víceméně zakázané a lidé odrazováni od toho, aby chodili do kostela. Být farářem v ateistické zemi – nic pro slabé nátury. K tomu musí mít člověk pevné odhodlání. A to oni měli. Protože se k tomu cítili být povoláni. Jak se to ale dělá? A můžeme se z toho my, v našem nizozemském prostředí, nějak poučit? A mohou se oni nějak poučit z naší zkušenosti? I v Nizozemsku už mezitím vyrůstají generace, které nemají tušení o biblických příbězích či církvi, a náboženství vůbec. Sekularizace pokračuje, ať se nám to líbí nebo ne, jen ortodoxních církví se to netýká, tam naopak pozorují malý růst.
V rámci té pracovní skupiny jsme se nikam moc nedostali. Čeho jsme to vůbec chtěli dosáhnout? Měli jsme se třeba naučit lépe porozumět sekulárnímu jazyku, a skrz něj slyšet poselství Bible? A proč jsme se tím vůbec zabývali? Kdo počítá s Bohem, ten si koneckonců jaksi automaticky uvědomuje, jak je pozemský život pomíjivý.
Jednou jsme navštívili kolegy v Praze. A v následujícím roce navštívili oni nás. Byla to příjemná setkání, ale dále to nepokračovalo. Ani jsem si na ně pak dlouho nevzpomněla. Až o pár let později, když jsem začala pracovat jako vězeňská kaplanka. Při našem posledním setkání jsme totiž dostali knihu s názvem O něco svobodnější. Obsahuje rozhovory s Milošem Rejchrtem (1946), farářem a mluvčím Charty 77. Jeho střety se Státní bezpečností a potíže, se kterými se setkával, když se Česká republika pomalu přeměňovala v demokratickou společnost, mi zůstaly v paměti. Popisuje to s nadějí a humorem.
Na název knihy si vzpomenu vždy, když vstupuji do vězení. O něco svobodnější. Odkazuje mě to k víře. K malé oáze uprostřed mříží a betonu a všeho, co člověka drží v zajetí. Čeští kolegové se nenechali odradit těžkostmi ani odporem, ale šli si za svým. Doufám, že se jim daří dobře!
Autorka od r. 2022 pracuje jako vězeňská kaplanka v nizozemském Krimpen aan de Ijssel. Z nizozemského časopisu Pastorale verkenningen pro pastorační práci ve vězení, prosinec 2025 přeložila Lisa Fikejsová.